Vlašky jsou oblíbené i kvůli množství barevných rázů. Vyskytují se například v barvě koroptví, černé, žluté, stříbrné, žíhané, porcelánové, bílé kolumbijské a v posledních letech byly vyšlechtěny i v rázu červeném. Václav Drexler z Kalivod na Rakovnicku chová vlašky rodobarvé.
Výhody plemena
Když chovatel vypočítává výhody tohoto plemena, uvádí nejen vysokou snášku (jeho vlašky snášejí v průměru 220 vajec na slepici a rok), ale také bílou skořápku (snadno ji v líhni prosvěcuje při kontrole oplozenosti) a to, že ihned po vylíhnutí kuřátek rozezná jejich pohlaví.
„U čistokrevného chovu vlašek rodobarvých je kohoutek po narození hnědý a na hlavě má bílou ťopku. Slepička má černá záda a bílou ťopku nemá tak výraznou. K čemu je to dobré? Když má chovatel nedostatek místa, nebo při dnešních cenách krmných surovin pro něj není efektivní krmit navíc třeba 50 kohoutků, kuřátka snadno vyselektuje. Vlašky jsou lehké plemeno, masa moc nemají, a proto se na výkrm nehodí. Hmotnost dospělého kohouta se pohybuje mezi 2,5 až 3 kg a slepice mezi 1,5 až 2 kg.
Vlašky
Chov vlašek
Vlašky skoro nekvokají, a tak vejce líhnu v umělé líhni nebo pod zdrobnělými vyandotkami, které si pud sezení na vejcích z velké míry zachovaly. Nasazuji kolem 150 vajec, a protože jsou vlašáci zdraví a temperamentní, jsou vajíčka téměř 100% oplodněná. K dobré oplodněnosti přispívá i velikost hejna. V mém chovu připadá na jednoho kohouta 10 až 15 slepic,“ svěřuje se kalivodský chovatel.
Slepice parádnice se do chovu nehodí
Zajímavou zkušeností je jeho přístup k výběru slepic do druhého chovu. Vybírá totiž ty, které vypadají nejhůř. Musí mít špatné, pocuchané peří, vytrhaná záda, aby bylo vidět, že na ni kohout často skáče – prostě musí být po sezoně viditelně unavená. To je podle zkušeností Václava Drexlera znak dobré nosnice. Pokud slepice vypadá hezky, má lesklé peří a pěknou žlutou nohu, je na ní poznat, že svou energii nedala do tvorby vajec. A taková už nemá v chovu co pohledávat. Právě nezkušení chovatelé tento fakt opomíjejí a nasazují hezké slepice, tím ale snižují užitkovost chovu. Unavená slepice po skončení sezony přepeří, odpočine si (při přepeřování je snáška vajec minimální) a během tří neděl se znovu vypracuje do snáškové i výstavní kondice. Chovná slepice musí samozřejmě odpovídat danému standardu plemena.
Vlaška
Odchov kuřat
obrázek z archivu ireceptar.cz
Kuřata preventivně léčím proti kokcidióze lékem Baikoks a proti salmonele Enrogalem nebo Salgenem.
„Kuřátka se líhnou po 21 dnech a čtyři neděle žijí v odchovně. Teprve pak je pouštím ven, ale nedávám je mezi dospělé slepice, protože by je štípaly a nepouštěly ke krmení. A také kuřata a dospělé slepice krmím rozdílně. Mají své oddělení, kde tráví dobu do dospělosti. Teprve po půl roce je zařazuji mezi chovné slepice, tedy v době, kdy začínají mezi pátým a šestým měsícem snášet vejce.
Zásady dobrého chovu
Vlašky jsou středního tělesného rámce, a tak mají nárok na prostornější kurník. Není dobré, aby na malém prostoru žilo příliš mnoho slepic, protože si pak vyštípávají peří a klovou se navzájem. Také není vhodné chovat slepice v jednom výběhu dvacet a více let, protože je semeništěm různých nemocí. V zimě slepicím prodlužuji den a svítím jim od pěti do osmi hodin, aby dobře nesly. Svítím jen ráno, protože jsou pak čilejší a hledají si potravu. Večerní světlo je zbytečné, stejně už slepice sedí na bidýlkách a chystají se ke spánku.
kohout
Kvalitní krmení
Výživa se nesmí zanedbat, zvláště když slepice rostou a vyvíjejí se. Jenom z pšenice by nevyrostly. Takže jim ráno dělám míchanice z brambor, kopřiv, pšeničného, ječného a kukuřičného šrotu a vitaminů a večer krmítko zasypávám zrním. Jen kuřátkům kupuji krmné směsi, v nichž jsou zastoupeny všechny složky potřebné pro jejich zdravý růst.“
Vlašky rády zanášejí
Na otázku, jaké mají vlašky nevýhody, uvedl chovatel jedinou: často zanášejí. „V zimě do skladovaného sena, v létě do kopřiv nebo vysoké trávy. Rády také létají, ale protože mají velký výběh nebo jim dávám drůbeží brýle, takže nevidí dopředu, ale jen do stran, není s jejich přelétavostí problém. Ten je spíš s liškami, kunami a dravými ptáky, protože vesnice leží v údolí obklopeném lesy. Se slepicemi proto chovám i perličky, jejich ostražitost je známá, a když spatří nebezpečí, varovným křikem na ně upozorní půlku vesnice.“
