Oslabený člověk totiž může zemřít i po kousnutí užovkou, která žádným jedem vybavena není. Příčinou je úlek a silný stres. Nepodléhat panice se vyplatí, i když jde o uštknutí skutečnou zmijí obecnou (Vipera berus), jediným jedovatým hadem naší fauny. Je všeobecně známo, že pro zdravého dospělého člověka smrtelné není. A vskutku, ke smrtelnému uštknutí zmijí u nás nedošlo již přes pětatřicet let. Ovšem některé dříve doporučované zásahy, jako vysávání jedu z rány či její silné podvazování zdraví skutečně neprospívaly. K uštknutí naštěstí dochází velmi vzácně, a vždy jen kvůli lidské nepozornosti či neznalosti.
Jak se zmiji vyhnout?
Jakmile o vás ví, uteče mnohem dříve, než se k ní přiblížíte. V terénu příhodném pro zmije je vhodné při chůzi občas nahlas dupnout, ale zároveň koukat pod nohy. Had vnímá otřesy země velmi citlivě. Pokud ho přesto překvapíte, dá vždy přednost útěku před obranou – tedy pokud má možnost a nestoupnete mu přímo na ocas. Zmije je velmi hbitá a uniká bleskurychle, zvláště pokud je prohřátá sluníčkem. A vzácným jedem nemíní plýtvat na obřího tvora, který rozhodně nebude její kořistí. Loví především hraboše a jiné drobné savce. Jed použije, jen pokud se domnívá, že nic jiného jí na obranu vlastního života nezbývá. Anebo může výhrůžně kousnout a jed přitom do zubů nevpustit.
Pozor také při sběru hub, borůvek nebo šišek. Pokud sáhnete na místo, na které dokonale nevidíte, můžete se zmije nechtěně dotknout. Když v klidu odpočívá, je velmi nenápadná.
A v jaké krajině ji můžete nejčastěji potkat? Na suchých, slunných stráních a kamenitých místech. Nežije na nich trvale, ale ráda se zde vyhřívá. Jinak obývá okraje lesů i polí, rašeliniště a vlhké louky. Zimu přečkává pod zemí a na jaře po spáření neklade vejce jako většina plazů, ale na svět přivádí rovnou čiperná mláďata.
had, zmije, tráva
Zmije v různých barvách
V tomto videu se dozvíte o zmijích spoustu zajímavých informací:
Zmije se vybarvují velmi rozmanitě, od šedé přes hnědou až do černé. Na světlém podkladě známou klikatou čáru rozlišíte snadno, především u samců je velmi nápadná. Tu užovky nemají – ale pozor, na jejich hřbetě můžete rovněž spatřit tmavší párové skvrny, netvoří však souvislou čáru. Naopak u velmi tmavé či černé zmije nemusí být klikatice vůbec patrná.
Svislá zornička
Trojúhelníkovitá hlava není nejlepším poznávacím znakem – výrazně tak zmijí hlava vypadá až ve chvíli, kde je plaz podrážděný. Naštvat se však, a poté hlavu do trojúhelníku rovněž vytvarovat může i užovka. Možná méně dokonalého, ovšem srovnání nemáte. A především – hada rozzlobit vůbec nechcete. Pokud máte hodně dobrý zrak, anebo si vezmete na pomoc dalekohled, můžete spatřit znak nejspolehlivější – zmije mají svislou zorničku v podobě úzké čárky, všechny druhy užovek mají zorničku kulatou.
Užovky i zmije jsou na zahradě užitečné
V přírodě není radno zkoumat, zdali jste potkali užovku, nebo zmiji. Pokud na hada narazíte a v klidu se opět vzdálíte, nic se nestane. Ale když se usídlí na vaší zahradě, je lepší vědět, s kým máte tu čest. Mnohem častěji se bude jednat o užovku. Velmi užitečné vám tu ale mohou být obě – zmije i užovka, protože kdo jiný likviduje hraboše, potkany i hryzce přímo v jejich norách a podzemních doupatech? Pokud zahradu obývají pouze zdraví dospělí, lze se zmijí s trochou opatrnosti bez problémů spolužít. Brzy vypozorujete, na kterých místech se ráda sluní, kde se nejčastěji pohybuje a kde je tudíž třeba dávat pozor.
Pozor na děti a alergiky
Jestliže však po zahradě běhají děti, nenechaví psi, či zde pobývá někdo, komu by mohlo uštknutí vážněji ublížit, například alergik, osoba s oběhovými nemocemi atd, je třeba zmiji odchytit. Především malé děti jsou ve vážném ohrožení. Můžete zavolat odbornou pomoc, nejlépe záchrannou stanici pro hendikepované živočichy. Radu či pomoc získáte také v zoologické zahradě nebo na správě místní chráněné krajinné oblasti. Herpetologové vědí, co si počít – plazy lze bezpečně chytit v například podchlazeném stavu, kdy jsou velmi pomalí. Na rozdíl od živočichů se stálou tělesnou teplotou jejich teplota závisí na okolí.
Užovky na zahradě
Pokud se na vaší zahradě zabydlí užovky, získáte mimořádně užitečné spojence, kteří sice mají zuby, ale jed nikoli. Proto se jich nemusejí obávat ani ti nejmenší.
Nejčastějším hostem zahrad bývá užovka hladká (Coronella austriaca). Loví hlodavce i větší hmyz. Pokud vaši zahradu zdobí jezírko, může do ní zavítat i vodomilná užovka obojková (Natrix natrix), kterou poznáte díky světlým půlměsícům za hlavou, ačkoli její zbarvení je také značně proměnlivé. Zcela výjimečně se může objevit i velmi vzácná užovka stromová (Zamenis longissimus). Ta se nebojí vyšplhat do korun stromů, ale zimovat i přivádět na svět mladé musí v kupách tlejícího listí a dřeva, stejně jako ostatní druhy. Úbytkem jsou však ohroženy všechny užovky a přátelskou zahradou přispějete i k jejich záchraně. Jak by měla vypadat?
Zahrada přátelská k hadům
Užovky potřebují především dostatek úkrytů. Mnohdy stačí hromada kamení a dřeva uspořádaná tak, aby do ní nezatékalo, nebo svrchu přikrytá plachtou. Ponechejte ji v klidném koutě zahrady a po založení s ní už nehýbejte. Oblíbené jsou také suché zídky, stavěné z kamenů bez malty. Některé skuliny mezi kameny můžete nechat schválně volné.
Užovky také ocení hojnost hustých keřů, pod nimiž se v parném létě rády schovávají. Jako bezpečné zimoviště jim prokáže službu třeba dobře přístupný kompost, nebo velká kupa listí přikrytá vrstvou klacků. Kyprý kompost poslouží i jako líheň pro její vajíčka – proto se vyplatí hadům během léta, nejpozději na podzim, založit na klidném místě speciální kompost, který necháte několik let v klidu ležet. Poté ho ve vhodné době, nejlépe opět ke konci léta, můžete vyměnit za nový a materiál využít – postupně se rozloží i bez přehazování.
Užovky jaro vytáhne ze zimních úkrytů často ještě dříve, nežli nastane svátek svatého Jiří, kdy údajně vylézají hadi a štíři. Již koncem března se mnohdy odváží ven a vystavují prochladlé tělo slunci. Pokud narazíte na užovku, která se nehýbe, nemusí to být jen tím, že se ještě neprohřála. Na rozdíl od zmije používá při pocitu ohrožení kromě útěku a útoku ještě třetí fintu – dělá mrtvého brouka, tedy hada. Mrtvou umí předstírat dokonale. Jakmile se však vzdálíte, zase vesele ožije.
had, užovka, leknín
Související články
Zdroj: časopis Receptář
