Chovatelem tohoto francouzského husího plemena, které pochází z kraje Landais, je také Jan Velíšek z Mladějovic na Strakonicku. Jeho chovatelským areálem prošly husy české, německé nosné, brojlerové i husy labutí, žádné z nich mu ale nepadly do oka. Buď snášely málo vajec, nebo jejich maso bylo dietní či „zavánělo“ divočinou. A tak nakonec přišly na řadu husy landeské, které se zbarvením podobají svému předku, huse velké. Z housat, která tehdy nakoupil, postavil základ chovného hejna i výstavních úspěchů.

Otužilé a samostatné husy

„Landeské husy jsou zcela bezproblémové. Vynikají klidným temperamentem, dobře se pasou a nejsou tolik hlasité jako například češky nebo husy labutí. Přes léto žijí ve velkém areálu, kde je rybník, kterým protéká potok, a v zimě se zdržují spolu s kachnami a slepicemi na dvoře u rodinného domu. Jsou mezi sebou velice snášenlivé a neperou se ani s ostatní drůbeží. Oceňuji i jejich samostatnost. I když husy nejsou na ustájení náročné a vyhovují jim třeba staré zemědělské objekty, moje landesky nepotřebují ani žádné přístřešky. Prostě do nich nevlezou, raději se schovají před sluncem i deštěm pod valníkem nebo pod zaparkovaným zemědělským strojem.

Vajíčka snášejí nejen v hnízdě, ale také třeba pod pluhem. Nevím proč, ale je to jejich oblíbené místo. V zimě nespí ani ve stodole, kterou jim nechávám otevřenou. Raději spí na sněhu. Chodí dovnitř jen proto, že je tam seno pro ovce. Vytahají z něj, co jim chutná, a zase odejdou,“ vypráví Jan Velíšek.

Snášení vajec a odchov housat

Landeské husy začínají snášet vejce počátkem února a se snáškou končí v červnu, někdy i v červenci. A protože nejraději snášejí venku, připravuje jim chovatel na dvoře dvě hnízda z betonových skruží, které vystele slámou.

„Snášku mají perfektní. V odborné literatuře se píše, že snášejí 25 bílých vajec, ale to je minimum. Husy snášejí obden, ale někdy si udělají přestávku delší, třeba dva tři dny. Jednoroční husa snese 25 až 30 vajec. Dvouletá a tříletá snese třeba až 80 vajec. Samozřejmě záleží, jaký je chovný rok, který ovlivňuje počasí, kondice zvířat, jejich zdravotní stav – i trocha chovatelského štěstí. Vejce postupně sbírám, aby nezmrzla, a když jich mám dostatečný počet, vložím je do elektrické líhně. Landesky mají pud sezení na vejcích a vodění housat zachovaný jen v malé míře, takže jistota je jistota. Po vylíhnutí pak nasazuji další podle toho, kolik mám hus a jak snášejí. V loňském roce jsem například odchoval 190 housat.

Pastva i pšenice

Husy rychle rostou, a aby dosáhly potřebné zmasilosti, potřebují kvalitní stravu, a to ve větší míře než jiná plemena. Nešetřím na nich a landesky se mi za to odměňují mohutností a úspěchy na výstavách. Po vylíhnutí přendám housata do odchovny a krmím je speciální směsí pro kachňata, do které přimíchávám sójový šrot. Když se totiž housata výživově podtrhnou, už do konce života nevyrostou a nedosáhnou předepsaného tělesného rámce. Asi po čtyřech týdnech jim začnu podávat šrot z obilovin, do kterého opět přidávám sóju a navíc nasekané kopřivy. Ve stáří deseti týdnů jsou housata už samostatná, takže je můžu vypustit mezi chovné hejno do výběhu, kde je s ostatními husami krmím pšenicí a občas šrotem obohaceným minerály a vitaminy. Husa je pastevní zvíře, a tak ve velké míře spásá trávu. Ale jádro je základem krmení. Jinak nedosáhne houser hmotnosti 7,5 kg a husa 6,5 kg, což je špatné i pro výstavní účely,“ upozorňuje mladějovický chovatel.

Chovná sezóna

Husy jsou dlouhověké, husa tedy může být v chovu i 15 let, pokud její užitkovost neklesá. Houser by měl být vyměněn v pěti letech, protože v pojímání už není tak aktivní. Každé vejce je násadové a byla by škoda, kdyby nebylo oplodněné. Začátkem léta husy rozpelichají a už o rozmnožování nemají zájem. Další chovná sezona nastává koncem října, do té doby musí být sestaveno nové chovné hejno, aby si na sebe drůbež zvykla.

Husy dobrého hospodáře

„Jakmile husy přepelichají, začnou na sebe nabírat. Pořád je v nich pud táhnout na podzim na jih a chtějí získat sílu. Doslova se cpou krmivem, což je výborné kvůli výstavám. Husa je pak zmasilejší, obalená tukem a udělá výstavní figuru. V tom čase vybírám husy nejen na výstavy drobného zvířectva, ale také sestavuji chovné kmeny.

Využívám osvědčený způsob 1+3, tedy housera na tři husy. Za leta, co landesky chovám, nepamatuji, že by měly nízkou oplozenost. Pohybuje se kolem 90 %. Zbylá zvířata prodám, abych si zaplatil náklady na krmení, nebo je porazím pro kuchyňské využití. Mladým husám se dobře škube peří (od 10. týdne nemají špičky) a jejich maso je světlé, měkounké a velmi chutné. Vybrané chovné kusy začnou hnízdit už druhým rokem,“ upozorňuje Jan Velíšek.

Jak začít s chovem?

Husy se také musí pravidelně odčervovat, což je velmi důležité, jinak špatně prospívají. Lze k tomu použít třeba Chemizol, který se podle návodu rozpuští ve vodě.

Zájemcům o chov hus mladějovický chovatel doporučuje zásadně nakupovat housata od chovatelů, kteří svá zvířata vystavují. Jen čistokrevné landesky jim přinesou užitek a radost z chovu. Dále je zapotřebí připravit odchovnu s infralampou, která housátkům zajistí teplo, napáječku, krmítko a potravu. Od druhého týdne se mohou housátka dávat na zahradu do ohrádky, kterou lze posunovat, aby měla pořád čerstvou trávu. A hlídat počasí, protože nesmí promoknout a prochladnout. Zpravidla v osmém týdnu je lze vypustit na zahradu. Základem výživy je pastva, průmyslově vyráběné krmné směsi a statkové obiloviny. Součástí je pitná voda.

Poznámka na závěr

Český statistický úřad vydal zprávu, že chováme více hus a kachen než v minulosti. Chovy hus se z předloňska na loňský rok rozšířily o třetinu a obliba hus stále stoupá, což je potěšující. Domácí, poctivě chovaná husa, která si mohla dopřávat pastvu a pohyb, je přeci lepší nežli maso z dovozu, často pocházející z neblaze proslulých velkochovů.