Zručný kutil kurník postaví velmi snadno a s trochou snahy to zvládnou i začátečníci. (Hotový kurník lze případně zakoupit). Základní, pevnou konstrukci z trámků spojených šrouby a kovovými úhelníky můžeme pokrýt prkny. Zvláště z vnitřní strany jsou však šikovné i hladké sololitové desky – nejsou mezi nimi mezery, což je výhodné zvláště při čištění podlahy. Do mezer mezi prkny zapadává trus i prach. Abychom zabránili vzlínání vlhkosti, buď stavbu od země izolujeme, nebo vyvýšíme - pod kurníkem tak vznikne rovněž užitečný, krytý venkovní prostor. Slepičky chodí do svého příbytku po žebříčku ochotně a rády.

Slepice milují polystyren

Pokud kurník opatříme izolací, bude slepice chránit před mrazy i letním vedrem, pokud není umístěn pod stromy. Mezi vnitřní a vnější stěny, strop a podlahu vložíme například polystyrenové desky. Musí být dřevem nebo sololitem zcela zakryté i zevnitř, téměř všechny slepice totiž polystyren milují. Přesto, že mají hned vedle plnou misku chutného krmení, stejně do polystyrenu vášnivě klovou a vyklované kousky s nadšením odhazují všude kolem. U stropu ponecháme úzká a podlouhlá větrací okénka chráněná pletivem – ne naproti sobě, aby nevytvářela průvan. Za mrazivých nocí je můžeme dle potřeby zakrýt.

Kurník by měl mít i okna, která do něj přivádějí denní světlo (za mrazivých nocí je zakryjeme). Pokud přivádějí světla málo, nebo se nám z rozličných důvodů hodí kurník bez oken, můžeme denní světlo nahradit žárovkou ovládanou časovačem. Ráno drůbež vzbudí, večer jí umožní bezpečné vyskočení na hřady.

Hřady a kukaně

Hřady jsou nezbytným vybavením kurníku, slepice na nich spí. Velí jim tak dávné instinkty stepních ptáků, kteří by v noci na zemi dlouho nepřežili, zatímco na větvi je větší bezpečí. Hřady umístíme do výše půl metru. Měly by být kulaté, o průměru 4-6 cm. Pokud umístíme více hřad vedle sebe, odstup by měl činit nejméně 40 cm. Jedna slepice potřebuje nejméně 25 cm dlouhý úsek hřadu, aby se mohla pohodlně otáčet. Můžeme použít dřevěné tyče i větve vhodného průměru, které jsou nejpřirozenější a drobné nerovnosti stimulují pařátky. Zbavíme je ovšem předem kůry, aby se daly snadno čistit. Alespoň jednou za měsíc je vhodné veškeré povrchy v kurníku omýt octovou vodou nebo speciálním dezinfekčním přípravkem.

Do klidného kouta kurníku umístíme kukaň na snášení, vystlanou jemnou podestýlkou, nebo alespoň hnízdečko ze slámy či sena. Slepice ke snášení právě sem navnadíme sádrovým podkladkem. Pokud si ji slepce oblíbí, nebudou mít tendenci zanášet jinam.

Podestýlka a popelení

V období teplých a dlouhých dní slepice v kurníku podestýlku, kromě kukaně, v podstatě nepotřebují. Zvláště pokud mají k dispozici i krytý venkovní prostor, kam neprší a kde mohou přečkat déšť (žádná netouží být zmoklou slepicí). Večer přijdou z výběhu a rovnou vyskočí na řady, ráno po probuzení ihned spěchají ven. Holá podlaha se velmi snadno čistí, noční nadílku slepičinců shrábneme každý ne. Nejsnáze to půjde, pokud podlahu lehce poprášíme dřevěným popelem. V zimě ovšem slepice v kurníku tráví mnohem více času, a pokud jsou venku závěje sněhu, mnohdy ani nevystrčí zobák. Podestýlka v kurníku je zahřeje i zabaví, mohou hrabat alespoň v ní. Vhodná je čistá suchá sláma, kterou často vyměňujeme – obohacená o trus je ideální přísadou do kompostu.

Ochrana před šelmami

Do pohodlného kurníku s hřady chodí slepice zvečera dobrovolně. Vchod je třeba zavírat, aby dovnitř nepronikly lišky ani šikovné a hbité kuny. Za rozbřesku je slepice nutné pustit, což není pro každého lákavá představa, a ještě obtížnější je být doma každý den právě v době, kdy se stmívá. Obsluhu dvířek naštěstí můžeme nechat i na technice – buď na časovači (který je třeba často přenastavovat) nebo na fotobuňce, která dvířka při rozbřesku otevře a při a stmívání velmi pomalu zavře, takže nehrozí, že by slepičku přivřely. Kromě malých dvířek pro slepice však potřebujeme i komfortní otvírání kurníku pro nás, abychom ho mohli čistit.