Perličky se chovají kvůli masu a vejcím. Maso je libové, bohaté na nenasycené mastné kyseliny a vitaminy, s nízkým obsahem cholesterolu. Vajíčka mají vyšší podíl žloutku a lze je díky tvrdé a hutné skořápce déle skladovat. Přesto u nás tato drůbež není příliš rozšířená.

Perlák, velitel dvora

„Perličky nejsou agresivní, ale kohouti jsou v hejnu dominantní. Pro ostatní drůbež, kterou máme na dvoře (tedy pro slepice a kachny) je perlák velitelem, srovná i kohouta vlašáka, který je větší. Zvláště, když je perlák v toku, což je od dubna do července, nenechává nikoho na pochybách, že je doma pánem. Rozhodně není dobré mít v hejnu perláků víc, protože se při pojímání perliček perou a navzájem shazují, a to není dobré pro oplodňování vajec ani pro samotné jejich zdraví. Pokud chovatel chce líhnout, doporučuji jednoho perláka na tři až osm perliček. Jestliže se rozhodne pro větší hejno, musí mít perláky dva.

V tom případě je výhodné koupit dva mladé, nepříbuzné, aby si od počátku na sebe zvykli. Starší kohout mladého, který by do hejna přišel později, nesnese a nekompromisně ho vyžene.“

Péče o kuřata

Do krmných směsí perličkám přidávám na klování řepu nebo jablka. Aby se perličky na jaře roznesly, prodlužuji jim den svícením, krmím je směsí pro nosnice a přidávám do vody vitaminy.

Pokud jsou kuřata perliček krmena krmivem bohatým na bílkoviny, například směsí pro brojlery nebo pro bažanty, rychle rostou a do osmi týdnů jsou kompletně opeřená a lze je vypustit z odchovny ven do hejna. Ale do té doby jsou choulostivá na vlhko a chladno a potřebují zvýšenou péči.

„Kuřata líhnu v elektrické líhni nebo pod slepičí kvočnou. Využívám zdrobnělé plemeno vyandotek, které jsou velmi dobré matky. Obsednou až osm vajec. Líhnout pod perličkou nedoporučuji, i když někdy kuřátka vysedí. Perličata se líhnou déle než kuřata slepičí, tedy 28 až 29 dní. U perličat nelze rozlišit pohlaví, jsou jedno jako druhé. Protože perličky začínají snášet v březnu a dubnu, chvíli trvá, než si našetřím vajíčka na líhnutí. Proto se první perličata líhnou až v červnu. Do podzimu narostou, zesílí a snášet začnou v následujícím roce.“

Kurník pro perličky

Perličky mají na ustájení stejné požadavky jako slepice a s touto drůbeží mohou být společně v kurníku. Nevýhodou společného bydlení je však doba, kdy je perlák v toku, protože prohání i slepice. Perličky mají rády hřady vysoko u stropu, kde se cítí bezpečněji. Podestýlám jim vysokou vrstvou hoblin, aby měly teplo, sucho a mohly se pelešit,“ vysvětluje Václav Drexler.

Pomocnice zahrádkáře

Perličky v půdě nehrabou, takže nehrozí nebezpečí rozhrabávání záhonků. Naopak jsou zahrádkářům pomocníky. Například na bramborách sbírají mandelinky bramborové a jejich larvy. Každá si „vezme“ jeden řádek a natě dokonale očistí. Celý den se na zahradě pasou, sbírají brouky a semena trav. Pořád mají v sobě zachovaný pud volnosti, takže jim malý výběh nestačí. Perličky jsou z drůbeže nejzdravější, netrpí žádnou nemocí, dokonce ani salmonelou.

Aby nezanášely

„Když chovatel naučí perličky snášet v kurníku do hnízda, snášejí tam i se slepicemi. Nesmí jim ale z hnízda sebrat všechna vejce. Jakmile tam přijdou druhý den snášet a neuvidí vejce, odejdou a budou zanášet na zahradě někde na skrytém místě v křoví nebo ve vysoké trávě. Zanášet budou i v případě, že je v kurníku něco vyplaší. (Perličky jsou velmi citlivé i na vnější cizopasníky!) Na velké zahradě je potom problém hnízdo najít. Ale při troše pozornosti se nechá vypozorovat. Když totiž perlička snáší, perlák ji hlídá, je od ní vzdálen dva nebo tři metry a hlasitě křičí. Takže je potřeba ponechat ve snáškovém hnízdě několik vajíček nebo do něho podložit sádrové podkladky a tím zanášení minimalizovat.“

Zbarvení peří

Perličky se rozdělují na dvě skupiny: s normálním perlením a s redukovaným perlením.

  • První skupina se vyskytuje v barvě divoce zbarvené (modré), světle modré (perlově šedé), žlutě plavé, levandulové a bílé.
  • Druhá skupina se prezentuje barvou levandulovou, žlutě plavou, fialovou (černou) a azurově modrou.

Když chovatelé páří zástupce obou skupin mezi sebou, vznikají různě strakatí kříženci a straky.

Otužilé Afričanky

Ačkoliv perličky pocházejí z Afriky, jsou už natolik domestikované, že jim chladné počasí nevadí, dokonce jsou otužilejší než slepice. Někteří chovatelé je do kurníků nezavírají ani v zimě a nechávají je hřadovat na stromech.

„Újmu na zdraví jim nedělají ani mrazy. Problémem je pouze první sněhová nadílka. Zpravidla se sněhu leknou a ulétnou hřadovat na stromy. Při prvním sněžení je proto nechávám pár dní v kurníku.“

Jak rozeznat perláka od perličky?

I u dospělých perliček se špatně rozeznává pohlaví. Perláci teoreticky mají větší přilbu (místo slepičího hřebene) a větší a otevřenější laloky než perličky. Ale mnohdy bývají pohlavní znaky natolik totožné, že je nerozeznají ani posuzovatelé na výstavách. V dospělosti mají perláci nižší hmotnost (2 kg) než perličky (2,50–2,70 kg). Málo chovatelů však ví, že je lze rozeznat podle hlasového projevu. Perlička ,povídá' dvojslabičně, perlák jednoslabičně. Nebo když vypustím perláka z ruky na zem, postaví se vzpřímeně a zaujme bojovou polohu. Perlička se naopak bojácně přikrčí a pak odběhne někam do úkrytu,“ prozrazuje Václav Drexler.

Stateční hlídači

Tato drůbež je nevšední také ostražitostí a hlídacími schopnostmi. Když perličky zahlédnou dravce či lišku, silným hlasovým projevem upozorňují okolí na nebezpečí a mnohdy je i křikem zaženou. Upozorní také na cizího člověka i sousedovu kočku. Chovatelé dokonce tvrdí, že jejich křik odpuzuje potkany.



Foto: Václav Drexler a Shutterstock