Stále víc majitelů domku se zahrádkou začíná chovat slepice. Pokud poskytneme slepicím lepší podmínky než drůbežárny, odmění se kvalitními vejci, jejichž cena neroste. Slepice, jež si celé léto pochutnávají na trávě a běhají venku, snášejí vajíčka s lákavými sytě žlutými žloutky. Pro mnohé z nás je důležitý i samotný fakt, že se mají dobře, což se o slepicích z klecových chovů, které se po celý život téměř nemohou hýbat a pařáty jim zarůstají mezi dráty, opravdu říci nedá. A samozřejmě že i maso domácího kuřete či slepice chutná zcela jinak a je nesrovnatelně zdravější, než "uměle" vyhnaná kuřata.

Zelený výběh pro šťastné slepice a dobré vejce

Mohou–li slepice celý den oždibovat trávu, mají vejce krásně tmavožluté žloutky a čisté skořápky.

Stejně jako pro člověka je i pro drůbež zásadní, zda dobře jí a má dost pohybu. Pro jednu slípku bychom měli mít zhruba 20–30 m2 výběhu. Trochu méně určitě nevadí, ale klíčové je, aby byl výběh travnatý a slepice měly trávu k dispozici od jara do zimy. Pokud máme starý, pevně založený trávník, pak nápor několika kurů určitě vydrží, my nebudeme potřebovat vertikutátor a navíc bude náš „green“ průběžně hnojen. Jinak doporučuji menší zelené výběhy, které musíme střídat. Slepice jsou v hrabání hodně zdatné a z většiny zelených ploch zakrátko udělají hliněný mlat.

Velikost základního hejna závisí na možnostech našeho terénu a odhadu, kolik vajec a případně masa potřebujeme.

Kvalitní jídelníček

Slepice jsou všežravci. Rozhodně jim nestačí pár zrnek pšenice nebo zbytky z domácnosti, potřebují i vitaminy, tuky a bílkoviny. Čím lépe je budeme živit, tím lepší budou mít vejce i maso. Krmení pro slepice by tedy mělo být komplexně sestaveno.

  • Něco na zub by slepice měly mít k dispozici stále. Doporučuji směs obilí a semínek (např. slunečnice), nejlépe v krmítku. To sice není nutné, ale je užitečné, protože zabrání slepicím, aby potravu urychleně rozházely a vzápětí znečistily. Dojde k tomu i v krmítku, ale ne tak rychle.
  • Slepice musejí mít pořád k dispozici dostatek čisté vody. Pokud naším pozemkem nezurčí potůček, stačí větší nádoba s vodou. Čistou! Zdůrazňuji to, protože schopnost slepic zaneřádit si vodu, je mimořádná. A pro jejich zdraví je pití takové vody nebezpečné.
  • Pokud chceme svým slepicím udělat radost, pustíme je na čerstvě zrytý záhon (žížaly jsou jejich nejoblíbenějším masem) a dáme jim nakrouhanou řepu nebo mrkev aspoň v zimě.

Granulemi své slepice nekrmím, byť s takovým krmením není žádná práce. Je pravda, že granule obsahují i vitaminy a minerály, které kurové potřebují, ale stejně jako člověk je mají získávat převážně z normální stravy, ne chemicky vyrobené. Granule obvykle obsahují konzervanty, aby se nekazily, a ty kuřecí prý bohužel i antibiotika. Pokud v některých obdobích budeme chtít přidat svému hejnu vitaminy a minerály, což zvlášť během zimy a v předjaří není od věci, můžeme jim je koupit zvlášť a přimíchat do jídla nebo do vody.

V kurníku nesmí chybět hřad

S trochou vynalézavosti a samozřejmě i nějaké té investice uděláme pěkný kurník z jakékoliv kůlny. Kurník musí být suchý, měl by mít okno (pokud možno na jihovýchod) a možnost větrání, aby v něm v létě nebylo vedro. Pokud chceme vajíčka i v zimě, je třeba zařídit v něm nějaké topení, aby teplota neklesala pod 10 °C.

  • Pokud jde o bidýlka, určitě musí být. Slepice prostě rády hřadují. Osvědčily se mi střešní latě 5x3 cm umístěné 0,5–1 m nad zemí. Vzdálenost bidýlek od sebe se řídí velikostí slepičího plemene, slípky by se neměly dotýkat ocasy, na šířku počítáme asi 40 cm na slepici.
  • Na zemi v kurníku může být sláma a pod hřady cokoli, co zachytí trus – já dávám vrstvu novin, kterou vždy po čase vyhodím (samozřejmě až když seškrábnu cenné hnojivo).
  • Vchod do kurníku by měl mít zhruba 50 cm na výšku a 30 cm na šířku, v zimě je dobré zakrýt ho třeba jutovým pytlem (nemusíme se bát, že slepice nepochopí, jak si nadzvednout růžek a dostat se dovnitř).
  • Součástí kurníku jsou také hnízda velká asi 30x30x40 cm, kam slepice snášejí vejce, jedno hnízdo pro pět až šest slepic. Podsadová sádrová vejce nepotřebujeme. Pokud jsou hnízda správně umístěna v nejtmavším klidném koutě kurníku, slepice je určitě vyhledají jako vhodné místo pro snášení.
  • Nejlepší ochranou proti lasičkám a kunám je zavírat slepice večer do kurníku a ráno je pouštět ven (případně jim ponechat otevřeno do pletivem chráněné předsíňe, pokud vstávají dříve než my). Velmi praktická jsou v tomto případě také dvířka na automatické ovtírání.

Pokud se nám někdy bude zdát, že naše slípky málo snášejí, doporučuji se rozhlédnout. Občas se jim zalíbí jiné místo než hnízda a zanášejí (naše chyba, nikoliv jejich).

Jaké plemeno vybrat?

U lehkých čistokrevných plemen můžeme na jaře a v létě počítat s nadílkou jednoho vejce na slepici obden.

Některá plemena slepic snášejí více, některá méně. Vejce mají různých barev – od bílé až po tmavohnědou - čokoládová vajíčka snášejí například maransky. Araukana snáší dokonce tyrkysově zelená. Některá plemena slepic jsou drobné a mají méně masa, jiné jsou velmi masité. Od řady plemen existují i zdrobnělé formy, které na rozdíl od normálních slepic zpravidla kvokají – tedy sedí na vejcích.

  • Pokud chceme od svých slepic především hodně vajíček, pak si vybereme některé lehčí plemeno, na kterém ale nenajdeme moc masa. Patří k nim například České venkovské slepice. Jsou mimořádně shánčlivé, což ovšem znamená, že ve snaze najít něco dobrého, rozhrabávají terén zdatněji než jiná plemena.
  • Středně těžká slepičí plemena dají jak slušné množství vajec, tak i pěknou pečínku.
  • Těžká plemena mají spoustu masa, ale většinou snášejí méně.

Když jsou slepice dobře živené, žijí na slunci a v čistotě, jsou to vždycky krasavice. Některá plemena jsou dokonce označována jako okrasná, i ta snášejí. Existuje na 300 plemen slepic, zdaleka ne všechna jsou u nás k mání. Osvědčené jsou u nás například plymutky či krásné zlaté české kropenky. Pokud budete odchovávat vlastní kuřátka, budete potřebovat i nepříbuzného kohoutka stejného plemene, jako jsou slepičky. Chovatele čistokrevných plemen hledejte např. na webu Českého svazu chovatelů drobného zvířectva.