Červce obvykle považujeme za obtížné hmyzí škůdce rostlin. Ale lidé je od dávných časů využívají i ve svůj prospěch. Medovicí manových červců si oslazují život, z dalších získávají purpur nebo šelak.

Božská mana

Existují červci, kteří nestrávenými cukry v podobě husté medovice doslova pokrývají větve. Sladké šťávy tamaryšku manonosného sají pačervec manový (Trabutina mannipara) a pačervec cukrový (Naiococcus serpentinus). V suchém a horkém klimatu pouští Sinajského poloostrova medovice na větvích ztuhne. A pouštní nomádi ji mohou sbírat jako cukrkandl.

Rtěnka z nopálovce

Karmínová barva (purpur) se odedávna získávala z červce nopálovce karmínového (Dactylopius coccus). A dodnes je přidáváno například do rtěnek a tvářenek, do akvarelových čiolejových barev, používání k přírodnímu barvení látek. Barvivo se nachází v tělech samiček, i když díky bílému voskovém povlaku připomínají bílou vatu. Lidé ho získávali tak, že samičky sbírali, sušili a jejich těla rozdrtili. Na jeden kilogram barvy jich potřebovali až 140 000. Tento původně mexický druh červce je dnes zavlečený i do dalších koutů světa. Larvy i samice sají šťávy z opuncií.

Lak pochází z lakovce

Z dalších druhů červců zase pochází vosk a rozmanitá barviva. Lakovec indický (Kerria laca) je dodnes důležitý pro výrobu přírodní živice – šelaku. Larvy žijí na větévkách tak těsně vedle sebe, že lakové štítky, které chrání jejich tělo, splývají. Společně vytvoří tolik laku, že větévku pokryje souvislá, až 1,5 cm silná vrstva. Pak už stačí větévky oloupat, štítky roztavit, přefiltrovat a zbavit nečistoti, opět usušit a šelak je připravený.