Pravda je, že pes kosti jíst může, ovšem velmi záleží na tom, jaké. Ty správné mu totiž nejen neublíží, ale mohou mu i pomoct s trávením, přispějí k dobrému stavu jeho zubů, dodají mu dostatek vápníku a fosforu, a navíc se pejsek s takovou kostí výborně zabaví. A které jsou ty správné?
Zapomeňte na vaření
Hlavní zásada zní: pes by měl jíst kosti vždy syrové. Vařené, pečené či jinak tepelně upravené kosti mění svoji strukturu a stávají se křehčími, což není při krmení psa zrovna žádoucí. Takové kosti se snadno štěpí na ostré úlomky, které mohou poranit psí krk, ale i zažívací trakt. Tepelně upravené kosti jsou navíc odolnější vůči působení žaludečních kyselin, takže ostré úlomky se v žaludku nijak nezpracují a mohou postupovat a zraňovat dál. Problémy pak na sebe nenechají čekat. „Zvyšuje se riziko poranění stěny žaludku nebo střeva, ale také možnost zácpy a dalších problémů,“ varuje před krmením tepelně upravenými kostmi veterinář Milan Štourač.
Podle odborníků by neměly vadit syrové kosti
Naopak syrovou kost stráví psí organismus velmi dobře, i když záleží na tom, jak je pes běžně krmen. Žaludeční kyseliny psa, který je krmen přírodní stravou, MVDr. Štourač přirovnává účinky ke kyselině chlorovodíkové. Polknuté kusy kostí se působením těchto výkonných šťáv mění v houbovitou hmotu, která psovi nemůže ublížit. Psi krmení granulemi nemají žaludeční šťávy tak výkonné, musí si proto na trávení kostí zvykat postupně. „Jejich trávicí trakt je schopen ‚naučit se‘ zpracovávat kostní tkáň, pokud je mu poskytnut dostatek času a vhodné kostní složky,“ ubezpečuje veterinář Štourač.
Kosti musí být z mladých zvířat
A jaké ty vhodné kostní složky vlastně jsou? Především by se mělo jednat o kosti z mladých zvířat, protože čím je zvíře starší, tím křehčí a lámavější kosti má. Pes naopak potřebuje konzumovat kosti měkké, pružné a neštěpivé. Vhodné jsou kuřecí skelety, křídla či krky, jehněcí či telecí žebra. Výborné jsou dle MVDr. Štourače také kachní krky či ryby z kontrolovaných chovů. Velké kosti z vepřového a hovězího jsou určené spíš k okousání, ale nikoliv k přímé konzumaci. Všechny podávané kosti by měly být masité, obalené masem i kůží. Konzumace „holých“ kostí může přivodit vážnou zácpu.
Pořádná kost našeho psího kamaráda nejen zabaví, ale pomůže mu zbavit se i zubního plaku.
A které kosti se pro psy nehodí? Dle MVDr. Štourače psům nesvědčí krůtí křídla a končetiny, vepřové nožky, jejichž kosti jsou velmi tuhé, kosti ze zvěřiny, které mohou být zdrojem parazitů, což platí i pro ryby nebo králíky z nekontrolovaných chovů. Příliš vhodné nejsou ani morkové kosti, které sice pejskům velmi chutnají a výživný morek jim v přiměřeném množství svědčí, ovšem tyto kosti jsou extrémně tvrdé, a psi si na nich mohou doslova vylámat zuby. Ani tolik oblíbené „kosti“ z buvolí kůže nejsou pro psy zrovna tím pravým. Buvolí kůže je totiž před zpracováním do požadovaného tvaru chemicky upravovaná, takže se při žvýkání do psího organismu mohou uvolňovat nepříliš prospěšné látky, navíc při namočení má tendenci nabobtnat a lepit, a psík se může začít dusit.
Z výše uvedeného vyplývá, že se při krmení našich čtyřnohých mazlíků nemusíme kostí bát. Musíme jenom vědět, jaké kosti použít, a samozřejmě jejich velikost a množství uzpůsobit velikosti a věku našeho psa.
Zdroje: www.pesweb.cz, www.mujchlupac.cz
