obrázek z archivu ireceptar.cz

Jak chovat zdrobnělé slepičky vyandotky?

Vyandotky u nás patří k oblíbeným plemenům zdrobnělé drůbeže. Jsou hezké, krotké, nenáročné a mají klidnou povahu. Chovatel Josef Pichl je chová v mnoha barvách a rozmnožuje bez pomoci líhně.

Většina slepičích plemen se vyskytuje jak ve velké, tak i ve zdrobnělé formě. A stejné je to i u vyandotek. Zdrobnělé byly vyšlechtěny z velké viandotky stříbrné a jako plemeno byly uznány v roce 1883. Velký podíl na jejich šlechtění mají chovatelé v Německu a v Anglii.

Zdrobnělé vyandotky bílé kolumbijské...Zdrobnělé vyandotky bílé kolumbijské...Autor: Archiv ireceptar.cz

Otužilé a nenáročné plemeno

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

 

Slepičky snášejí kolem 140 vajíček ročně, ale při kvalitním krmení a optimálním světelném režimu v zimních měsících může být snáška vyšší.

 

Vyandotky patří k slepicím, které se vyznačují širokou škálou barev od bílé přes černou, modrou, stříbrnou, zlatou, žlutou i lososovou. Bohaté jsou také barevné rázy, například s černým, bílým či modrým lemováním, kolumbijské, skvrnité i žíhané.

Josef Pichl z Blevic chová tohle plemeno přes pětatřicet let. V současné době vlastní tři druhy: žluté kolumbijské, bílé kolumbijské a černé bíle skvrnité. „Vyandotky vedle užitkovosti mají i další klady. Nelétají, takže nemám problémy se sousedy, nespotřebují tolik krmiva jako velká plemena a na výběh jim stačí malý prostor. Jsou otužilé, proto je lze chovat i v podhorských oblastech. Nezanedbatelné není ani to, že jejich růst a vývoj je časově kratší než u velkých plemen. Na výstavách pozoruji, že svou krásou přitahují i návštěvníky. Mají široké zakulacené tělo s bohatým a měkkým peřím, jejich ocas připomíná rozkvetlou pivoňku a hlava je lemovaná nízkým růžicovým hřebenem, který v zimě neomrzá. Výstavní váha kohoutka je 1,2 kg a slepičky 1,0 kg.“

vyandotka černo bíle skvrnitávyandotka černo bíle skvrnitáAutor: Archiv ireceptar.cz

Rozmnožování bez líhně

Kvokavost u mnoha plemen drůbeže, zejména nosných, není z ekonomického hlediska příliš žádoucí, a proto ji chovatelé šlechtěním silně omezují. Zakrslé vyandotky nejsou výjimkou. Přesto blevický chovatel k jejich rozmnožování líheň nepoužívá. Trpělivě vyčkává, až některá slepička začne kvokat – a hned ji nasadí na hnízdo. Z hejna, které v jeho chovu tvoří kohout a čtyři až šest slepiček, kvokají v sezoně zpravidla dvě. Podle jeho zkušeností ale nejvíce kvokají zdrobnělé vyandotky žluté kolumbijské, a to až polovička slepic. „Přirozené rozmnožování je pro mě výhodnější. Do zaměstnání dojíždím a nemám tolik času se o kuřátka přes den starat. Slepičky je samy odvodí a ochrání. Na vajíčkách sedí jedenadvacet dní a čtyři až šest týdnů je pak vodí. Kuřátka rychle rostou a dobře se opeřují. Kolem pátého měsíce dospívají a začínají snášet. První snesená vajíčka jsou drobná, ale po čase dosahují hmotnosti zhruba až 40 g. Barva vajec záleží na typu nosnice, jsou tedy smetanová až světle hnědá,“ vysvětluje Josef Pichl.

žluté kolumbijskéžluté kolumbijskéAutor: Archiv ireceptar.cz

Slepičky s indiánským jménem

O oblíbenosti vyandotek svědčí, že byl v České republice ustaven klub chovatelů tohoto plemena. A jak tyto přítulné a krotké slepičky přišly ke svému jménu? Protože původní velké vyandotky vznikly ve Spojených státech amerických, dostaly název podle kmene severoamerických indiánů Wyandots.

Akční letáky