Bruselský grifonek, belgický grifonek a brabantík pocházejí z Belgie a jsou obměnou jednoho plemena. Rozdílní jsou pouze strukturou srsti a exteriérem. Jejich předkem je malý hrubosrstý psík smoushond.

Pejsci patří mezi malá společenská plemena, například bruselský grifonek je vysoký 22–28 cm (standard FCI přesnou výšku neuvádí) a váží 3,5–6 kg. Při správné péči se dožívají vysokého věku 13–15 let.


Sedm grifonků z Netolic

Pokud koupíte štěně od "chovatele", který vám svůj chov neukáže, pochází patrně z nelegální "množírny", kde psi v otřesných podmínkách klecí sotva přežívají jako stroje na výrobu štěňat!

„Když jsme přemýšleli, jakého pejska si pořídíme, navrhla manželka plemeno, které nebudeme muset vychovávat. A tak vybrala grifonka. Pro čubičku jsme jeli až na Moravu. Chovatelka nás však varovala, že pro lidi jsou tito pejsci silně návykoví. Člověk prý většinou nezůstane při jednom. Měla pravdu. Už za dva měsíce jsme jeli pro pejska. Dnes jich máme sedm,“ ukazuje kolem sebe Vratislav Ždímal z jihočeských Netolic.
Tak byl vytvořen základ chovu. Následovaly výstavy, bonitace, první úspěchy i toužebně očekávané odchovy štěňátek. Jak už bylo řečeno, grifonci se dělí do tří variet jednoho původního plemene, a tak se stává, že v jednom vrhu se narodí všechny typy společně.
„V naší praxi se nám tato zajímavost rovněž vyskytla. Nakryli jsme bruselskou grifonku belgickým grifonkem a ve vrhu se vyskytla všechna tři plemena, protože se nám narodil i černý brabantík. Grifonci jsou hrubosrstí a mají vousy, brabantík je nemá a jeho srst je krátká,“ doplňuje charakteristiku netolický chovatel.

Bezmezně oddaní pejsci

Grifonci a brabantíci jsou pejskové pro každého, kdo miluje zvířata. Bez rozdílu věku či fyzické kondice. K žití jim stačí malý prostor, třeba i panelákový byt. Jsou nenároční na pohyb i na výchovu. Podstatné pro ně je, že jsou v neustálém kontaktu se svým pánem, na kterém jsou k nevíře závislí. Dokonce s ním chtějí spát v jeho posteli, aby ho ohlídali. Pan Ždímal ujišťuje, že grifonci a brabantíci na vycházce pánovi neutečou. Při pobytu v přírodě prý psi mnohdy vyběhnou za zvěří, ale po pár metrech se otočí a běží zpátky. Bez přivolání, bez povelu. Mají totiž strach, abych se jim mezitím neztratil. Bezmezně milovat svého pána prý mají v genech odpradávna. Je proto zcela vyloučené, aby žili u boudy nebo byli zavřeni v kotci. Při respektování jejich citlivé duše je výchova bezproblémová.
„Tvrdím, že to jsou pejsci, kteří zahánějí stres a špatnou náladu. Dokáží vyjádřit různé emoce. Vytuší, když člověk není v nejlepší pohodě a snaží se ho různými skopičinami a akrobatickými kousky rozveselit. A protože každý psík má jinou povahu, předvádí klauna jinak. Kam se hnu, tam jdou za mnou. Oddanost projevují ale celé rodině. Lásku nám dávají po celých čtyřiadvacet hodin neustále najevo. Četl jsem, že psi postrádají mimiku obličeje, protože nemají mimické svaly. Asi je to pravda, ale grifonci s těmi svaly, které ve tváři mají, dokáží vyjádřit všechno. Radost, smutek i šibalství,“ říká Vratislav Ždímal.
Není divu, že tito příjemní společníci jsou populární nejen v Evropě, ale i ve světě. Pevnou základnu mají i u nás, kde existuje Klub chovatelů grifonků a brabantíků.

Snadná péče o srst

Péče o ně není náročná. Hrubosrstí se musí alespoň dvakrát do roka trimovat (ručně vytrhávat starou srst), ale jsou chovatelé, kteří je chtějí chlupaté, a tak to nedělají. Jinak se jim musí pravidelně vyčesávat vousy a tím odstraňovat zbytky jídla, aby vousy nezplstnatěly. Brabantíka, který má krátkou srst, stačí občas vykartáčovat. Důležité také je, čistit jim ouška a nosní rýhu.

Foto: archiv Vratislava Ždímala