První pávy, které jsem měl, jsem naučil, aby zobali z ruky. Ale dneska už to nedělám a ani to nedoporučuju. Děti by je tak také chtěly krmit, jenže páv je ostražitý, stačí nechtěný prudší pohyb, on neví, co se děje a začne se bránit drápy nebo zobákem. Jde o oči. To je hned. Když jim dávám krmení, jsou kolem mě, ale od cizích si drží odstup. Se zvířaty to může být jinak. Před psem třeba vyletí na střechu, s kočkami se však celkem snášejí, jen když pávice vodí mladé, vystartuje proti kočce, která se k nim přiblíží až příliš blízko. snášejí se dobře i se slepicemi.
Páv předvádějící svou oslňující nádheru
Osvědčené rady chovatele
chovatel pávů Václav Pšenička
- Pávy je dobré chovat ve velkém výběhu, kde si každý najde vhodný strom k nocování.
- Hlasitým křikem se páv projevuje začátkem dubna a končí s líhnutím pávat. Pávice snese 5-7 vajec. Jestliže hnízdo objeví kuna, pávice asi na týden snášku přeruší, najde si pro hnízdo nové místo a začne klást znovu.
- Den či dva po vylíhnutí hledá pávice pro pávata bezpečné místo na stromě, kam se však dostanou jen ta silná a zdravá. Při domácím chovu je proto dobré mít pro mladé místo chráněné před kunou, kam je lze přes noc zavírat.
- S krmením pávat se začíná od třetího dne po vylíhnutí, a to směsí tvarohu, vajec a řebříčku, po sedmi dnech pak směsí pro drůbež do čtyř týdnů a později směsí pro starší drůbež. Přidávat lze pšenici, kterou se pak krmí od stáří asi dvou měsíců. Ostatní potravu si nasbírají sama.
- Pávata jsou choulostivá na prochladnutí, pávice je chrání tělem.
- Nejstarší páv v chovu si udržuje dominantní postavení, je dobrým hlídačem, upozorní na každého nově příchozího nebo na přelétající dravce.
Lze přelstít lišku a kunu?
Měl jsem pávici třináct let. Byla vynikající. Snášela, sedla a odchovala mladé. S některými pávicemi je totiž problém, nesednou tam, kde potřebuju, ale někde v polích, a pak o vejce přijdou, třeba kvůli lišce. Proto se dávají vysedět pod slepici. Také jsem měl slepice, které normálně vodily pávata.
označená vajíčka
Daleko horším soupeřem jsou kuny. Vždycky, když má pávice sednout, koupím v supermarketu plato vajec, očísluju si je a rozmístím po celé zahradě tak, abych věděl, kde které je. Vydrží týden, čtrnáct dní, jednou dokonce celý měsíc. A pak přes jednu noc všechny zmizí. Kuny jsou chytré. Sežerou všechny slepičí vajíčka, ale ta páví si nechávají na den dva, než se začnou líhnout mladé. Snad cítí to maso uvnitř. Pávice se s kunou popere, jenže o vejce stejně přijde. A nechat je klást v chráněném prostoru pokaždé nejde, nechtějí, jsou zvyklé na přírodní podmínky.
Pávice začíná nést zjara, poznám to i podle toho, že nosí sklopená křídla. Snáší obden, když je zavřená a snese tam, vejce odeberu a schovám, když ji pustím na zahradu, je to složitější. Zobe, zobe, najednou vletí nahoru na včelín a je pryč. V tu ránu jdu za ní, abych viděl, kde za plotem sedla. Musím hned, to je minuta, jinak bych ji už nenašel, protože splyne s okolím. Posledně jsme sekali kolem ní, ale neviděli ji a ona ani neutekla. Pud je tak silný, že se popere třeba i s kunou. Jednou měla pávice z takového zápasu natržené křídlo, jenže vejce stejně neubránila.
Detail pavího okrasného ocasního pera
Pávi mají vlastní rozum
Jednou mi zbyli dva pávi, samečci. Starší toho mladšího tři čtyři dny snášel bez problémů, pak mu nějak přeskočilo a začal ho honit. Mladší odletěl a týden se potuloval po vsi, v takových kruzích, jako by se bál domů. Přišla paní, že sedí na jejich garáži. Kdyby byl na zemi, dá se nalákat na zrní a chytit, na střeše je to marné.
I tak jsem na něj křiknul: „Ferdo, koukej mazat domů!“
Podíval se po nás, zvedl se a odletěl.
„On vám rozumí,“ divila se ta paní.
„To ne, kdo ví, kam letí…“ A taky ano. Až druhý den jdu na zahradu a oni se tam i s tím starším pasou, jako by se nic nestalo.
Pávy lze do jisté míry ochočit, ale jinak mají vlastní rozum a když něco nechtějí, nikdo s nimi nehne.
Prevence onemocnění
Léky proti kokcidióze dávám jednou za čas do pití, horší to bylo s odčervováním. Od veterináře jsem měl tabletky, jenže chyťte páva a dejte mu ji do zobáku. Začne pronikavě řvát a ostatní se rozutečou, i slepice. Nakrájel jsem tedy na kostičky kabanos a do každé dal tabletku. Což sice fungovalo, ale ti rychlejší by takhle sezobali všechno, takže jsem je odháněl. Báli se pak všichni. Nakonec jsem zjistil, že existuje přípravek rozpustný ve vodě. Je ovšem třikrát dražší.
