První známky o vzniku plemene se datují dokonce už od 11. století, kdy byl zobrazen na fresce v katedrále svaté Žofie v Kyjevě. Rusové ho považují za svůj národní poklad, jedná se o jejich nejstarší národní plemeno. V minulosti byl využíván především šlechtou k lovu a štvaní zvěře, nejčastěji zajíců, jelenů, lišek a vlků, čímž si vysloužil přezdívku „ruský vlkodav“. Aristokraté si ho velmi vážili, nedal se prodat, pouze darovat. Barzojové vždy lovili ve vícečlenných skupinách, což jim dávalo možnost mezi sebou spolupracovat. Jejich smysl pro okamžité rozhodování a určitá samostatnost jim vydržely dodnes. Platný mezinárodní standard plemene vznikl v roce 1923. V České republice je nejčastěji pořizován jako společník nebo dostihový či coursingový pes.
Pozor na jeho jemnou povahu
O chrtech se obecně říká, že nejsou příliš chytří, to ale zdaleka není pravda – jsou pouze jiní. Nebudou slepě plnit rozkazy svého majitele a většinou ho ani neposlechnou na první povel, protože si vše potřebují předem rozmyslet a znát význam toho, co dělají. Jejich chytrost lze vidět v jejich vynalézavosti, určité vychytralosti a také taktice při lovu. Mají rádi svobodu a od svého majitele potřebují empatický přístup. Případnou křivdu si pamatují velmi dlouho, a ne vždy jsou schopní odpuštění. Pokud se s nimi dokáže člověk naladit na jednu vlnu, jsou schopni zvládnout základní výcvik, a dokonce složit i základní zkoušky z poslušnosti. Je i pár výjimek – především v zahraničí – kde jsou barzojové schopni soutěžit i v obedienci, nebo v dogdancingu. Co vyloženě nesnášejí, to je dril a agresivní zacházení – pak se zatvrdí a není s nimi k hnutí.
Nepřehánět s pohybem
Ačkoli by se mohlo zdát, že chrt bude šťastný pouze tehdy, pokud bude stále v pohybu, není tomu tak. Obzvlášť to platí přímo u barzoje. Ten sice pohyb miluje, ale také dokáže být pěkný povaleč. Miluje pohodlí, a tak se brzy pokusí obsadit váš gauč i postel – spokojí se ale i s příjemným pelechem. Pokud mají dostatek místa na své hry, dokážou to pořádně rozbalit a jen tak je od nich neodlákáte. Barzoj je sprinter, proto pro něj jsou ideální procházky na rozlehlých loukách, kde může vybít svou energii – nejlépe s dalším psím kamarádem. Stejně tak ale nepohrdne ani klasickými procházkami i delšími výlety.
Psí oči
Oči barzoje umí vyjádřit snad milion pocitů a člověk jim snadno podlehne. Ve své podstatě je to velmi klidný pes, někdy až trochu flegmatický a melancholický. Skvěle se tedy hodí i jako rodinný pes a společník. Při správné socializaci nemívá problém s jinými psy a je nekonfliktní. Co se týče ostatních zvířat, i na ty je možné barzoje zvyknout, pokud s ním žijí v domácnosti, ale chce to trénovat postupně. Venku se z něj ale stává lovec, na což musí být každý majitel připraven. Chystá-li se svého barzoje pustit z vodítka, měl by mít oči doslova všude, aby případnou volně žijící zvěř nebo procházející se kočku zahlédl dřív než jeho pes.
Barzoje lze naučit přivolání i zastavení, ale jakmile se jednou za zvěří rozběhne, těžko ho odvoláte. Doma má tento pes rád klid, proto potřebuje své bezpečné místo, kde může po procházce nerušeně odpočívat. Ještě důležitější je to v případě, kdy jsou v domácnosti spolu se psem i malé děti – i od nich musí mít pes možnost odejít a odpočinout si. Pokud nemá barzoj svou náladu nebo se mu něco nelíbí, nereaguje agresivně, ale ze situace zkrátka odkráčí. Už v době růstu proto potřebuje jasná pravidla, aby věděl, jak se chovat. Jelikož jsou barzojové velmi dobře osrstění, mohou být drženi celoročně venku, mnohem raději jsou ale v blízkosti svého majitele.
Nepodceňte období růstu
V době růstu je velice důležité, aby měl tento vznešený pes kvalitní stravu – ať už prověřené kvalitní granule, nebo vyváženou BARF stravu – k tomu je ale potřeba mít dostatek znalostí, abyste obzvlášť rostoucímu zvířeti omylem neublížili. V tomto období doporučují chovatelé krmivo s nižším obsahem bílkovin. Například granule by měly obsahovat podíl bílkovin maximálně 30–32 %, ideálně 28 % a méně. Též je potřeba ohlídat poměr vápníku a fosforu, a to hlavně při krmení syrovou nebo vařenou stravou. Pokud má barzoj během růstu nesprávný poměr těchto prvků, tedy přebytek nebo nedostatek vápníku vzhledem k množství fosforu, může to viditelně ovlivnit vývoj jeho kostry. Příkladem mohou být vytočené packy nebo moc strmé zápěstí (ale to může být samozřejmě i geneticky podmíněné).
Někdy se může stát, že štěně v období překotného růstu trpí růstovými bolestmi. V tom případě je dobré poradit se s veterinářem, který doporučí nějaké kloubní preparáty, většinou ale bolest během pár dnů odezní.
Zároveň je nutné rostoucího psa nepřetěžovat, a to minimálně do prvního roku života. Nechodit s ním na příliš dlouhé procházky nebo ho nenechat běhat po schodech. Nevhodné je i držení barzoje na kluzké podlaze.
Stvořen pro běh
Mnozí majitelé barzojů se s nimi věnují coursingu – honění umělé návnady v podobě střapce – nebo psím dostihům. Při těchto sportech barzoj plně využije svůj potenciál, a navíc lov naprostou většinu těchto psů nesmírně baví a naplňuje. Ostatní psí sporty, jako třeba agility nebo dogdancing, většině barzojů moc neříkají – nevidí v nich smysl a pokud už jsou ochotni je dělat, tak pouze pro svého majitele. Pár jedinců se úspěšně věnuje i canisterapii. Na barzojovi velmi rychle poznáte, když jej něco nebaví a změnit jeho názor je téměř nemožné. Stále v něm totiž dřímá svoboda.
Srst praktická na údržbu
Co se týká srsti, ta nevyžaduje téměř žádnou péči, stačí ji jednou týdně pročesat, aby se v ní netvořily dredy. Barzoj má srst hebkou a příjemnou na dotek. Jakákoli špína z něj navíc díky samočisticí vlastnosti rychle opadá. Má poměrně úzký krk, proto se pro něj doporučují širší obojky, nevhodné jsou úzké, kovové nebo stahovací.
Povahou ne pro každého
Barzoj není příliš náročný na výchovu, ale přesto ho nelze doporučit každému. Je to pes, který je velmi citlivý a potřebuje vyrovnaného a trpělivého majitele, který s ním nemá nesplnitelné ambice. Nehodí se pro lidi, kteří od psa vyžadují přesnou poslušnost a nadšení z vykonávání různých triků. Nicméně jakmile vám jeden barzoj vstoupí do života, těžko si pak budete zvykat na jinou psí povahu.
V kostce
Původ: Rusko
Velikost feny: 68–78 centimetrů
Velikost psa: 75–85 centimetrů
Váha feny: cca 25–40 kilogramů
Váha psa: cca 34–48 kilogramů
Barva: Bílá; plavá různých odstínů (červenoplavá, šedoplavá, stříbroplavá: plavá se světle šedým stínováním); světle červená nebo světle šedá u kořínků srsti při tmavočervené nebo šedé hlavní barvě; sobolí = červená s černým přehozem často spojená s černou maskou; šedá (od popelavé po žlutavě šedou); žíhaná = plavá, červená nebo šedá základní barva s tmavými pruhy či mramorováním; červená; černá a přechodné barvy mezi červenou a černou. Všechna zbarvení mohou být jednobarevná či kombinovaná s bílou nebo tříslovou. Každá barva má tendenci být ke konci dlouhé srsti světlejší. Každá barva od bílé do černé v jakékoli kombinaci je přípustná, s výjimkou hnědé, modré a izabelové a jejich odstínů – to znamená ředěných barev bez černé nosní houby.
Skupina FCI 10: Chrti
Zdroj: časopis Receptář