Celé hodiny krouží nad krajinou, aniž by mávli křídly. Dravci umně využívají vzdušných proudů a ostrým zrakem vyhlížejí kořist. Když ji spatří, dovedou vyvinout ohromující rychlost. Největší úžas budí let sokola, který loví ve vzduchu. Krouží v závratných výškách a na ptáka, kterého si vyhlédne hluboko pod sebou, se vrhá střemhlavým letem. Dosahuje v něm až rychlosti 220 kilometrů v hodině! Čelní srážka by mu byla osudná, kořist jen pařáty srazí na zem a slétne za ní. Kromě dokonalých leteckých schopností mají dravci i vynikající zrak. Vidí na dálku ostře a do detailu, vylepšené mají i prostorové vidění, nutné k odhadu vzdáleností.

Jací u nás žijí dravci?

Luňák červený, jehož siluetu poznáme podle hluboce vidličnatého ocasu, elegantně plachtí nad lesíky a poli v nížinách, nejraději poblíž vod. V rozpětí má přes 1,5 m. Loví drobné savce, žáby i ještěrky, pilně sbírá i mršiny. Rodinu zakládá často v opuštěném hnízdě vran, které si vystýlá i hadry a papírem. Přezimuje v jižní Evropě.

Příbuzný luňák hnědý má ocas vykrojený méně. Je pověstný akrobatickými kousky při námluvách, které doprovází libým trylkováním. Hnízdí na stromech, občas i v koloniích volavek, a na zimu odlétá do Afriky.

Krahujec obecný je mnohem menší, plachý lesní dravec. Hnízdo si z větviček staví ve smrkových lesích a ve vzduchu obratně loví drobné ptactvo. Přečkává u nás zimu, kdy jej můžeme spatřit i blízko lidských sídel.

V lesích žije i jestřáb lesní, podobně jako krahujec ve věrných párech, které si celoročně střeží své teritorium. Jestřáb loví ve vzduchu i větší ptáky jako jsou sojky. V oblastech, kde byli jestřábi vystříleni, se sojky nebezpečně přemnožily. Silnými pařáty uchvátí i zajíce, proto je bohužel řada myslivců bez rozmyslu hubí.

Dalším lesním dravcem je včelojed lesní, který má velmi zajímavý jídelníček. Pojídá vosí larvy, které vyhrabává z podzemních hnízd. Mláďatům přináší celé plástve. Jen v nouzi loví i další hmyz nebo dokonce malé obratlovce. Na zimu odlétá do Afriky, kde likviduje přemnožené kobylky a na jaře se vrací do starého hnízda, které vyloží čerstvým listím.

Řídké lesy obývá také obratný ostříž lesní, který dovede v rychlém letu shodit ptáka z větve, ulovit netopýra při svitu měsíce, nebo se v letu vykoupat.

Káně lesní je dravec, kterého nad poli a zahradami spatříme asi nejčastěji. Je na rozdíl od jiných druhů hojný, daří se mu v kulturní krajině poseté poli, kde loví myši a hraboše. Slupne i malého hada nebo ptáka, ale tvora většího než je veverka neuloví. V rozpětí má sice až 1,3 metru, ale v malých drápech nijak výraznou sílu. Není proto pravda, že by káně lovila zajíce – pouze se může přiživovat na jejich mršinách. Káňata se na jaře vrací vždy na stejné hnízdo ve větvích a přistaví nové patro z klacíků. Část ptáků odlétá v zimě na jih, část zůstává zde.

Naopak mezi mizející dravce patří šedavý moták lužní, který k životu potřebuje vlhké louky a zarostlé břehy vod. Hnízdo ukrývá na zemi v rákosí či vysoké trávě, loví drobné savce, ptáky, obojživelníky i hmyz. V blízkosti vod žije rovněž příbuzný moták pochop. Staví si hnízda v rákosí a kromě drobných savců a obojživelníků dovede na mělčině ulovit i rybky. Třetí vzácný příbuzný, moták pilich, vyhledává lužní lesy a vlhká rašeliniště.

Štíhlý a rychlý sokol stěhovavý hnízdí nejraději ve vysokých skalách. V celé Evropě je ohrožený, protože ubývá jeho kořisti, ptáků, a decimují jej pytláci, kteří vybírají mláďata z hnízd pro obchod. Drobný sokol, jež má v rozpětí nejvýše metr, bez potíží uloví i holuba. Proto část sokolů nalezla náhradní útočiště ve vysokých věžích měst, kde pomáhají regulovat stavy holubů. Lovecký revír neúnavného sokola čítá až 22 000 hektarů.

Drobná poštolka obecná s rozpětím křídel 75 cm je u nás poměrně hojná. Hnízdí na stromech v opuštěných hnízdech vran i na vysokých věžích kostelů, ráda vezme zavděk i budkou. Loví myši, hraboše, obojživelníky. Vyhlíží je v typickém třepotavém letu, který jí udrží na jednom místě, a vrhá se na ně dolů.

V jižních Čechách a na Moravě hnízdí po stoleté pauze několik párů impozantního orla mořského, který má rozpětí křídel až 2,5 m a dovede unést až šestikilovou rybu.V Beskydech probíhají pokusy o reintrodukci rovněž kriticky ohroženého orla skalního. Orli jsou se svými mohutnými křídly mistři plachtění. Velká hnízda si staví na nepřístupných místech, vysokých stromech a skalních římsách.

Strašidýlka v hnízdě

Uživit mláďata není nic snadného, proto dlouhověcí dravci kladou nejvýše čtyři vejce (některé druhy jen dvě či tři) a obvykle jen jedno či dvě mláďata přežijí.

Dravci mívají úchvatné zásnubní lety. Samci vyletují do obrovských výšek a střemhlav padají dolů, pád často vyšperkují různými akrobatickými kousky a hlasitým doprovodem.

Mláďata se rodí s velkýma otevřenýma očima a porostlá prachovým peřím, které jim dodává vzhled strašidýlek. V době, kdy samička sedí na vejcích a chrání čerstvě vylíhlá mláďata, musí rodinu uživit otec. Když povyrostou, zůstávají ptáčata na hnízdě celý den sama a potravu pro ně loví oba rodiče. Nejprve jim ji vkládají naporcovanou přímo do zobáčků, později ji pouze zanechají na kraji hnízda. V noci matka mláďata stále zahřívá, aby neprochladla. Výkaly odklízet nemusí, mladí je šikovně stříkají přes okraj hnízda.

Když potomkům naroste kompletní opeření, musí začít lovit sami. Lovecké umění vyžaduje trénink, proto například ostříži svým mladým shazují z výšky již ulovenou kořist. Ti ji v letu chytají a pokud minou, rodiče kořist obratně chytí ještě před dopadem na zem a pokus se opakuje.

Finta na sokola

Ptáci, které dravci loví, mají různé obranné strategie. Například obří hejno špačků se, jakmile jeden spatří sokola, okamžitě semkne do dokonale kompaktního tvaru. I v této formaci dovedou špačci letět, pohybují se jako jeden šik, jež stále mění tvar. Zatímco osamoceného ptáka sokol pařáty neomylně uloví, do masy těl se střemhlavým letem vrhnout nemůže.

Slepice v ohrožení?

Luňáci přes svou velikost uloví leda malá kuřata, a pokud je kvočna statečná, ubrání je. Jestřáb si již menší slepičku odnese, i když má rozpětí křídel o něco menší. Vyniká však silou, obratností a vytrvalostí. Zato káně dává přednost myším a hrabošům. V místech, kde k útokům na drůbež dochází častěji, je třeba výběh zakrýt i shora pletivem. Většinou však k těmto událostem dochází výjimečně.

Vládce vzduchu decimují pesticidy, elektřina i pušky

Pokud naleznete zraněného dravce, nejlépe mu pomůžete rychlým kontaktováním nejbližší záchranné stanice pro hendikepované živočichy.

Dravci stojí na vrcholu potravního řetězce. Herbicidy a pesticidy, kterými je kontaminována jejich kořist, se jim v těle hromadí ve zhoubném množství. Následkem je neplodnost nebo vejce s tak křehkou skořápkou, že je samice nemůže vysedět. Stav dravců je přesným indikátorem zdraví životního prostředí. Dnes je situace naštěstí o trochu lepší než v éře DDT, která vládce vzduchu téměř vyhubila.

Mnoho druhů dravých ptáků bylo v Evropě téměř vyhubeno také kvůli nesmyslnému pronásledování. Přitom dravci nemohou nikdy ohrozit početné stavy své kořisti. Když je potravy méně, narodí se i méně dravců – například samičky při nedostatku přeruší sezení na vejcích a rodiče hnízdo opustí. Dravci jako vrcholní predátoři ptačí říše jsou naopak pro rovnováhu v přírodě nepostradatelní.

Také zvyk sedávat na sloupech elektrického vedení, ze kterých je tak pěkný rozhled, se jim stává osudný. Spousta dravců, ale také čápů a volavek končí s těžkými popáleninami, když se křídly dotknou dvou elektrických vodičů. Od roku 2009 platí povinnost elektrická vedení proti těmto úrazům zabezpečit, ale upravená ještě nejsou zdaleka všechna.