Kvokající slepice má zvýšenou teplotu, sezením na hnízdě ohřívá vejce natolik, že se zárodek může vyvíjet. Teplota v hnízdě kolísá mezi 33,4 a 38,8 °C. U lehkých nosných plemen byla kvokavost šlechtěním potlačena, kvokají slepice středně těžkých a těžkých plemen. Kuřata ale můžeme líhnout i uměle.
Kuřata z domácí líhně
K umělému líhnutí používáme pouze vejce, která splňují předpoklady, že se z nich vylíhnou životaschopná mláďata. Vejce musí pocházet od zdravých nosnic, musí být oplozená, pravidelného tvaru a musí mít standardní velikost, která je stanovena pro jednotlivé druhy a jednotlivá plemena.
slepice na vejcích
- K líhnutí se nehodí kulovitá vejce, protože mají málo bílku, ani vejce abnormálně velká a protažená, která mohou mít více žloutků.
- Povrch vajec musí být čistý, hladký, bez zjevných i skrytých prasklin.
- Dlouhodobé skladování vajec snižuje líhnivost, nenasazujeme proto vejce starší dvou týdnů.
Kromě podmínek inkubace závisí výsledek také na kvalitě výživy nosnic produkujících násadová vejce. Dobré nebo špatné chovatelské podmínky se nejvíce projevují při líhnutí drůbeže, která má vysokou snášku.
Jaké by mělo být prostředí v líhni?
Správný průběh umělého líhnutí předpokládá kontrolu a regulaci teploty, vlhkosti a výměny vzduchu, vhodné uložení vajec a jejich obracení. Chod líhně musí být přesný a spolehlivý, líheň musí být dobře čistitelná a manipulace s vejci nesmí být namáhavá. Dbáme na to, aby materiál skříně na líhnutí dobře tepelně izoloval a na vnitřní ploše byl odolný proti vlhkosti.
Schéma líhně
Teplo vytvářejí elektrická topná tělesa, která regulujeme provozním a pojistným termostatem. Teplotu uvnitř líhně průběžně kontrolujeme vestavěným teploměrem.
Vlhkost v líhni zajišťuje odpařování vody z plochých táců na dně líhně nebo ponorná topná tělesa. Lze ji zvýšit kropením vajec teplou vodou, mlžením nebo zavěšením vlhkých textilií; její hodnoty kontrolujeme vlhkoměrem.
Větráním líhně zajišťujeme rovnoměrnou teplotu, přívod kyslíku vyvíjejícím se zárodkům a odvod jimi vyprodukovaného kysličníku uhličitého. Potřeba kyslíku a tvorba kysličníku uhličitého se zvyšuje se stářím zárodků. Do předlíhně se 100 vejci je nutné dodat za hodinu 0,9 m3 čerstvého vzduchu, do dolíhně 1,1 m3. Vyšší koncentrace kysličníku uhličitého totiž snižuje líhnivost. Už při jednoprocentní koncentraci zárodky odumírají nebo se líhnou zrůdy.
Parametry líhní
U kupovaných líhní se při regulaci teploty řídíme návodem. Líheň vydezinfikujeme, seřídíme, zahřejeme a můžeme nasadit první vsádku.
Domácí líheň
Pokud jsme si líheň vyrobili, vypozorujeme setrvačnost topného tělesa, citlivost termostatu a podle toho nastavíme střední teplotu, abychom se vešli do doporučeného rozmezí. Smrtelná teplota pro zárodky je 42 °C.
Líhně s přirozenou ventilací bývají zpravidla konstruovány jako stolové. Jsou to starší „remosky – Biosky“, nověji například Brinesy, nebo různé krabice se žárovkami, které si chovatelé vyrábějí sami a používají je většinou jednorázově. Tyto líhně nemají ventilátor, proudění vzduchu je samovolné, reguluje se zpravidla změnou velikosti větracích otvorů. Chovatelé také používají vyšší teplotu na počátku líhnutí (39,5–41 °C) a ke konci ji snižují. U žárovkových líhní si musíme uvědomit, že topíme systémem světlo/tma a že žárovky mají životnost počítanou na počet rozsvícení (asi 1000). Hrozí tedy nebezpečí nečekaného přepálení vlákna, zpravidla v době, kdy nikdo není doma nebo všichni tvrdě spí.
Vejce je třeba pravidelně obracet
Do lísek líhní s přirozenou výměnou vzduchu (tzv. stolových) nebo do předlíhně líhní s nucenou ventilací vkládáme vejce, která odpovídají požadavkům kladeným na násadová vejce. Vejce od okamžiku vložení do líhně až do 19. dne musíme minimálně dvakrát denně obracet o 180° místo kvočny. Jako pomůcku při obracení si můžeme vejce označit na jedné straně obyčejnou měkkou tužkou. Teplota v líhni je 37,6–37,8 °C, do 19. dne musí být relativní vlhkost při líhnutí 60–75 % a po přeložení do dolíhně ji zvýšíme na 75–80 %. V dolíhni vejce již neobracíme.
Kuře proklovává skořápku vaječným zubem na zobáčku
Zahřívání a chlazená vajec
Takto striktně nařízenou teplotu nejsme doma schopni zajistit, proto používáme mozek v režimu selský rozum: uváděnou teplotu bereme jako ideální střed, protože teplota pod kvočnou má širší rozpětí (viz úvod). Aby se vyvíjející zárodek nepřehřál a abychom zajistili lepší výměnu plynů mezi vejcem a prostředím, vejce chladíme. I slepice na hnízdě občas stojí a občas se jde vykálet, najíst nebo napít.
Vejce ochlazujeme při prosvětlování 6. a 14. den, ale i při překládání do dolíhně. Kromě toho je chladíme krátkodobě jednou denně – u stolových líhní otevřením horního víka, u skříňových líhní pootevřením dveří asi na 5 minut.
U některých stolových líhní, kde není zajištěna požadovaná relativní vlhkost, vejce třikrát denně vlhčíme ručním rozprašovačem. Opět s rozumem, vysokou vzdušnou vlhkostí lze kuřata ve skořápkách i utopit.
klubání kuřete
Kontrola vajec prosvětlením
Vejce poprvé prosvětlujeme 5.–6. den od vložení do líhně – zjistíme tím oplozenost; podruhé 18.–19. den – objevíme odumřelé zárodky. Kuřata se začínají klubat 20. den a líhnout 21. den od vložení vajec do líhně. Z dolíhně kuřata odebereme až po osušení, přičemž současně odstraníme skořápky z vajec.
Když se líhnutí nedaří: změny teplot, nákaza plísní
obrázek z archivu ireceptar.cz
Při dobrém líhnutí nepřesahuje počet neoplozených vajec 4–5 %, vajec s krvavými prsteny 2 %, odumřelých zárodků 2–3 %, udušených zárodků 6–7 %. Zvýšení některé z těchto skupin ukazuje na závadu v kvalitě vajec nebo ve způsobu líhnutí.
Příčin neúspěchu bývá hned několik. Například když líheň nemá dobrou izolaci stěn a citlivě reaguje na změny teploty okolí (pokles teploty v noci, prudké ochlazení při větrání místnosti otevřením okna, sluneční paprsky dopadající na líheň, neplánovaný dlouhodobý výpadek proudu).
Téměř měsíční práci může také znehodnotit nákaza. Nejčastěji se setkáme se zaplísněním Aspergillou fumigatus, která je nejběžněji rozšířenou plísní a vyskytuje se na vlhkých organických materiálech rostlinného i živočišného původu. K růstu potřebuje vlhko a teplo, takže dýchací cesty drůbeže jí poskytují ideální podmínky stejně jako umělé líhně. Plíseň vytváří mikroskopické spory (konidie) v milionových množstvích. Spory jsou velmi odolné v zevním prostředí a přežívají řadu měsíců i let. Snadno se šíří, hlavně zvířeným prachem z podestýlky, prašným zaplísněným krmivem a rozvířeným vzduchem v líhni. Při zamoření líhní prorůstají plísně z povrchu skořápky jejími póry dovnitř (tmavé skvrny) a usmrcují zárodky. Spory plísní ničí třicetiminutový var nebo dříve hojně používaný 2% roztok formalinu, dnes raději 4% roztok desinfekčního přípravku Virocid.
klubání kuřete
Pak nám ještě může zkazit radost z vylíhnutých kuřátek rodičovské hejno, tedy naše chyby v péči o ně. Nejčastěji se jedná o nedostatek či přebytek vitaminů a stopových prvků v krmné dávce.
Nejčastější příčiny neúspěchu při domácím líhnutí kuřat
- Vleklé líhnutí, slabá kuřata – příčina: avitaminóza D.
- Kadeřavé opeření, lepkavost, ochrnutí krku a nohou – příčina: avitaminóza B2.
- Opožděné klování, slabá kuřata se špatnou pigmentací – příčina: avitaminóza A.
- Brzké, ale vleklé líhnutí, kuřata malá se slepeným puchem, pupek špatně uzavřený – příčina: dlouhodobé přehřátí.
- Líhnutí opožděné, vleklé, kuřata slabá, špatně stojí na nohou – příčina: nedohřátí.
- Líhnutí opožděné, kuřata špinavá, puch, špatně pigmentovaná – příčina: nadměrná vlhkost.
- Naklování ztížené, líhnutí uspíšené, kuřata a skořápky suché – příčina: nedostatečná vlhkost.
- Naklování skořápky na špičatém konci vejce, lepkavost – příčina: nedostatečná výměna vzduchu.
- Opožděné líhnutí, kuřata slabá – příčina: dlouhodobé skladování vajec.
- Uspíšené líhnutí – příčina: přehřátí vajec.
kuřátka
Foto: autorka a www.lihne.cz
