Milovníci semen se učí žebrat od lidí...

Mírný kopeček s nízkým trávníkem je protkaný desítkami nor. Původně vyhrabané od divokých králíků, hostí dnes, často místo původních obyvatel, kriticky ohrožené a zákonem chráněné sysly. Ti na Radouči během několika let až příliš přivykli sousedství s městem. Zatímco jinde se při vstupu člověka ozve varovně písknutí a celá kolonie zmizí do bezpečí nor, dřív, než stihnete zaostřit, radoučtí syslové buď vyčkávají, nebo se přímo rozběhnou lidem naproti. Samozřejmě ze zištných důvodů - vždyť kapsy a batůžky návštěvníků skrývají množství dobrot. Buráky, mrkev, salát ... ale též pečivo, piškoty, křupky a slané bramborové lupínky. Prostě hostina, pro kterou stačí jen přiběhnout a zapanáčkovat. A cpát se... vším, ať je to přesolené, přeslazené nebo tučné... den za dnem.

...a doplácí na to životem

Výsledkem jsou v lepším případě trávicí potíže, v horším mrtvolky uhynulých syslů, porůznu ležící poblíž východů z nor. Jen při jediné návštěvě v polovině července jsem napočítal pět zdechlin - a to jsem zdaleka neprošel celou lokalitu. Syslím nepřítelem sice mohou být psi a zejména kočky, jejich zuby by ale zanechaly stopy. Mrtvolky však byly bez známek poranění. Takže nejpravděpodobnější příčinou smrti byla otrava. Traviči jsou paradoxně "láskyplní milovníci syslů" a jedem zdánlivé pochoutky: piškoty, kousky vánoček, sušenky, křupky či solené lupínky. Pamatujte: co chutná lidem, je pro sysly smrtící. Právní kvalifikace zločinu je jasná: Porušení zákona 114/1992 Sb., kokrétně zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněného živočicha.

Nekrmit vůbec? Ideální!

Ale když ti roztomilí hlodavečci tak loudí, panáčkují a smutně koukají... Rozumným kompromisem je nabídnout přirozenou syslí stravu: Klásek obilí či traviny, křehký list smetánky lékařské neboli pampelišky, jedlé zelené rostlinky - popenec, polníček, naklíčené osení... (alespoň děti předem uvidí jak obilí klíčí). Případně kousek mrkve či jablka.

Pozor na to, aby potrava nebyla nahnilá či plesnivá. Nevhodné jsou burské oříšky. Pomineme-li fakt, že se s nimi středoevropský sysel ve volné přírodě těžko potká (a fotka “divokého” sysla s burákem v tlapkách vypadá opravdu hloupě), je zde nezanedbatelné riziko kontaminace aflatoxiny z plísní, které na pohled nemusí být vůbec poznat.

A nebojte se, když si syslík přijde vzít potravu přímo z ruky. Chcete-li si jej přitom zvěčnit, stačí zalehnout metr či půl druhého metru od nory. Hlodaveček se obvykle usadí s vyžebranou potravou u ústí nory a začne ji konzumovat. To je ta pravá chvíle pro pěkný portrét.

A proč radím si k noře lehnout? No, ideální portrét se fotí z očí do očí a ty syslí jsou deset až dvacet centimetrů vysoko. Když si navíc počkáte na čas hodinku, dvě před západem slunce (anebo po východu - ale kdo by tak časně vstával, že?), je úspěch zaručený i s kamerkou mobilního telefonu.

video

Sysel obecný, milovník semen

Uvádí se, že k nám sysli z pravlasti v jihovýchodní Evropě doputovali s prvními zemědělci. Vyhovovalo jim odlesňování krajiny a její přeměna na mozaiku luk, polí a pastvin s krátkou trávou. Nejstarší záznamy o přítomnosti sysla obecného na území Čech pocházejí z 16. století. Ještě v polovině minulého století šlo o naprosto běžného škůdce. S intenzifikací zemědělství, scelováním pozemků a rušením mezí byli sysli vytlačeni z krajiny a poslední útočiště našli na travnatých letištích, golfových hřištich či občas v jihomoravských vinicích, zahradách a zahumencích.

Celkový počet syslů v České republice se odhaduje na méně než 4000 jedinců, v roce 2012 byl výskyt sysla potvrzen celkem na 32 lokalitách. Nejzápadnější lokalitou sysla obecného je veřejné mezinárodní letiště Karlovy Vary a nejsevernější lokalitou syslí kolonie na veřejném vnitrostátním letišti Hodkovice nad Mohelkou, okr. Liberec. Jižní a východní hranice rozšíření sysla probíhá severní částí Řecka a evropskou částí Turecka. Jde o druh zákonem o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. zvláště chráněný a řazený mezi kriticky ohrožené (C1).

Zimu sysel doopravdy přespává, zalezlý v noře upadá do pravé hibernace, kdy žije jen z nahromaděných tukových zásob. V noře si na zimu zásoby nedělá (takže opravdu nesyslí), musí se vykrmit přes léto. A to důkladně, protože zimní spánek trvá 6-8 měsíců. Zjara se sysli probouzí v březnu či počátkem dubna, páří se a samičky rodí průměrně pět potomků. Mláďata poprvé opoušti noru po necelém měsíci a za další tři týdny již obsazují vlastní nory. Syslí léto je krátké, první jedinci usínají od konce července a poslední během října.