Každý majitel zhruba ví, jaká je průměrná doba dožití psího plemene, jehož příslušník mu doma dělá radost. Pro laika možná překvapivě se malí psíci dožívají mnohem delšího věku než velká plemena, drobounká čivava se může při dobré péči dožít až dvaceti let, i když průměrná doba dožití se udává kolem 14 let. Oproti tomu například impozantní vlkodav se dožívá průměrně pouze sedmi let.
Psí senioři se podobají lidem
Obecně je možné na každém psovi pozorovat známky stárnutí. Mezi ty nejznámější a snadno rozpoznatelné patří šedivění srsti, oslabování smyslů, především zraku a sluchu, změna nálady a temperamentu. Starší pes už není tolik aktivní, neraduje se z her jako dřív, nemá chuť na dlouhé procházky, může hůře chodit. Může mít problémy s přijímáním potravy, což souvisí i s horšícím se stavem chrupu, starší psi bývají často obézní, nebo naopak hubnou, vyhledávají teplo a pohodlí. Psí senioři zkrátka mají podobné příznaky stárnutí jako my lidé.
Obecně je možné na každém psovi pozorovat známky stárnutí
Pro majitele to znamená přizpůsobit režim věku zvířete, dávat mu stravu vhodnou pro jeho věkovou kategorii, dopřát mu přiměřené procházky, ale také dostatek odpočinku a vhodné podmínky, např. měkký pelíšek na bezpečném, teplém místě, majitelům psa, jemuž už téměř neslouží zrak, se nedoporučuje začít přestavovat byt, neboť zvíře se v něm orientuje po paměti, apod.
Uspání může být správné rozhodnutí, byť je pro majitele někdy těžké to přijmout
I starý pes tedy může spokojeně žít, pokud se majitel dokáže vcítit do jeho potřeb. Ale ačkoliv si to mnoho majitelů raději nepřipouští, přijdou chvíle, kdy už je jejich miláček v takovém zdravotním stavu, že je pro něj život spíš utrpením, a v takovém případě je dobré zvážit eutanazii. Někdy ji navrhne sám veterinář, který zná zdravotní stav svého pacienta, ale leccos mohou vysledovat i sami majitelé. Tomu, že se blíží konec, mohou nasvědčovat následující příznaky: inkontinence moči i stolice, zpomalený tep i dech, velká únava či svalové křeče, které způsobí, že pes má potíže s chůzí, případně nedokáže chodit vůbec.
I starý pes může spokojeně žít, pokud se majitel dokáže vcítit do jeho potřeb.
Varianta uspání, a to jak na veterinární klinice, tak v domácím prostředí, se stává akutní, pokud starý pes už nedokáže přijímat potravu ani vodu, nemůže chodit, neovládá svoje vyprazdňování, trpí bolestmi, které už nelze úspěšně tlumit, případně onemocní nevyléčitelnou nemocí (například rakovinou, která se nedá operovat), jež postupuje a psovi způsobuje čím dál větší problémy, které už zásadně ovlivňují jeho život.
Správně by mělo uspání proběhnout tak, že je psovi podáno anestetikum, díky kterému usne, a necítí již podání další látky, která mu způsobí zástavu srdce a dechu. Jakkoliv je to situace pro páníčka emočně nesmírně náročná, měl by mít na paměti, že tím svému zvířeti pomáhá a že zvíře nijak netrpí, naopak ho tento akt utrpení zbaví. Přesto někteří majitelé nemají sílu v této poslední fázi se svým psem být. „Hlavním důvodem, proč se lidé rozhodnou odejít, je nejistota a strach, co bude dál,“ řekl veterinář Sean McCormack webu The Independent. Pokud ale v sobě majitel najde sílu a se svým věrným druhem setrvá až do konce, dá zvířeti zvyklému celý život na svého majitele pocit klidu a bezpečí. Ovšem pokud to skutečně nedokáže zvládnout, je možná lepší nechat zvíře v péči odborníků, aby na něj nepřenášel vlastní stres a nervozitu. „Nemusíte se o své miláčky bát, doktoři a sestry se rozhodli pro tuto profesi, aby zvířatům pomáhali,“ dodal k tomu povzbudivě veterinář McCormack.
Zdroje: www.tyden.cz, hobby.instory.cz
