Jak dokáže jeden malý tvor utkat za hodinu tak velkou síť a zavěsit ji do prostoru? Pozoruhodný je jak um pavouků, tak i vlastnosti jejich vlákna, které je tenounké, pružné a pevné zároveň. Pavouci s pomocí něj loví, jistí se při šplhu, spouštějí z výšek. Do zavinovačky z vlákna schovávají své potomstvo.

Pavoučí vlákno jako inspirace

Pavouci mají v zadečku uloženy snovací žlázy, které ústí na povrch snovacími bradavkami. Do každé pohyblivé bradavky ústí několik set vývodů snovacích žláz jakoby přes jemňounká cedník. Dohromady pak toto ústrojí, dokonalejší než stroj na výrobu nylonu, namíchá vlákno pozoruhodných vlastností.

Tajemství receptu na nejtenčí a zároveň nejpevnější vlákno, které v přírodě existuje, tkví ve směsi bílkovin. Vlákno je také pružné, a míru pružnosti pavouk upravuje podle potřeby.

Pojistné lano vždy po ruce

I pavouci, kteří pavučiny netkají a loví skokem, vlákna používají jako pojistku při šplhu na nejrůznější místa. Čas od času jej přilepí k povrchu a tak se jistí stejně, jako horolezci. I poměrně těžký pavouk se může rychle spouštět k zemi, náhle se zastavit, a pojistné vlákno se nikdy nepřetrhne.

Lidé se samozřejmě snažili fantastické vlastnosti vláken využít. Ale chov pavouků ve velkém byl vždy příliš náročný. Ovšem drobní ptáci staré pavučiny odedávna používají při stavbě hnízd jako nitě.

Tkaní s pomocí větru

Velké kolové sítě křižáků jsou, když uvážíme jejich velikost, grandiózním dílem. Pavouk je dovede utkat za hodinu.

  • Nejprve vytvoří vodorovné nosné vlákno (rád v tuto chvíli využívá větru, který mu zachycení vlákna na protější straně usnadní. Domácí pavouci mají tkaní o to těžší).
  • Pak buduje radiální paprsky, a nakonec spirálu, jež je vyplňuje.

Základní kostru pavouk tvoří z vláken, která po zaschnutí nelepí. Nakonec je musí vyměnit za lepivá vlákna, která lapají kořist. Stará nelepivá vlákna přitom odstraňují a snědí. Lep každodenně obnovují.

Sítě pokoutníků, na rozdíl od křížáků, však nelepí a kořist se chytá do jemné a velmi husté spleti vláken.

Morseovka po vlákně

Všichni pavouci tkající pavučiny mají vynikající hmat. Dovedou odlišovat jemné rozdíly v napětí vláken, což je pro stavbu sítě i chytání kořisti potřeba.

Pavouk často vede od středu síti ke své pozorovatelně signální vlákno. Když ucítí jeho záchvěv, vydá se na síť a otřesy vláken ho spolehlivě dovedou až k místu, kde se kořist nachází. (I když mají osm očí, až na výjimky rozlišují pouze pohyb).

Vibrační signalizace slouží i při námluvách. Samičky jsou větší a stále hladové. Samečci je musí přesvědčit, že nepřišli jako kořist, ale jako nápadníci. Přijdou na kraj sítě a bubnují na vlákna šifry, které samičku přeladí z dravé nálady na milostnou. Alespoň na chvíli…

Kolébka pro pavoučí drobotinu

Po spáření kladou samičky desítky či stovky vajíček. Pečlivě je zavinou do kokonu z pevných, hebkých vláken. Chrání i čerstvě vylíhlé pavoučky, kteří mají měkké, průsvitné tělo. Než opustí kokon, živiny čerpají ze žloutku uloženém ve vlastních útrobách a projdou svlékáním.

Poté, co se prodere ven (nebo jim matka pomůže) zůstává pavoučí drobotina ještě nějakou dobu pohromadě, než se odváží prozkoumávat okolí. Některé pavoučice, například slíďáků či pokoutníků, pokračují v péči o mláďata ještě po vylíhnutí, chrání je a krmí.