„Vzhledem k tomu, že jde o kresebné plemeno, je jeho chov poměrně náročný. Ale zase ne tolik, aby se o něj nepokusil třeba začátečník. Musí být ovšem trpělivý,“ říká Jaroslav Peták z Vinařic, který české strakáče chová téměř půl století.

Český strakáč patří ke středně velkým králíkům. Je to elegantní, rané plemeno s užitkovými vlastnostmi, jako jsou dobrá zmasilost, plodnost, dostatečná mléčnost a příkladná péče o mladé. Hmotnost dospělého králíka se pohybuje mezi 3,30–4 kg.

Kresby a barevné rázy českého strakáče

Přestože je králík velmi náročný na kresbu, chovatelé ho mají v oblibě. Svědčí o tom i množství barevných rázů, které byly vyšlechtěny. Nejvíce dominuje černý, hned po ní modrý a havanovitý. Čeští strakáči se ale vyskytují i v barvách železité, želvovinové, divoce zbarvené, činčilové a černožluté.

„Často se stává, že ve dvou třech vrzích se neobjeví jediné nadějné mládě, ale jenom jateční králíci,“ vysvětluje Jaroslav Peták. „Kresba u českých strakáčů je velmi přesná, stačí malá odchylka a králík dostane na výstavě menší počet bodů, nebo je dokonce z chovu vyřazen. A tyto neúspěchy mohou právě začátečníka odradit, přejde pak na jiné, méně náročné plemeno. Chovám strakáče osmačtyřicet let, a tak vím, že občas přijde útlum. V dobré víře připustím do chovu nového samce a začnou se třeba objevovat králíčata s vystouplými kyčelními klouby nebo špatnou barvou. Chybu pak napravuji dlouhé roky. Když chci vybrat pro výstavy špičkové zvíře, mnohdy z deseti vrhů vyberu jedno nebo dvě.“

Podařil se vrh?

Vrhy českých strakáčů jsou početné, obyčejně se rodí 8–9 králíčat. Výhodou pro chovatele je, že hned pozná, jakou budou mít kresbu. Na holém těle mláděte jsou vyobrazeny tmavší skvrny, které značí budoucí barevné rozložení. Tato možnost vede chovatele k okamžitému poznání, zda se vrh podařil. To je nesporná výhoda oproti jednobarevným plemenům, kdy chovatel čeká na vybarvení králíčat až půl roku. Problémem strakáčů vůbec (německých i anglických) je dědičnost barev, která způsobuje, že se některá mláďata rodí jednobarevná: černá, kterým se říká kominíci, a bílá s nevýraznými znaky, která se nazývají mlynáři. Ovšem tento druh vzhledem k letálnímu (smrtelnému) faktoru obsaženému v genech brzy hyne, a tak je chovatelé ihned po narození utrácejí.

Jak ohleduplně zkontrolovat vrh?

„Po okocení samice mě žene do hnízda zvědavost, jak budou králíčata vypadat. Nejdřív strčím ruku do podestýlky, aby měla stejný odér jako je v kotci, a pohladím samici po čumáčku. Vyndám ji ven z kotce, odkryju mláďata a prohlédnu je, abych si udělal představu o kvalitě vrhu. Králíčata nechám v hnízdě asi čtyři dny pospolu, aby se samice rozkojila. Teprve pak zlikviduji případné mlynáře, aby se netrápili. Ideální je nechat v hnízdě šest králíčat, protože samice má zpravidla stejný počet struků. Mláďata se o mateřské mléko neperou a dobře rostou.

Jak podpořit ramlování?

Mnohdy za mnou chodí kamarádi, že se jejich samice nechtějí ramlovat. Nedoporučuji králíkům dávat petržel nebo jinou podpůrnou zeleninu, ale sůl. Králíkům dávám do misky pravidelně kostku soli, kterou podle potřeby olizují, a žádné problémy s připouštěním nemám. Výhodné jsou také doba a počasí. Nejlépe se ramlují v poledne, když svítí sluníčko a oteplí se,“ prozrazuje své metody pan Peták.

Chovné období a kotiště proti mrazu

Většina chovatelů začíná chovné období v listopadu či prosinci, kdy začnou samice připouštět. Ani vinařický strakáčkář není výjimkou, protože do podzimních výstav zvířata vyspějí. Problém je ovšem v tom, že se králíčata rodí v nejstudenějším měsíci roku, v lednu. Protože králíkárny stojí na zahradě, stávalo se, že hnízdo zmrzlo. Proto pan Peták vyrobil kotiště, což je v podstatě dřevěná bedna o rozměrech 40x30x30 cm s otvorem 15x15 cm. Bedna má víko, aby hnízdo mohl kontrolovat. Kotiště vkládá týden před okocením. Po vložení do kotce si samice automaticky v kotišti udělá hnízdo a porodí. Králíčata pak v teple mrazy bez újmy přečkají.
Samice dokonce vstupní otvor zahrabe, aby k mláďatům zima nepronikla. Podruhé připouští samice v červenci a od konce září nechává chovné kusy odpočívat.

Zdravé krmení

„Základ mého chovu tvoří tři samci a dvanáct samic. Pokud chci vystavovat a mít úspěchy, musím mít velkou základnu králíčat na výběr. Věkem králíků se neřídím, záleží na jejich kondici a genetických přednostech. A tak mám v chovu i pětiletou samici a dokonce šestiletého ramlíka. Strakáče, které kvůli výstavním vadám nenatetuji, přeřadím do výkrmu na jateční potřebu. Celý rok králíci denně dostávají čistou vodu, směs ječmene a ovsa v poměru 1:1 a seno. V létě přidávám kvalitní zelenou píci. Zásadně krmím jednou denně, a to večer. Můj chov králíků je zdravý, přitom žádné léky nepoužívám. Tím pádem je zdravé i maso, které je křehké a šťavnaté.

Ocet a očkování

Králíčata nechávám očkovat od šesti do deseti neděl proti myxomatóze a králičímu moru. Neosvědčila se kombinovaná vakcína, a tak používám vakcíny jednotlivě. Chovné králíky nechávám očkovat počátkem května.

  • Proti kokcidióze dávám pouze ocet do pití. Na vědro vody dvě deci octa. Léky na tuto nemoc růst králíků zarazí.
  • Nemoci přenáší i hmyz, proto mám králíkárny umístěny pod ořechem, který ho částečně odpuzuje a v létě stíní proti slunci.
  • Suché listí ořechu přistýlám i slepicím v kurníku a dávám je pod hnízda holubů jako ochranu před čmelíky.

Od jara do podzimu také nesmétám pavučiny z králíkáren, protože se do nich chytají komáři a jiný hmyz, který roznáší nemoci,“ vysvětluje Jaroslav Peták.