Od jara do podzimu s námi sdíleli zahradu, vnášeli do ní život a mnohdy v ní i pomáhali. Nyní, když přichází zima, se někteří z nich ukryjí do pelíšků v podzemí, pod listí a pařezy. Jiní budou stále čiperní a otužilí vzdorovat nepřízni počasí.

Ptáčci nocují pospolu

Ptáci zimu prospat nemůžou. Buď odlétnou do teplých krajin, nebo se statečně vypořádávají se sněhem a mrazem. Když je jim chladno, načepýří se, až vypadají jako opeřené kuličky – zvětšují tak vzduchovou izolační vrstvu kolem těla. Z peří jim koukají holé tenké nožky, které je však kupodivu nezebou. Díky speciálně upravenému krevnímu oběhu nohama necítí chlad ani nevydávají zbytečně moc tepla, mohou proto klidně hopkat po sněhu.

Sýkorky, mlynaříci, brhlíci a šoupálci rádi obývají zahrady se stále plným krmítkem i v zimě. V noci se však musí chránit před silným mrazem. Když se přestanou pohybovat, ani husté peří malá tělíčka proti promrznutí neochrání. Spí proto pohromadě, v početných shlucích těsně přitisknutí jeden k druhému. Sníží tak nevýhodu drobného těla, které vychladne rychleji než velké. Celý chumel ptáčků se vecpe do dutiny ve stromě, do hnízdní budky, za odstávající kůru, pod přístřešek a v nouzi přebývá i v hustém větvoví.

Hadi pod sněhovou poduškou

Mrazivé období by obojživelníci a plazi venku nepřežili, neboť jejich tělesná teplota závisí na prostředí. Ve strnulém stavu vydrží díky „studenokrevnosti“ o hladu řadu měsíců, ale nesmějí promrznout. Jejich přežití proto závisí na vhodném úkrytu.

Užovky, slepýši i ještěrky jsou rozumnými lidmi na zahradě vítaní jako pomocníci v boji proti přemnožení hmyzu i jako vážená návštěva z přírody. Alespoň v koutě zahrady však potřebují kupu listí přikrytou klacky či kamením nebo starý trouchnivější pařez, pod které se mohou ukrýt (mrtvé dřevo je životně nezbytné i pro mnoho užitečných druhů hmyzu). Ideální je také volně přístupný kompost nebo prostorná suchá zídka, kde si nory hloubí ještěrky. Zatímco užovky rády zimují pohromadě v propletených hadích klubkách, ještěrky spí samostatně nebo v párech. Ve stavu strnulosti zimu přečkají až do jara, kdy je probudí první hřejivé sluneční paprsky.

Na dně zahradního jezírka nebo i v podzemních úkrytech mimo vodu mohou zimu přečkávat také skokani a ropuchy.

Slunéčko spí pod mechem

Berušky patří k broukům nejoblíbenějším a na zahradě také nejužitečnějším. Ohromné množství mšic zkonzumují nejen dospělá slunéčka, ale i jejich larvy. Vykrmená larva se v létě zakuklí, vylíhne se nový brouček, a teprve když přezimuje, bude se v dalším roce rozmnožovat. Podobně jako ostatní hmyz umí slunéčko upadnout do stavu naprosté strnulosti, kdy mu nevadí chlad ani absence potravy. Před mrazem a vlhkem se však po období hlubokého spánku musí dobře schovat. Berušky proto na podzim zalézají do skulin pod kameny a staré pařezy, pod podušky mechu i starou trávu, schovávají se i pod rozpraskanou kůru starých stromů. Zkrátka, podobně jako řada dalších obyvatelů zahrady, potřebují trošku „laskavého nepořádku“. Na zahradě najdou vhodnou skrýš i pod mulčem na záhonech a dokonce jim můžeme připravit přezimovací domečky. Postačí malé dřevěné krabičky vyplněné senem nebo suchým mechem, které mají na spodu jedné strany přibližně centimetr vysokou škvírku jako vchod. Domečky pak rozmístíme pod stromy a keře.

Podobné prostředí jako slunéčkům svědčí i dalším užitečným broukům, jako jsou střevlíci, drabčíci nebo škvoři.

V podzemí to stále žije

Krtci, vybavení sametovým kožíškem, pracují i v zimě. Stále probíhají chodbičkami a hledají něco k snědku. Přemístí se ale do nižších pater, kde nemrzne a kde je i více potravy. Přesto je jistější si na zimu připravit zásoby z ulovených žížal. Krtci jim překousnou nervy v hlavové části tak, že žížaly stále žijí, ale nemohou utéct. Když ježek všechny živé konzervy nespotřebuje, žížaly se díky ohromné regenerační schopnosti na jaře vzpamatují a odlezou.

Krtci střídavě spí a kontrolují chodbičky, ať je den či noc, léto nebo zima. Potřebou spánku se velmi blíží lidem, spí celkem osm hodin denně.