Mnoho milovníků přírody na pozim dokrmuje ježčí nedochůdčata. Někteří si dokonce drobné ježečky nechávají přes zimu doma v krabici, aby jim pomohli přežít. Oba druhy ježků, kteří u nás žijí ve volné přírodě, tedy ježek západní (Erinaceus europaeus), popřípadě ježek východní (Erinaceus roumanicus), by se (jestli nemají zdravotní obtíže) měli vrátit na jaře zpátky do přírody. Pokud přesto toužíte po ježčím kamarádovi, pak se poohlédněte po kříženci ježka bělobřichého, známého jako africký trpasličí ježek. Seznamte se s netradičním domácím mazlíčkem. Chov těchto ježků v Česku zažívá boom. Nenáročná zvířátka ocení hlavně lidé s dlouhou pracovní dobou.
Proč trpasličího ježka v přírodě nepotkáte?
Kříženec ježka bělobřichého (Atelerix albiventris), známý jako africký trpasličí ježek, v dospělosti váží 250-500 gramů a dorůstá délky 18-23 cm. Vznikl křížením ježka bělobřichého s ježkem alžírským, ušatým a pustinným. V přírodě byste ho hledali marně. Je k dostání v mnoha barevných variantách, v USA rozlišují chovatelé 92 různých barevných mutací. Můžete si také pořídit albína. Ten je však zpravidla náchylnější k vrozeným vadám a získaným nemocem. Africký trpasličí ježek (African pygmy hedgehog, někdy zkráceně APH) se v zajetí dožívá 4-6 let, ve výjimečných případech až devíti let.
Záludnosti chovu ježků
Chov domácího bodlináče se hodí pro všechny, kteří mají časově náročnou práci. Ježci jsou totiž noční zvířata. Procitají až večer, tudíž jim celodenní nepřítomnost „páníčka“ není nijak na obtíž. Také jsou samotáři, takže nepotřebují ve výběhu kamaráda na hraní. S hračkami a běhacím kolečkem se dostatečně zabaví a rozpohybují sami. Domácí ježek se na rozdíl od svých českých příbuzných neukládá k zimnímu spánku (přesněji řečeno nehibernuje). Jeho předkové totiž pochází ze subsaharské Afriky, kde není třeba přečkávat chladné zimní období. S tím souvisí i jeden z mála nároků na chovatele. Bodlinatý kamarád potřebuje stabilně teplotu vyšší než 22 °C a je velmi citlivý na průvan. Ideální bydlení je pro něj tedy prostorný plastový box nebo vyhřáté terárium.
„Ježek svou roztomilostí a jedinečností získá srdce každého člověka,“ říká chovatelka a odbornice, Monika Rousová a dodává. „Největší radostí jsou pro mě odchovy mláďat, rozzářené oči dětí a nejen jich, když si domů vezou nového člena rodiny a následné zprávy o tom, že se ježek stal v nové rodině miláčkem všech. Chtěla bych ale varovat před unáhleným rozhodnutím pořídit si ježka. Je vhodné nejprve zajet se podívat k chovateli a zjistit, zda je ježeček zvíře vhodné pro vás. Důležitá je i pravidelná socializace mláděte.“
Je těžké ochočit ježky?
S přemlouváním mazlíčka dost pomohou i odměny v podobě moučných červů. Ježek je hmyzožravec, ale nepohrdne ani kočičími granulemi, vařeným masem nebo vajíčkem. Pokud ježek narazí na dobré jídlo nebo nový pach, začne tzv. „házet slinu“. V reálu to vypadá tak, že se stočí do prapodivné pozice a snaží se co nejvíce si naslinit záda. Toto chování nebylo biology dosud plně objasněno.
Co do ježčího jídelníčku nepatří
- mléko a mléčné výrobky
- hroznové víno a rozinky
- kořeněné a smažené maso
- uzeniny
- ryby
- citrusové plody
- ořechy
Ježci mají vlastní klub i výstavy
„Rozhodně doporučuji koupit si mládě výhradně od registrovaného chovatele. Na mládě sice můžete čekat i několik měsíců, nicméně bude zdravé a socializované,“radí Monika Rousová z chovatelské stanice African Gem (www.africangem.cz). Ježeček s průkazem původu se navíc může účastnit výstav na celostátní i mezinárodní úrovni, které jsou pořádány každoročně ve větších českých městech. Letos bude celostátní výstava exotických ježků probíhat 13. května v Pardubicích.
Foto: Monika Rousová