Včelí úl je dokonalé bydlení: včely jej neúnavně čistí, zahřívají, větrají, chrání...

Pokud chce být včelař úspěšný, musí respektovat zákonitosti života včel a chod v úlu nevhodně nenarušovat. Ostatně, pozorovat důmyslnou souhru včelstva je fascinující.

Základním poznatkem je složení včelstva v úlu. Pro naši potřebu budeme včelstvo nazývat rodinou. V rodině je vždy jedna matka, několik stovek trubců a tisíce dělnic, které podle svého stáří plní určité úkoly. Matka především zajišťuje doplňování včelích generací kladením vajíček do včelami připravených plástových buněk. Vajíčka umí položit oplozená i neoplozená. Z neoplozených se partenogenezí líhnou včelí samečci – trubci. Matka rovněž vypouští feromon, jenž je ve včelstvu nezbytný pro udržení soudržnosti a pospolitosti. Bez této vůně včely přestávají plnit úkoly, nestarají se o rozvoj společenstva, včelstvo nabývá pocitu osiřelosti, začne slábnout a pomalu zaniká.

Posláním trubců je především předávat genetickou informaci k zachování druhu. Dále působí jako regulátor teploty v úlu a likvidátor nadbytečné potravy v podobě mateří kaše.

Kojičky, uklízečky, stavitelky

Nejpočetnější skupinou, zajišťující zdárný rozvoj rodiny, jsou včely dělnice. Jejich pracovní zařazení se mění podle stáří a vývoje jejich vnitřních žláz. Včela tedy nejprve pracuje jako uklízečka, ale když jí dozraje kojicí žláza, stává se kojičkou. Po vyzrání voskové žlázy je stavitelkou. Takto se zařazuje do různých funkcí po celých jedenadvacet dní života v úlu. Poté vyletuje a do konce života včelstvu přináší potravu – sladkou nektarovou šťávu, vodu, pyl a propolis.

Jednodruhový med vzniká díky monoflorním včelám

Vlastnost, kdy včela nestřídá květy různých rostlin, ale vyhledává pouze ten druh květu, který navštívila poprvé, se nazývá monoflornost. Když například začne kvést třešeň, včela po celou dobu létá pouze na její květy, teprve až strom odkvete, navštíví jinou rostlinu. Této vlastnosti může včelař využít k získání jednodruhového medu.

Výroba medu v plástvích

Suroviny přinesené létavkami zpracovávají mladé úlové včely. Přetvářejí sladké šťávy na med, ukládají pylové rousky jako bílkovinu do buněk společně s výměšky svých žláz k fermentaci, dle potřeby ředí med vodou a „vyrábějí“ propolis z pryskyřic pupenů stromů, kterým natírají prostory úlu a jeho vybavení, aby eliminovaly mikroby. Uložení zásob v úlu se řídí přesnými pravidly. Zralý med je ukládán vždy nad plodové těleso společně s pylem. Kolem plodu včely vytvoří pylový věnec v šíři kolem deseti centimetrů. Nad tímto věncem jsou zavíčkované medné plásty. Včely to nikdy neudělají obráceně.

Vůně a obrana rodiny

Každá včelí rodina má charakteristickou vůni, vylučovanou vonnou žlázou každého jedince. Vůně včelu charakterizuje coby příslušníka rodiny, opravňuje ji ke vstupu do úlu. Tento jev je možné sledovat na úlovém česnu. Každá včela je před vstupem prověřena strážkyněmi, které ji očichají tykadly. Pokud zjistí jinou vůni, včelu do úlu nepustí.

Dělnice také rodinu brání. Včelstvo po napadení agresorem okamžitě vyhodnotí, zda ochrana vyžaduje pouze obětování několika jedinců nebo naopak kolektivní nástup obránců pro intenzivnější obranu. Společenství včely nikdy neobětuje zbytečně.

Důmyslně klimatizovaný úl

Včely vytvářejí teplo pohybem prsních svalů a potřebují k tomu energetické palivo v podobě medu. Teplo je přenášeno tak, že se včely semknou a přitisknou k plástu. Takto vzniklý tepelný koberec ohřívá plást s plodem. Další způsob předání tepla do plástu zajišťují trubci vlastní vyšší tělesnou teplotou. Teplo vytvářejí také takzvané topičky. Vlezou do prázdných buněk v plodovém plástu, jež jsou pro ně vyhrazeny, a začnou pohybovat prsními svaly, čímž se ohřejí až na 37 °C, a dělají to tak dlouho, dokud se nevyčerpají. Nad nimi bdí včely záchranářky, které topičky v pravý čas z buňky vytáhnou a nakrmí. Do prázdné buňky okamžitě zalézá jiná topička. Pokud se vlivem horkého počasí teplota v úlu nepřiměřeně zvýší, včely se seřadí po celé ploše úlu a začnou mávat křidélky, aby horký vzduch odvedly ven, druhá linie včel naopak vhání chladný vzduch dovnitř. Mezitím včely–vodnářky přinášejí zvenku vodu, kterou rozstřikují po plástech.

Dokonale čistá domácnost

Jednou z vlastností včely je čisticí pud. Včely velmi usilovně dbají na čistotu a prostředí bez mikrobů. V úlu je teplo, vlhko, lze tam najít velké množství živin. Žít v takovém prostředí mají zájem především bakterie, viry, plísně, mykózy a podobně. Z větších živočichů jsou to mravenci, myši a další škůdci. Proto včely vynášejí vše závadné, pilně čistí plásty, stěny úlu, svou matku, trubce i samy sebe. Vyprazdňují se zásadně mimo úl. Mrtvá těla větších škůdců, jako je myš, zakonzervují propolisovou vrstvou.
Beru si z toho poučení a před každou návštěvou úlů si omývám ruce, beru si vždy čisté ošacení a dezinfikuji nářadí, abych mezi včely nezanesl něco, co tam nepatří. A to platí obecně: bez potřebných znalostí zákonitostí života včel úl ani neotevírejme, mohli bychom tím ublížit nejen sobě, ale především včelám.