Medem oslazené jídlo bylo chutnější, a tak hospodář, ve snaze zajistit rodině jeho pravidelný přísun, začal u svého příbytku chovat včely. Od nich se učil poznávat přírodu v širších souvislostech. Získané zkušenosti předával potomkům a následovníkům také prostřednictvím rčení a pranostik, které se týkaly různých činností, a často ukazovaly na dobré či špatné lidské vlastnosti.
„Lidé se radují létu a včely květu.“
„Od mravence pilnosti a od včely svornosti.“
„Když je soused jako med, zvi ho na oběd!“
„Mluví, jako by mu ústa medem namazal.“
„Od včely pochází med, od hada jed.“

Svatý Ambrož, patrone včelařů

Narodil se v roce 339 v Trevíru, vystudoval řečnictví a práva a byl zvolen biskupem v Miláně. V životopisech se vypráví, že když jako dítě spal s otevřenými ústy, usedl mu na obličej roj. Včely mu vlétávaly do úst a krmily chlapce medem. Bylo to považováno za boží znamení. Tak se stal patronem včelařů a také cukrářů, kteří dříve nepoužívali cukr, nýbrž med.

Aby včely neuletěly

„To se mu ty včely pěkně rojí, však to je velmi dobrý včelař,“ rozmlouvaly sousedky nad bedýnkou s uvězněným rojem, který včelař právě sundal ze stromu. Dlouho nebyly známé jiné metody rozmnožování než právě rojením. K tomu vznikala různá rčení, například: „Aby roj neuletěl! Ukradni ženské, když pere šaty, potajmu píst a zastrč pod oul, každý nový roj zůstane ve včelíně.“ Nebo: „Najdeš–li na cestě hřebík z kola, vezmi jej, ale ne holou rukou, a zastrč do česna, když se mají včely rojiti. Vyšlý roj zůstane tři dni na stromě a neuletí.“

Zloděj včel a nahý hospodář

Lapkové v dávnověku včely kradli, také dnes je nutno bát se zlodějů. Kradou včely i s úly, netuší, že na ně čeká boží trest: „Aby včel neukradli, hospodář tu noc ze Štědrého dne na Boží narození o 12. hodině úplně nahý upřede nit, a když ponejprv na jitřní zazvoní, oběhne nahý třikrát okolo včelína a tu nit o včelín otočí, neohlédaje se. Vkročil–li by zloděj do včelína, spíše nevyjde, až hospodář přijde a ho pustí.“

Medové zdraví

Léčivá síla medu provází lidstvo od nepaměti. „Místo různých lidstva jedů, dopřej sobě hodně medu. Kdo čaj s medem pije, nestůně a dlouho žije. Ten, kdo má med v almaře, ten neshání lékaře. Recept je jen jeden: denně chleba s medem.“

Medové měsíce

Díky dlouhému pozorování včel a přírody vznikly na každý měsíc pranostiky, kterými bylo možné se řídit.

  • V lednu silný led, v květnu bujný med.
  • V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med.
  • Teplý březen rozehřeje včelám srdce.
  • Dubnové štěstí pro včely je slunce a déšť.
  • Roj, který se v máji rojí, za fůru sena stojí.
  • V červnu rojení nestojí za zvonění.
  • Červenec nese parna, krupobití a medovice.
  • Udělá–li se v srpnu deštivo, prší med a dobré víno.
  • V půli září úly zavři a zahoď klíč.
  • Když v listopadu hřmívá, úrodný rok nato bývá. Poletují–li včely v listopadu na svatého Ondřeje, bude neúrodný rok.
  • Jestli vítr o Vánocích věje, jest v hojnosti dobrá naděje.

Vánoční svátky kolem úlů

Ozdobený adventní věnec nesmí chybět ani na dveřích včelína. Je to pozdrav včelám, které chovatel zpovzdálí tiše sleduje a těší se na jarní shledání s nimi. Vánoce v rodině včelaře se od jiných liší tím, že na štědrovečerním stole nesmí chybět alespoň něco, co může připomínat včely nebo včelařství. Ať je to figurka včely, medové pečivo, voňavá svíčka odlitá ze včelího vosku, medovina. O Štědrém dnu včelař samozřejmě na své včely nezapomíná. Tichounce poslechne jejich bzučení, odmete sníh z česen a přiloží kousek něčeho medového ze svého štědrovečerního stolu.