Plemeno vznikla na Balkánském poloostrově a do dnešní podoby byla vyšlechtěno na počátku minulého století. Její vejce mají nažloutlou skořápku.Chová se v několika barevných rázech: bílém, žlutém, červeném, modrém, krahujcovitém a koroptvím.

Holokrčky jsou velmi oblíbené v zemích svého původu, tedy v Rumunsku a Maďarsku. V našich drobnochovech se příliš nevyskytují, i když se jedná o velmi otužilé, rychle rostoucí slepice, dobré nosnice, které se hodí k výkrmu na maso. Příčinou je možná jejich nezvyklý vzhled nebo problém získávání nových zvířat k oživení krve.

Chovatel černých holokrček

Dlouholetý chovatel tohoto zajímavého plemena Václav Justych z Chodouně upřednostňuje černou barvu. Otevřeně říká, že tento ráz je pro výstavní účely nejjednodušší. Například u krahujcovitých se hodnotí takové detaily, jako jsou šířka a vybarvení bílošedých proužků, bílá barva zase vyžaduje velkou péči kvůli čistotě peří. „Nejsem ten typ chovatele, který před výstavou slepice koupe a fénuje. Dávám přednost přírodním podmínkám a těm černé zbarvení vyhovuje.

Přítulné a výkonné nosnice

Holokrčky nepatří mezi často chovaná plemena hrabavé drůbeže, ale mají u nás dlouhou historii. Objevily se třeba ve filmech režiséra Františka Čápa Babička s Terezií Brzkovou a Jan Cimbura s Gustavem Nezvalem. Několik holokrček běhalo také po zahradě mé babičky. Každému se ale nelíbí, někomu připadají jako oškubané slepice. Ale kdo tohle plemeno pozná blíž, bude je milovat. Holokrčky jsou klidné, přítulné slepice a dobré nosnice. Chovatelstvím se zabývám odmala a vystřídal jsem mnoho druhů hrabavé drůbeže, ale žádné plemeno se holokrčkám nevyrovnalo v užitkovosti. Třeba hmotnost kohouta je kolem 3 kg. Je skoro jako brojler, má na sobě hromadu kvalitního a dobrého bílého masa. V chovech slepic vždy převládají kohoutci, dva tři prodáte a ostatní jdou u nás na pekáč. Dalším kladem je snáška. Nemám vytápěný kurník, ale slušně nesou i v zimě. A snášejí poměrně velká vejce, zvláště druhým rokem. Protože mají málo peří i na spodu trupu a na stehnech, po spaření vřelou vodou je lze rychle oškubat.“

Odchov kuřat

Chodouňský chovatel k rozmnožování svého chovu holokrček využívá elektrickou líheň, protože kvokavost slepic je nízká. Občas se prý některá slepice rozkvoká, ale i tak ji nenasazuje. Nevěří, že by vydržela sedět v hnízdě na vajíčkách tři neděle. Vajíčka do líhně vkládá na přelomu ledna a února, takže vylíhlá kuřátka odrůstají pod žárovkou v teple. V odchovně zůstávají dva až tři měsíce a pak jdou rovnou do výběhu mezi ostatní drůbež. Úhynu kuřátek se chovatel úspěšně vyhýbá už několik let. Po vylíhnutí je totiž první dva tři týdny nenapájí vodou a nekrmí směsí pro kuřata, ale předkládá jim černý čaj a kukuřičný šrot. Kuřata po šrotu sice tak rychle nerostou, ale netrpí průjmy. Jsou zdravá a váhový deficit brzy doženou. Důležitá je také hygiena. Každý den chovatel v odchovně vyměňuje papíry, které tvoří kuřatům podestýlku, umývá napáječky a krmítka a dbá, aby měla teplo, sucho a světlo.

Plemenné znaky a chov

„Kuřátka se líhnou holokrká, ale trvá to alespoň měsíc, než podle znaků rozeznám jejich pohlaví. Poznám však hned, která půjdou do chovu. Kuřata s takzvanou kravatou, tedy částečně zarostlým krkem, tuhle šanci mít nebudou. Tato šlechtitelská vada se v chovech vyskytuje a trvá to až pět let, než ji chovatel u dalších kuřat křížením odstraní. Samozřejmě, u holokrček se na prvním místě hodnotí krk a pak teprve další části, tedy hlava, prsa, ocas, běháky a opeření. Udržet plemenné znaky podle vzorníku není jednoduché, vždyť jen na hlavě se hodnotí výška hřebene, délka laloků, tvar a barva zobáku, ušnic, laloků i barva očí. Mám kohouta, kterého jsem vystavoval celou loňskou sezonu a sbíral jednu čestnou cenu za druhou. Při manipulaci ve výstavní kleci si zranil nohu a udělala se mu na ní bulka – a dostal na výstavě výluku. Pro chov je však pořád výborný.

Z 50 až 60 kuřat, která v sezoně vychová, si ponechá jen ty nejlepší. Ostatní prodá zájemcům, nebo je využije v kuchyni. A jak pozná dobrou nosnici? Tvrdí, že už to má v oku. Musí být shánčlivá, temperamentní a mít sytě červený hřeben. Slepice, která postává a pospává, nemá v sobě jiskru, takovou do chovu nezařadí.

Holý krk napomáhá termoregulaci

Holokrčky nejsou na výstavách moc vidět, ale když se objeví, je o ně mezi diváky zájem. Ten jejich holý červený krk působí opravdu nevšedně. Je však důležitým regulátorem tělesné teploty a slepice se tím pádem dobře vyrovnávají s velkými vedry. Tuhle zvláštnost jsem u holokrček ocenil i v době, kdy přelétávaly přes plot k sousedovi. Nebyl žádný problém je v jeho hejnu poznat,“ směje se Václav Justych.

Tradiční krmení slepicím prospívá

Tvrdí o sobě, že je ze staré školy a moderních chovných metod se zrovna nedrží. Slepice krmí tak, jako je krmili hospodáři v minulosti – pšenicí (v zimě jim přidává kukuřici), šrotem smíchaným s bramborami a k tomu namočeným pečivem. Ve velkém travnatém výběhu si nasbírají zelené krmivo, vitaminy i minerály. V zimním období však holokrčkám prodlužuje den svícením v kurníku (svítí zářivkou od 17 do 21 hodin). Mají tak větší prostor na krmení, pohyb a produkování vajec. Bez tohoto opatření by zimní snáška byla poloviční nebo dokonce třetinová.