Jeho boky a hřbet jsou posázeny až osmi tisíci jehličkami, které z přirozených nepřátel nevadí pouze výrovi a automobilům. Zjistí-li ježek něco podezřelého, naježí se. Co jiného?! Pokud mu hrozí nebezpečí, promění se v ostnatou kouli. V této podobě vydrží nekonečné minuty. Jen zespodu ponechá otvor, aby se neudusil. S udušeným ježkem totiž končí veškerá legrace.
A paní ježková, i když se vám neschová…
Ježek je samotář a většinu dne klimbá a tluče špačky. Ty má nejradši. Nejčilejší bývá po večerních zprávách, kdy ožije a až do půlnoci prošmejdí. Někdy i tříkilometrovou vzdálenost. V létě věnuje nejvíce času hledáním potravy a nevěsty. Když svou vyvolenou konečně najde, tísní se už před jejím domem víc zájemců a ani jeden nechce dobrovolně ustoupit. Nezbývá než spolu soutěžit. Většinou si dávají zapeklité hádanky. Vítěz ovšem ještě nemá vyhráno, poněvadž musí o svém skvělém „projektu“ – hry na maminku a tatínka - přesvědčit také samičku. Ta dělá dlouho drahoty a prchá před ním. Když se unaví, párkrát ho ještě nakopne do čenichu a až poté se smíří s osudem. Následující fázi se odborně říká kolo kolo mlýnský. V praxi to vypadá tak, že se oba začnou točit v kruhu, až se samička přikrčí k zemi a zvolá úúúž. Ještě uřícený sameček poté řeší další problém: jak se při tom nepopíchat. Aby nespáchal harakiri, musí jí ostny opatrně přitáhnout k tělu. Většinu kluků páření baví, takže se bezprostředně po něm vydává hledat novou zájemkyni, přičemž té stávající oznámí, že pospíchá na vlak.
Ježčí klubíčko se jen tak nerozvine
Umění klubíčka a spánku
Ježčí máma pečuje o potomstvo do doby, než mu začnou růst tvrdé ostny. Takže asi dva měsíce. Klubíčko ale umějí děti udělat už po jedenácti dnech života. Při svých prvních výletech udržují caparti s maminkou kontakt pískáním, které se podobá hlasům ptáků, takže občas popletou i kosa.
Mezi oblíbenou činnost ježka patří hibernace. Na stavbě hnízda si tudíž dává záležet, neboť v něm stráví půl roku. Když se jeho tělesná teplota v zimě sníží, zapne termostat uvnitř tělíčka vytápění, aby nezmrzl. To jsou vymoženosti!
O jablka k večeři nestojí ani ježek ušatý
Jablka nerad
Pozor: konec legendy, vzniklé za starého Říma. Pamatujte si, že ježek jablíčka nežere, stejně jako nedokuřuje vajgly. Když ale narazí na něco aromatického, vyválí se v tom, aby překryl vlastní pach a zmátl pronásledovatele. No, a přitom se mu to holt někdy napíchne na bodliny.
A ještě něco. Ježek má sice výborný čich a sluch, ale mizerně vidí, takže občas nenajde cestu domů. Když taková situace nastane, ulevuje si nazlobeně slovy: “Ježkovy voči!“ Představte si, milé děti, že jednou zabloudil až na Stínadla a kamarád Jan Tleskač ho ukryl v kleci před jakýmsi Mažňákem. Ale tuhle pohádku si nechme na jindy. Teď už šupem do hajan.
Ježčí zajímavosti
Ježkovi západnímu rostou ostny dozadu a na prsou má hnědou srst, východní má bílou náprsenku a ostny „rozcuchané“.
Ježek ušatý se vyskytuje v asijských stepích a den tráví v norách. Má výrazné uši a bodliny mu rostou svisle. Ve vedrech dokáže celé dny hladovět a upadá do letního spánku (estivace).
Podobným asijským druhem je ježek pestrý, který je vkusně zbarvený a na hlavě má pleš. Je tak jediným skinheadem z celé ježčí rodiny.
