Husa česká chocholatá vznikla z husy české dlouholetou selekcí na chocholatost. Chovatelé si ji cení především proto, že je samostatná, odolná, má velmi dobrou jateční výtěžnost a kvalitní maso i peří.
Druhé národní plemeno vodní drůbeže
obrázek z archivu ireceptar.cz
Ve světě existuje šest husích plemen s chocholkou, například italská husa, americká žlutá či husa západoanglická.
Jako samostatné plemeno byla uznána v roce 1988 a stala se tak po huse české naším druhým národním plemenem vodní drůbeže. Česká husa chocholatá je chována pouze bílá. Plemenný typ je shodný s husou českou, ale husa česká chocholatá má hrbol vzniklý neuzavřenými lebečními švy na temeni hlavy. Rozlišovacím znakem je také hmotnost: husa chocholatá je v průměru o 1 kg těžší.
husa chocholatá
Odchov husy chocholaté
Uznávaný chovatel drůbeže Václav Justych z Chodouně na Berounsku tyto husy chová nejen pro maso, ale také proto, že příkladně pečují o potomstvo, které spolehlivě vysedí a odvodí.
„Má práce vlastně spočívá jen v tom, že husy ráno vypustím na pastvu, večer je zase zavřu do husníku a nasypu jim do krmítka zrní. Přes den se napasou na louce. Hlídám je pouze při snášení vajec, kdy jim je odebírám a do hnízda vracím, když snesou poslední a nasednou. Někteří chovatelé ani tento problém neřeší, ale já se obávám, aby se vejcím nic nestalo, nezničila je kuna, nepoškodily myši, nebo je nerozšláply husy při nějaké potyčce. Vejce skladuji v bedýnce naplněné pšenicí a občas je přetočím, aby se žloutek nepřilepil ke stěně skořápky. Nechávám je tam do doby, kdy husa takzvaně zapeří. Když hodlá sedět, pustí do hnízda prachové peří, a podle toho vím, že už bude končit se snáškou. Husa mi tak naznačí, kdy jí mám vrátit snesená vejce,“ směje se chodouňský chovatel a pokračuje: „Husy se páří brzy v zimě a snášejí od poloviny února každý druhý den. V první snášce snesou 12–15 vajec; ta násadová musí mít minimálně 120 g. Pokud huse po vylíhnutí housata odeberu, asi po šesti nedělích začne snášet podruhé. Tato snáška je však menší, obnáší 6–8 vajec.
husí vejce
Hnízdo v husníku umisťuji do klidného koutu, a pokud hnízd připravím více, oddělím je zástěnou, aby na sebe husy neviděly a nebyly nervózní. Krmítko a napáječku dávám dál od hnízda, čímž husu donutím z něj slézt, husa se cestou ke krmení vyprázdní a neznečistí vejce. Housata se líhnou po třiceti dnech.“
Krmení
„Pro husy je důležité, aby měly pastvu a vodu. Není dobré je držet na malém dvorku a chodit jim pro trávu. Zvířata potřebují velký travnatý výběh, jinak budou strádat a chov se nevydaří. Houser v dospělosti má mít hmotnost kolem 6 kg a husa 5 kg. Moje husy se od jara do podzimu pasou, ale večer jim v husníku nasypu směs z kukuřice, pšenice a ječmene. Občas jim přidávám i vařené brambory se šrotem a namáčený chléb nebo pečivo; v době snášky skořápky ze slepičích vajíček, aby měly dostatek vápníku.
Péče o housátka
Když je vhodné počasí, pouštím vylíhnutá housátka s husou hned druhý den na pastvu a přikrmuji je suchým šrotem. Máma se o ně pečlivě stará a v případě nebezpečí je schová pod sebe. Pouze jim bráním, aby se nemohla koupat. Nemají ještě promaštěné peří a mohla by nastydnout a pak třeba zchromnout. Proto jim dávám vodu do napáječky pro kuřata. Ve stáří čtyř pěti neděl housata odčervím přípravkem Chemisole 200 mg, který ničí vnitřní parazity, ale také omezuje vznik takzvaných žabek, tedy puchýřů na zadní části jazyku, který brání přijímat potravu.
husa chocholatá
Fígle v kuchyni
Husy jsou dlouhověké, dožívají se patnácti let i více. Můj otec měl v chovu dokonce dvaadvacetiletou husu. Pokud husa dobře snáší a je v kondici, nechávám ji v chovu i deset let. Housera pět šest. I maso staré drůbeže lze využít v kuchyni. Na všechno je fígl. Buď maso umeleme do karbanátků nebo do sekané, nebo husu naporcujeme, uvaříme ji v papiňáku a maso pak používáme do rizota nebo do jiných jídel. Pokud chci husu klasicky upéct, tak ji vykuchanou a opařenou silně nasolím (zevnitř i zvenku) a nechám dva dny odležet v chladnu. Solí maso zkřehne. Pak sůl omyji a husu nasolím, okmínuji a dám na pekáč. Peču ji o hodinu déle než bývá zvykem,“ prozrazuje Václav Justych.
Pozor, husy!
„Husám se líbí, když je chovný kmen 1+1. Je to tak i v přírodě. Jejich předchůdkyně divoké husy žijí v párech stále. Ale já si držím housera a dvě husy. V době, kdy snášejí vejce a pak sedí na hnízdě, je houser dost agresivní, protože své partnerky chrání, o bolestivé štípance není nouze. Husy jsou vůbec dobrými hlídači, křikem mi ohlašují každou návštěvu. Naštěstí bydlím na polosamotě, takže se sousedi nemračí.“
