Je čas prostřít pro nebeské hosty

Ptáci na krmítku se stanou našimi nerozlučnými přáteli, potěchou slunných i podmračených zimních dnů. Přikrmování je nejnutnější v době, kdy země zmrzne a zbytky potravy zakryje sníh.

Krmítko je třeba přichystat a naplnit už dříve, aby si na ně ptáci zvykli. Až půjde do tuhého, nebudou muset hledat potravu z posledních sil. Krmítko a pytel slunečnic jim skutečně může zachránit život! Navíc krajina není tak pestrá, jako bývala, a o potravu je nouze. Chybí letité pestré lesy, dostatek křovinatých mezí plných plodů a úhory s plevelem bohatým na semena.

Semínka a oříšky

Ptákům můžeme nabídnout rozmanitá semena. Osvědčenou klasikou je slunečnice, energetická bomba, která i hmyzožravým ptákům pomůže překonat zimní období. Semenožraví zvonci, vrabci a dlasci semena bleskurychle v šikovných zobácích oloupou a slupku vyplivnou. Jemné zobáčky sýkorek, stvořené ke sběru hmyzu, to nedovedou, ale vynalézavé sýkorky si poradí – slupku proklovou a obsah vyzobou. Proto jsou pro ně vhodnější drobná černá slunečnicová semínka, která mají tenčí slupku než velká žíhaná.

Výživnou pochoutkou, zdravou pro nás i opeřence, jsou ořechy. Podáváme je nejlépe podrcené. Vlašáky případně jen rozpůlíme, ptáci si obsah vyzobou sami. (Drobná sýkorka je schopna celou polovinu ořechu odnést z krmítka do své soukromé jídelny na větvi!) Mezi další vhodná doplňková krmiva patří semena konopí, lnu, máku nebo prosa senegalského. Jako doplněk můžeme semenožravým ptákům nabídnout pšenici a oves či ovesné vločky. Ještě raději mají semena plevelů.

Ovoce čerstvé i sušené

Plodožraví ptáci, jako jsou kosi a drozdi, ocení kousek jablka, hrušky i nejrůznější sušené plody (šípky, aronie, hloh, jeřabiny, rakytník, mahonie, dřín, dřišťál, trnky, pámelník, ptačí zob). Chutnají jim plody, které rádi jíme i my, ale i takové, které nejíme nebo jsou pro nás jedovaté. Plododárné keře jsou ostatně základem pro přívětivou ptačí zahradu. Pohledné i užitečné dřeviny poskytují ptákům úkryt i potravu.

Lůj a sádlo

Syrový lůj z řeznictví je pořádný zdroj energie i živin. Kousky zavěsíme na koncové větve stromů, z rozpuštěného loje a semínek připravíme různé dobroty, namočíme třeba šišku nebo naplníme květináč či skořápku kokosu, které pak zavěsíme dnem vzhůru. Kdo nemá čas na výrobu, ocení lojové koule v síťkách nebo plněné kokosové skořápky, které jsou v zimě k dostání v obchodech se zahrádkářskými a chovatelskými potřebami. Neuškodí ani neškvařené sádlo a malé kousky syrového masa.

Ptákům ale v žádném případě nenabízíme kuchyňské zbytky, ať už slané, či sladké, protože by je mohly i zabít. Ani pečivo není vhodné.

Pohostinná jídelna

Pokud je krmítko dostatečně prostorné, může se nasytit více ptáků najednou, včetně větších druhů. Místo vybereme bezpečné, především kočka se do něj nesmí dostat. Proto by mělo stát či viset nejméně 1,5 metru nad zemí a alespoň 2 m od nejbližšího stromu. Ideální je hladký sloupek, po kterém kočka nevyšplhá, nebo vhodná zábrana. Ptáci by neměli být rušeni naší bezprostřední blízkostí, ale dobrý výhled na ně si dopřát můžeme.

Střecha chrání potravu před sněhem a deštěm, měla by tedy přesahovat dno, a ohrádka zabrání vypadávání potravy ven. Při hodování vrabců, zvonců nebo kosů semena létají na všechny strany. Krmítko pravidelně doplňujeme a potravu, která je navlhlá, odstraníme. Vedle krmítka prospěje ptákům i mělká miska s čistou vodou. Krmítko se zásobníkem nemusíme doplňovat denně, náplň, která je chráněná před vlhkem, se do části přístupné ptákům samovolně dosypává. Rovněž velké lojové koule a kusy sytí ptáčky po mnoho dní.

Kdo možná přiletí?

Sýkorky se na podzim sdružují do hejnek, často složených z více druhů. Ve skupince se zima přečkává snáze. Společně hledají potravu, za mrazivé noci se natěsnají do chumlu a naježí pírka, aby si uchovaly co nejvíce tepla. Na krmítka přilétají naše domácí sýkorky i návštěvnice ze severnějších či východnějších oblastí. Dávají přednost slunečnicím, ořechům, loji. V zimní přírodě jinak hmyzožravé sýkorky sbírají bukvice, semena habrů, jehličnanů a nejrůznějších rostlin, jako jsou bodláky či hluchavky.

Sýkora koňadra (Parus major) je z našich sýkorek největší. Je velmi vynalézavá, hlasem dovede napodobovat nejrůznější jiné ptačí druhy.
Sýkora modřinka (Parus caeruleus) s jasně modrou čepičkou je menší, ale o to statečnější, od krmítka se nenechá odehnat ani mnohem většími ptáky! Když má štěstí, může se dožít až deseti let.
Sýkora uhelníček (Parus ater) obývá především jehličnaté lesy, ale zavítá i do parků a zahrad.
Sýkora babka (Parus palustris) dává přednost listnatým a lužním lesům a po celý rok žije ve věrných párech.
Sýkora lužní (Parus montanus) je jí velmi podobná. Navzdory českému jménu žije nejen v luzích, ale i na horách.
Sýkora parukářka (Parus cristatus) je vzácná lesní sýkorka, kterou ihned poznáme podle „paruky“, chocholky na hlavě.

Hejna sýkorek často doprovází i brhlík lesní (Sitta europaea), který s oblibou nakukuje do krmítka hlavou dolů.
Vzácně přiletí hejnko půvabného příbuzného sýkorek, mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus).
Zvonek zelený (Carduelis chloris) na krmítka přilétá v hlučných hejnech. Jeho zobák je rychlý a efektivní luštič semen. Kromě slunečnic miluje i bukvice a semínka šípků.
Ještě výkonnější nástroj je silný zobák pěkně zbarveného dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes), který rozlouskne i pecku.
Nápadně červený hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) tvoří celoživotní páry a žije v lesích i na zahradách. Na krmítku ho rozhodně nepřehlédneme, podobně jako půvabnou červenku obecnou (Erithacus rubecola). Všechny parádníky však v přehlídce barev překoná stehlík obecný (Carduelis carduelis), milovník semen bodláků.
Mezi časté hosty krmítek patří samečci pěnkavy obecné (Fringilla coelebs), toho času slamění vdovci. Samičky je na podzim opustily a odletěly do teplých krajin. A přilétají i hejna uštěbetaných vrabců.

Vrabci domácí (Passer domesticus) a vrabci polní (Passer montanus), kteří z naší krajiny téměř vymizeli, se naštěstí opět vracejí.
Mezi vskutku impozantní hosty patří strakapoud velký (Dendrocopos major), který je ze všech strakapoudů nejodvážnější. A také veverka má v zimě často hlad a někdy si přijde smlsnout na slunečnici nebo oříšku.