Činčila jihoamerická (Chinchilla lanigera) je inteligentní zvířátko. Do role domácího mazlíčka ji staví nejen roztomilost a chytrost, ale také dlouhověkost. V průměru žije osm roků, ale někteří jedinci, pokud je o ně dobře pečováno, se mohou dožít až patnácti let. Činčily jihoamerické se vyskytují v mnoha barvách: v bílé, béžové, černé, černé s bílým bříškem i atraktivní fialově modré.

Činčily přišly z pouští

Těmto hlodavcům, kteří pocházejí z hor Jižní Ameriky, vyhovuje prostředí v panelákových domech, protože je suché s nízkou vlhkostí vzduchu. Vysokou vzdušnou vlhkost činčily nesnášejí.

  • K chovu se používá drátěná klec s dostatkem místa – nejlépe velikosti šatní skříně. Činčily výborně šplhají a potřebují dostatek pohybu. Po stěnách proto umístíme stabilní poličky, napříč klece je můžeme doplnit silnou větví.
  • Do horní části klece, kde se činčila nejraději zdržuje, také domeček na spaní.
  • V kleci nesmí chybět napáječka s čerstvou vodou, miska na krmení a jesličky na seno. Misky s vodou jsou nevhodné, protože je činčily v krátké době znečistí.
  • Dno klece vysteleme savým materiálem, nejlépe hoblinami nebo kočkolitem

Kam klec umístit?

Protože činčila nesnáší průvan, mlhy, déšť ani mrholení, nesmíme klec umisťovat na balkon, terasu nebo do zahrady.

Činčila je noční zvíře, přes den bude odpočívat v domečku. Na klec nesmí svítit přímé slunce.Důležité však také suché místo, kde není průvan.

Pozor na to, že s příchodem soumraku činčila ožívá a téměř celou noc vyluzuje a způsobuje různé zvuky a pazvuky. Proto není vhodné umístění klece například v ložnici.

Ochočenou činčilu můžeme z klece brát ven, v bytě ji však musíme stále hlídat. Pozor na elektrické kabely, chemikálie, nevhodné potraviny a další nebezpečí.

Koupel v písku

Hustá a jemná kožešina, kterou jsou činčily obdařeny, potřebuje častou očistu. Nekoupají se však ve vodě, ale ve speciálním jemném písku, který zakoupíme v prodejně s chovatelskými potřebami. Zbavují se v něm nečistot a mastnoty, aby byl jejich kožíšek čistý a lesklý. (Takto se dokonale přizpůsobily životu v pouštních oblastech.)

  • Písek denně vkládáme do klece v dostatečně velké misce.
  • Nenecháváme jej tam však stále, aby ho činčily neznečistily močí a bobky.

Jídelníček je třeba dodržovat

Oříšky, tučná semena a podobná vysoce energetická strava činčilám okamžitě přivodí trávicí problémy a následné onemocnění!

Činčila je velmi skromná, v přírodě má možnost okusovat pouze suchá stébla trav a kořínky rostlin. K tomu je uzpůsobené její zažívací ústrojí. Proto nejvhodnější potravou je dobře usušené seno nebo zelené granule pro činčily, obsahující přesné poměry živin pro jejich dobrý zdravotní stav.

Jako pamlsek můžeme činčile dát rozinku, ale jedna stačí! Prospěšný je i sušený šípek.

Rodinka či jedináček?

Nejpřirozenější je chovat párek činčil. Je úžasné sledovat, jak si činčily spolu hrají, starají se o sebe, jak samec pomáhá své družce při porodu a mláďata zahřívá. Pro odchov je samozřejmě třeba dostatečně velká hnízdní budka, přizpůsobení klece, aby se zvědavá mláďata nezranila pádem, a v neposlední řadě musíme zajistit odbyt pro mláďata.

Pokud nechceme odchovávat mladé a činčilka bude především naším kamarádem, můžeme chovat pouze jedno zvířátko. Lépe se ochočí a bude s námi komunikovat. Je však třeba mu společnost nahradit, věnovat se mu každý večer bez výjimky několik hodin! Ochočená činčila dokonce přiběhne na zavolání.

Kompromisním řešením je i chov dvou samiček, nejlépe pocházejících z jednoho vrhu, znajících se od mládí.