Manželé Gálovi patří mezi několik málo chovatelů, kteří mají velkou zásluhu na záchraně huculských koní. Před lety kvůli nim přestěhovali z Prahy do lesnaté a kopcovité krajiny Kokořínska a chovají je tak, jak je to pro toto výjimečné plemeno nejpřirozenější. „Chtěli jsme koníkům alespoň trochu vytvořit podmínky, v jakých žili jejich předkové, pocházející z hornaté oblasti rumunských Karpat,“ říká Vlasta Gálová.

„Huculy jsme si vybrali proto, že je to plemeno společenské, které si navíc dovede vytvořit hluboký vztah se svým chovatelem. Je nižší postavou, a tak manipulace s ním je jednodušší. A také je velmi odolné, inteligentní a skromné na potravu.“ vypočítává přednosti huculů.

Nejšikovnější z koní

Hucul znamená v rumunštině zbojník. Je to koník velmi skromný, odolný, jako stvořený pro horské oblasti. Původně sloužil v lesnictví a v zemědělství, později v armádě jako nosič břemen a tažný kůň. Dnes se huculský kůň využívá hlavně k projížďkám v přírodě, protože je neuvěřitelně šikovný a stabilní i v náročném terénu. Pro mírnou a přátelskou povahu se používá také k hiporehabilitaci a hipoterapii, zvláště u dětí s nemocemi pohybového ústrojí a s mentálním postižením.

Zdravý jako hucul

„Výhodné je držet koně ve velkém výběhu, chovatel je pak nemusí prohánět každý den a přesto jsou v dobré kondici. Ve výběhu vydrží od rána do večera, pouze na noc je zavíráme do stáje. Nepotřebují boxy jako jiná plemena, ponecháváme je pořád spolu. Protože to jsou koníci společenští, umějí se zabavit a nenudí se. Huculům je vždycky nejlépe ve stádě. Přilnou však i k chovateli a dožadují se jeho pozornosti“ vysvětluje Vlasta Gálová.

Protože žijí neustále v přírodě, jsou otužilí a nemocnost je u nich mnohem menší než u jiných plemen koní. Hucul tolik netrpí na koliky, na nemoci šlach či otékání nohou. Může jet pět, šest hodin terénem a nohy mu neotečou. Nemá problémy ani s prochladnutím. "Když přijede z jízdy zpocený, pustíme ho do výběhu, kde se vyválí v trávě a nemusíme ho vytírat dosucha víchem“ usmívá se chovatelka.

Jak se o hucula starat?

Hucul vyžaduje méně péče než většina ostatních plemen, něco však zanedbat nesmíme:

  • Denně je třeba mu čistit kopyta, aby se předcházelo jejich nemocem.
  • Jednou za dva měsíce se musí kopyta upravit nebo podkovat. Korekturu kopyt dokáže udělat zkušený chovatel, ale podkovat koně umí pouze podkovář. Při dobré péči se však většina huculských koní kovat nemusí
  • Jedenkrát za týden je také nutné koně hřebelcovat.

V zimě bychom však hucula jako přírodního koně příliš čistit neměli, protože bychom tím porušovali přirozenou izolační vrstvu chránící zvíře proti chladu. Před zimou totiž přelíná a na těle se mu vytvoří vrstva husté delší srsti.

Skromný strávník

V létě huculům stačí zelená píce na pastvě, v zimě dostávají seno a slámu a jako „zákusek“ jim poslouží jablko či mrkev. Zásadní je však neustálý přístup zvířat k vodě a soli.

„Oves, vojtěšku nebo různá granulovaná krmiva jim podáváme velmi střídmě, a jen těm jedincům, kteří energetickou stravu opravdu potřebují. V opačném případě to může vést k takzvanému schvácení kopyt, nebo ke kolice,“ upozorňuje Petr Gál. „Jako jedno z mála plemen koní má totiž hucul schopnost získávat potřebné živiny a stopové prvky z přírodní potravy, ale dlouhodobým podáváním nevhodné stravy tuto vlastnost postupně ztrácí“ vysvětluje chovatel.

Jak začít s koňmi?

„Hucul je pro svůj menší vzrůst, milou povahu, spolehlivost v terénu a menší finanční náklady na chov stále oblíbenějším koněm. Přesto bych ho začátečníkovi nedoporučoval. Když si člověk bez zkušeností opatří jakéhokoliv koně, zpravidla to dopadne špatně. Z dobrého koně udělá zlého, protože s ním neumí zacházet,“ upozorňuje Petr Gál.

„Nadšenému začátečníkovi doporučuji, aby začal chodit do některého klubu nebo k chovateli, kde se naučí, jak se o koně starat“

Pravý původ koně, dobrá povaha

Pokud máte již dostatek zkušeností a uvažujete o koupi vlastního huculka, rozhodně investujte do zvířete čistokrevného s průkazem původu. Někteří chovatelé totiž kříží hucula s jinými plemeny a hucul tak ztrácí své dobré povahové vlastnosti. Výsledkem jsou ve většině případů koně na první pohled líbiví, ale povahově nevyrovnaní až zlí.“