Z historie plemene
První zmínky o hovawartech (tehdy ještě „Hofwart“ – dvorní strážný), byly vypátrány v právních spisech ze 13. století. Na německém území, kde toto plemeno vzniklo za účelem strážení zemědělských usedlostí, zůstalo dlouho bez širšího zájmu. To plemeni pomohlo ušetřit přeformování v rámci různých módních vlivů. Plemeno si tak zachovalo specifické znaky a původní instinkty.
Hovawarti milují svou rodinu i děti.
Současnost chovu
Čistokrevný chov hovawartů (též hovavartů) začal až v roce 1922. A v roce 1937 byl hovawart uznán jako oficiální plemeno. To už ovšem tito psi zdaleka nepůsobili jen jako hlídači, ale stále častěji se z nich stávali všestranní pracovní psi. Z regeneračních důvodů byli při zušlechťování vzati v úvahu také novofundlandští psi, leonbergři a staroněmečtí ovčáci. Jakmile byla vyřešena otázka zevnějšku, přistupovalo se ke způsobu využití těchto psů, kdy zkušenější chovatelé prosadili, že se bude jednat o pracovní psy.
Vyrovnaný typ
I když ve šlechtění byla cesta hovawartů poměrně klikatá, nakonec se chovatelům hovawartů podařilo vytvořit psa vyrovnaného typu. V práci jsou tito psi velmi vytrvalí, stále skvěle hlídají a povahově jsou spíše klidnější. Jsou však výborní i pro výcvik a jako domácí mazlíčci a společníci. Je tedy vcelku logické, že jsou hovawarti řazeni mezi molossoidní a honácké psy švýcarského typu.
Podoba hovawarta se zlatým retrívrem je výrazná.
Barvené varianty plemene
Hovawarty známe ve třech odlišných typech zbarvení srsti. Jedním z nich je černá barva se znaky, další celočerná srst nebo do třetice plavá srst.
Záměna plavých hovawartů se zlatými retrívry
Elegantní, bohatě osrstění hovawarti s plavým zbarvením bývají často zaměňováni se zlatými retrívry. Zatímco hovawarti mají srst zvláště vyvinutou na hrudi, končetinách a ocase, u zlatých retrívrů je srst plochá nebo zvlněná s dobře vyvinutou hustou a vodovzdornou podsadou. Rozdíl u obou plemen je i vnesení ocasu. Zlatí retrívři v klidu nesou ocas v úrovni hřbetu a nemají jej zatočený na konci. Jeho délka dosahuje k hleznům. Hovawarti mívají ocas podle nálady buďto nesený nad hřbetem, nebo svěšený a dosahuje u nich do poloviny hlezen. Retrívři mají hlavu s širokou lebkou, hovawarti mají široce klenuté čelo. Obě plemena mají nůžkový skus. Hovawarti bývají většinu vyšší než zlatí retrívři.
Hovawarti mohou být po celý rok venku.
Záměna čistě černých hovawartů s flat coated retrívry
U celočerných hovawartů může dojít k záměně s flat coated retrívry. Retrívři však mají nejen jiné držení ocasu, ale i drobnější hlavu. Rozdíly však jsou nejen ve vzhledu, ale i v povaze těchto dvou odlišných plemen. Zatímco hovawarti jsou skvělí hlídači, kteří jsou nedůvěřiví vůči cizím lidem na jejich pozemku a proto jej dobře stráží. Retrívři jsou skvělí společníci s poměrně silný mi vlohami pro lov, ovšem cizincům na svém pozemku spíše donesou míček a budou požadovat, aby si s nimi hráli.
Žijí-li štěňata od malička v rodině s dětmi, perfektně si s dětmi rozumí.
Obě tato plemena však shodně velmi dobře vycházejí se svou rodinou i s dětmi, pokud s nimi žijí od mala ve společné domácnosti. I hovawarti jsou skvělí rodinní psi, některé linie chovu však bohužel vykazují sklon ke kousání ze strachu. Co se věku týče, dožívají se obě plemena přibližně stejného stáří.
