„Ze všech možných pony jsme si vybrali právě ty velšské. Velšští pony v typu kob, kterým se především věnujeme, mají silný hřbet a záď, velmi kvalitní nohy a výborný chod. Jsou určeni všem milovníkům malých koní, najdou uplatnění ve sportovních soutěžích, ale nejvíce si získávají přízeň těch, kteří rádi tráví volný čas turistikou na koni nebo s koňským spřežením . Vlastně jsme pony kvůli pozitivním vlastnostem pořizovali našim dětem, ale jezdíme na nich také, protože jsou mohutní a unesou i dospělého muže“ říká se ing. arch. Tereza Lišková z malé vesničky Pouště, ležící mezi brdskými kopci a Slapskou přehradou.
Velšský pony
Odolní a skromní běžci z velšských plání
Velšští pony jsou odolná zvířata s malými nároky. Nevadí jim zima ani sníh a déšť milují, protože je umyje: smývá z nich prach a zaschlé zbytky bláta, které jinak tvoří přirozenou ochranu proti hmyzu. Pony jsou na počasí mnohem méně citliví než člověk. Mají tak hustou srst, že jim chladno vůbec nevadí, naopak – vadí jim příliš velké horko.
„Naši koně celoročně žijí na pastvinách, které jim poskytují i dostatek terénních nerovností a vzrostlé stromy. Ve své pravlasti tak žije většina poníků dodnes. Samozřejmě, že pony mají k dispozici stáj, ale je zajímavé, že ji využívají pouze v létě, kdy jsou vysoké teploty. To se v ní schovávají před sluncem třeba celý den a opouštějí ji až navečer, kdy se jdou pást. Chodí tam také rádi ,tahat‘ slámu, kterou jim podestýláme,“ říká chovatelka.
Velšský pony
V létě stačí pastva
„Naši poníci se od jara do podzimu pasou ve výbězích bez dokrmování, v zimě dostávají seno a při krutých mrazech energetické příkrmy, ale zrninu jim vůbec nepodáváme. Dostatečně bohatá pastva a semena různých trav jim nahrazují oves a jiné doplňky.
Koně přirozeně na waleských stráních migrovali desítky kilometrů denně a našli si různorodou potravu. To v našich podmínkách není možné, protože jsou relativně omezeni velikostí pastvin, a tak jim přidáváme vitaminy a minerální látky ve formě lizu. Tento způsob krmení je pro využití našich koní dostačující.
Pony potřebuje společnost
Metody chovu a výchovy velšských pony Terezy a Štěpána Liškových z rodinného hřebčína Thókala jsou přírodní. Snaží se jim poskytovat co nejvíce přirozené prostředí nejen pobytem venku, ale také sociální skladbou stáda. Chovají například hřebce s kobylkou, hříbaty i valachem dohromady. A protože koně žijí volně na pastvinách po celý rok, vládne ve stádu hierarchie jako u divokých koní. Kobylka se proto nechá připustit jen dominantním hřebcem. Chovatelé neodstavují ani hříbátka od mámy. Nechají je ve stádě přirozeně dospět a stádo je pak samo vyřadí někdy kolem druhého roku jejich života.
Velšský pony
Přirozený život je pro poníky nejlepší
obrázek z archivu ireceptar.cz
Pony chovaný v přirozeném prostředí, na pastvinách a ve stádě, se dožívá více let.
„Další přirozeností je, že koně nekováme. Do jednoho jsou ,bosí‘. Samozřejmě jsme si také zpočátku mysleli, že kůň bez ovsa nepřežije, že musí mít k ustájení box, že nepřežije bez střechy nad hlavou a že musí být okovaný. To jsou chovatelská dogmata, která tomu, kdo nechce, nevysvětlíme. Udělali jsme si několikaletou přestávku a jezdili po světě, navštěvovali jsme přední chovatele a zúčastňovali se nejrůznějších seminářů o chovu koní. Zjistili jsme, že to opravdu lze dělat jinak a že to koni neubližuje, naopak, kůň je spokojenější a mnohem lépe spolupracuje“ vyznává se Tereza Lišková.
Velští poníci se dělí podle výšky
V roce 1902 byla v Anglii založena plemenná kniha velšských pony, v níž byla zvířata rozdělena podle tělesné konstituce do čtyř sekcí.
- Sekce A sdružuje horské pony, jejichž kohoutková výška sahá do 122 cm.
- V sekci B jsou zastoupeni velšští pony do výšky 137 cm.
- V sekci C jsou pony typu kob do výšky 137 cm.
- V poslední sekci D jsou velšští kobové od 137 cm výše.
