Noční motýly vábí umělé světlo, třeba reflektory nebo oheň. A to jsou vlastně chvíle, kdy se s nimi setkáváme nejčastěji. Můžeme je ale spatřit i ve dne. Při pozorném prohlížení kmenů stromů objevíme, jak odpočívají dokonale maskovaní na kůře. Mnohdy se jedná o tvory fantastického vzhledu!

Noci plné motýlů

Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) má v rozpětí křídel rovněž úctyhodných 12 cm. Impozantní motýl proslavený kresbou, která připomíná lidskou lebku, dovede nahlas pištět, jeho housenky pro změnu vržou kusadly. Tohoto našeho největšího lišaje můžeme spatřit jen v létě, mrazivé zimy nepřežije. Pokud se vylíhne včas, odletí na jih Evropy a na jaře se vrátí. Až 15 cm velké housenky se nejraději živí lilkovitými rostlinami včetně brambor či rajčat, velké škody však nezpůsobují, kuklí se hluboko pod zemí.

Stužkonoska modrá (Catocala fraxini), proslavená básní Petra Bezruče, ukazuje zářivě modré zbarvení, jen když se jí zachce. Podobně jako další noční motýli totiž může barevný zadní pár křídel schovat pod ten přední, který je velmi nenápadný. Žije v listnatých a smíšených lesích a má rozpětí křídel až 9 cm.

Lišaj oleandrový (Daphnis nerii) je u nás vzácným návštěvníkem z jižních zemí, protože naši zimu by nepřežil. Spatřit jej v létě v teplejších oblastech republiky bývá skutečný zážitek, protože má rozpětí křídel až 13 cm a jejich zbarvení je mistrovským dílem přírody. Housenky se nejraději živí pro člověka smrtelně jedovatým oleandrem.

Martináč hrušňový (Saturnia pyri) je největším nočním motýlem celé Evropy. Rozpětí jeho zdobných sametových křídel může dosáhnout až 16 cm! Díky jeho velikosti a prudkému letu si jej zvečera můžeme splést s netopýrem. Tohoto silně ohroženého teplomilného motýla však spatříme jen na jižní Moravě. Jeho housenky se živí listím ovocných stromů, jilmů a jasanů.

Lišaj lipový (Mimas tiliae) je hojným obyvatelem zahrad, parků a lipových alejí a právě on k nám nejčastěji přilétá za světlem. Dokonale maskované housenky se živí listím stromů, schovávají se na jejich rubu a blízko nich se poté i kuklí.

Lišaj šeříkový (Sphinx ligustri) je rovněž obdařen velkými sametovými křídly s rozpětím 12 cm. Zbarvení prvního páru dokonale imituje kůru, když však motýl chce, odhalí druhý, barevnější pár. Za vlahých jarních a letních večerů jej můžeme poměrně často spatřit, jak s hlubokým bzučením navštěvuje květy dřevin i bylin. Housenka, která během života mění vzhled a kuklí se v zemi, má ráda pámelník, šeřík, zlatici, tavolník či ptačí bob, proto lišaj šeříkový klade vajíčka i na živé ploty.

Lišaj svízelový (Hyles gallii) vylétá již za soumraku a především v pahorkatinách hledá nektar na vrbovkách, silenkách a svlačcích. Housenky se živí vrbovkami, svízeli nebo mařinkou vonnou. Koncem léta měří až 9 cm a před zakuklením se rády společně sluní.

Drvopleň obecný (Cossus cossus) za nocí poletuje poněkud těžkopádně, jako by na křídlech s rozpětím sotva 9 cm sotva unesl své zavalité tělo. Samička je rekordmankou ve snášení, za kůru stromů zjara ukryje až 800 vajíček. Zdravým dřevem listnatých stromů (včetně ovocných) se pak housenky živí, čímž je oslabují a umožňují vstup chorobám. Odtud také název – motýlovy housenky skutečně plení dřevo. Na podzim jsou 1–3 cm velké, druhým rokem před zakuklením se pak vypasou až na délku 10 cm.

Lišaj vrbkový (Deilephila elpenor) je rovněž krásně barevný, ale v pestré luční vegetaci zároveň dobře maskovaný noční motýl. Hbitě létá při okrajích lesů, nad pasekami i zahradami, neboť má díky aerodynamickému tvaru křídel i těla skvělé letové vlastnosti. Housenky se živí svízelem, vrbkami, netýkavkou a vzácně i révou vinnou. Podobně jako housenky lišaje kyprejového mají na hlavě i na těle kresbu připomínající velké oči, která může odrazovat predátory.