Potkan vykukující z kapuce není už ničím šokujícím. Tito chytří a hraví mazlíčci nepocházejí „z kanálů“. Do domácností se dostali z laboratoří (podobně jako křečci) a stali se skvělými společenskými zvířaty. V žádném případě se od nich nemůžete ničím nakazit, jako to v některých případech hrozí u potkanů divokých.

Kampak pane potkane...

Potkan (Rattus norvegicus) pochází z bažinatých oblastí jihovýchodní Asie. Teprve v 18. století se tito přizpůsobiví hlodavci přistěhovali na lodích a po železnici do Evropy a naučili se obývat městské kanály a smetiště. Žijí ve složitě uspořádaných skupinách, výborně šplhají i plavou pod vodou a dorozumívají se i ultrazvuky.

Ze stejné oblasti pochází i krysa (Rattus rattus). Jedná se však o stromový, suchomilný druh, proto nežije v kanálech ani ve sklepeních, ale na půdách a v sýpkách. V Evropě zdomácněla dříve než potkan. Odlišíte ji podle delšího ocasu i uší, štíhlejší postavy a ostřeji zakončené hlavy. Doma je mnohem častěji chován potkan, za laboratorní krysu je často považována jeho albinotická forma.

Obydlí

Potkani jsou velmi pohybliví a potřebují dostatek prostoru. Klec by proto měla být alespoň 60 cm dlouhá, 40 cm široká a 100 cm vysoká, z části může být prosklená. Hůře větratelné skleněné terárium však vhodné není. Klec by měla stát na místě chráněném před sluncem, průvanem a přílišným hlukem a také alespoň metr nad zemí, aby se potkani cítili bezpečně.

V kleci by nemělo chybět toto vybavení:

  • 5-10 cm silná vrstva hoblin (ne však drobných pilin) či sláma jako podestýlka. je třeba ji často měnit.
  • Úkryt: domeček pro morče, lepenková krabice či větší, bokem ležící květináč.
  • Větve a provazy na šplhání, papírové roury na prolézání, žebříčky a houpačky z kusu látky – potkani jsou skvělí a neúnavní akrobaté.
  • Občas příbytek doplňte novým zařízením či hračkou, aby se jeho obyvatelé nenudili.
  • Část potkanů nezapře bažinný původ a ráda se koupe. Vanička s vodou je potěší zvláště v parném létě. Ovšem smočí se rádi, jen když mají zrova chuť, koupání chovatelem rozhodně vhodné není.
  • Vodu nalévejte raději do napáječky, misku totiž čilá zvířata snadno převrhnou či znečistí.

Zvědaví potkani milují volné procházky po bytě, v němž mohou prozkoumávat nové věci. Ovšem pozor na to, že průzkum elektrického kabelu či úzké škvíry za skříní by nemusel dopadnout dobře. Potkanům nevadí ani některými chovateli oblíbené nošení venku na rameni. Měli by však vždy mít k dispozici skrýš – alespoň rukáv nebo kapucu.

Potrava

Potkani jsou všežravci a svědčí jim pestrý jídelníček:

  • Misku na potravu umístěte ke středu klece, protože prostor kolem stěn, jakožto hranic teritoria, potkani často obíhají.

    Vhodným základem je zrní různých obilovin – měli by jej mít k dispozici stále
  • Jako doplněk můžete podávat vařené libové maso, vejce, tvaroh, jogurt. Na tyto pochoutky se potkani vrhají s velkou chutí, nepřekrmujte je však jimi!
  • Nezbytné je rozmanité ovoce a zelenina, nevhodné jsou pouze nadýmavé druhy jako hrách, cibule či kapusta, opatrně také se saláty či citrusy.
  • Příležitostně můžete potkanům nabídnout ovesné vločky, nesolené vařené těstoviny, rýži či granule pro psy.
  • Na obrušování řezáků musí mít k dispozici tvrdý chléb, vařené kosti či kosti pro psy z buvolí kůže.

Potkan jako společník

Potkani jsou velmi společenští a o samotě strádají. Chovat můžete párek (ovšem pozor na rychlé množení) či skupinku, nejlépe spolu vycházejí samičky, dospělý samec bude s nově příchozím bojovat o dominantní postavení. Pokud budete chovat pouze jednoho potkana, měl by s vámi být v těsném kontaktu několik hodin denně. Se „svým“ člověkem naváže důvěrný vztah a mnohdy se naučí slyšet na jméno. Ale budete se mu muset věnovat každodenně a co nejdéle. Každý si musí předem zodpovědně rozmyslel, jestli toto potkanovi dokáže splnit, jinak bude opuštěný společník strádat - chov ve dvou a více je v tomto ohledu snazší. I pro potkany chované ve skupince je lezení po člověku a hraní si s ním vítaným zpestřením, není ovšem tak nezbytné.

Jak jej ochočit?

Novému zvířeti dejte nejprve očichat ruku a časem je do ní opatrně vezměte. Důležité je nepolekat je prudkými pohyby, ani kdyby vás ze strachu kousnul – raději na ně zasyčte. Ideální je, pokud se dokážete spřátelit i bez podávání palmsků a ty budete potkanovi z ruky podávat až se trošku ochočí.

Potkan ke konci krátkého, nejvýše tříletého života bohužel často trpí nádory. Je to neblahý důsledek mnohageneračního laboratorního křížení. Často přestane žrát a být aktivní. Důležitá však není délka potkaního života, ale jeho náplň. Ke konci života pak bude stále oceňovat vaši blízkost, bude však potřebovat více klidu a tepla, a pokud je již zřejmé, že ke konci života kvůli nádorům trpí a stane se zcela apatickým, je dobré se poradit s veterinárním lékařem, zda jej neuspat.