Chov strakáčů není kvůli zachování kresby na bílé srsti jednoduchý, ale možná právě to je jedním z důvodů, proč mají chovatelé o toto plemeno zájem. Známý chovatel králíků a drůbeže Petr Albrecht ze Srb je chová právě pro klasickou kresbu, tedy pro kombinaci bílé s černou.

Králík, který upoutá na první pohled

„Líbí se mi kontrast a navíc bílá barva srsti v kotci svítí a je z daleka vidět. Při posuzování na výstavách se rozlišuje kresba hlavy a těla. Kresba hlavy se skládá z motýlka, ze skráňové skvrny, očních kroužků a kresby uší. Například motýlek je kresba na nose s výrazným trnem, neboli se skvrnou, která je uprostřed nosu. Na těle se zase hodnotí takzvaný úhoř, což je pruh na hřbetě, táhnoucí se od týlu až k pírku. Musí být stejně široký a ostře zbarvený. Důležitá je i boční kresba, která se skládá z více než tří skvrn. Pokud jsou jen dvě, je králík vyloučen z chovu. Počet nemusí být na každé straně stejný, ale je to přednost. Nároků na kresbu je mnoho, a tak není snadné vyšlechtit výstavní zvíře. Proto je králík strakáč obtížnější na chov. Hodnotí se také délka a postavení uší, musí být dlouhé alespoň 16 cm a musí stát na hlavě zpříma.“

Strakáči, mlynáři a kominíci

Strakáčů je více plemen. Například český strakáč s podobnou klasickou kresbou, anglický strakáč s kresbu rozdrobenou, tříbarevný strakáč, nebo třeba strakáč meklenburský s kresbou plášťovou. Německý obrovitý strakáč se u nás chová v barvě černé, modré a havanovité (sytě hnědé). Spolu s českým strakáčem je zajímavý i tím, že se samicím rodí tři druhy králíčat: strakáči, ale také takzvaní kominíci a mlynáři.

  • Kominík je černý a v chovu se využívá pro odolnost, kvalitní srst a dobré maso. Srst německého obrovitého strakáče musí být pružná a lesklá. Pokud budou kominíci využíváni v chovu, musí být tetováni, protože na jejich potomky je nutné vystavit rodokmen.
  • Mlynáři jsou bílí a mají nevydařenou kresbu. Z chovu jsou vyřazováni, protože mají genetické nedostatky a málokdy přežijí tři měsíce.

Kvalitní a výživná strava je základ úspěchu

„Německý obrovitý strakáč se vyznačuje početnými vrhy. Deset dvanáct králíčat ve vrhu je běžné, jedna moje samice jich letos přivedla na svět dokonce sedmnáct. Dospělý králík musí mít v osmi měsících minimální váhu šest kilogramů. Hmotnost je na výstavě jedním z ukazatelů, a pokud ji zvíře nemá, je trestáno ztrátou bodů. Když chovatel bude krmit králíky jenom senem a na jádru bude šetřit, tak samozřejmě předepsanou váhu neudělá. Králíkům míchám granule s ječmenem a do směsi jim přidávám trikitále, což je hybrid pšenice a žita. Má nasládlou chuť a zvířata jej rádi konzumují. Před výstavami jim kvůli kvalitnější srsti přidávám i semena slunečnice. V létě dostávají zelené, v zimě seno. Někteří chovatelé k dosažení standardní hmotnosti krmí králíky dokonce granulemi pro selata,“ prozrazuje Petr Albrecht.

Ocet s cibulí, česnekem a orgánem proti kokcidióze

Na otázku, zda zelené krmivo není pro králíky rizikem kvůli šíření kokcidiózy, srbský chovatel jednoznačně odpovídá, že je to předsudek. S kokcidiózou si prý poradí i průměrný chovatel. K ochraně proti této nemoci preventivně využívá Sulfamidin a „octovou“ klasiku. Nakrájenou cibuli s česnekem a octem nechá sedm dní vylouhovat a pak tento lék podává králíkům do vody ve formě jednoho „panáka“ na 10 l vody. Octová voda je mezi chovateli známá, ale recept s cibulí a česnekem je novinkou. Petr Albrecht směs ještě obohacuje polovinou sáčku koření oregano. A zdraví zvířat to prospívá.