Živý list na dně tůně

Splešťule blátivá (Nepa cinerea) je až 2 cm velká rozvážná ploštice, která většinu času stráví u dna tůní, kde pomalu kráčí nebo číhá na kořist. Je tak nenápadná a podobná lístku vodní rostliny, že ji drobný hmyz často přehlédne – a náhle se ocitne v sevření předních končetin, které fungují jako zavírací nůž. Podobné tzv. loupeživé přední nohy mají i ostatní dravé vodní ploštice. Holeň s chodidlem je sklápěcí a celá zapadá do rýhy ve stehně, skutečně to vypadá, jako když se zaklapne zavírák. Zásobu vzduchu splešťule ukrývá pod krovkami a u hladiny vzduch tankuje trubičkou na konci zadečku.

Suché stéblo s velikýma očima

Štíhlá jehlanka válcovitá (Ranatra linearis) dosahuje až 4 cm délky a je naší největší plošticí. Má podivuhodný vzhled uschlého stébla trávy, z kterého vystupují veliké složené oči. Dlouhé tělo ještě prodlužuje trubička, jíž jehlanka dýchá. Když se cítí ohrožená, předstírá mrtvou a pak jí snadno uvěříme, že stéblem opravdu je. Žije ve stojatých i mírně tekoucích vodách, nejraději má zarostlé tůně a zatopené lomy. Jehlanka není příliš obratná plavkyně, má dlouhé tělo a spíš se jen zvolna proplétá vodními rostlinami a číhá na kořist.

Jak vodní ploštice přicházejí na svět?

Vajíčka vodních ploštic si hoví ve vzduchovém obalu nebo jsou opatřena různě dlouhými vláknitými přívěsky, aby mohla dýchat. Většinou je samičky kladou do vody, některé však část snůšky uloží i do vlhkého mechu při břehu.

Nymfy vodních ploštic, které se z vajíček vylíhnou, dovedou dýchat i pod hladinou. Podobají se rodičům a mají i stejný jídelníček, jenom jsou menší. Musí několikrát svléknout starou pokožku, která neroste, než obvykle do dvou měsíců dospějí. Některým nymfám v dospělosti narostou křídla schovaná pod svrchními polokrovkami, jiným ne – často i v rámci jednoho druhu. Některé ploštice se tak mohou vznést nad rodnou tůňku, jiné jsou mimo vodu odkázané pouze na lezení.