Jak již název napovídá, původ tohoto psa je v Karélii, oblasti nacházející se na severu Evropy na pomezí Ruska a Finska, kde byl původně vyšlechtěn k lovu medvědů, ale i rysů, vlků a losů. Ještě dnes se na severu používá k lovu losů a ve Finsku patří k nejoblíbenějším plemenům. Systematický chov karelského medvědího psa začal až ve 30. letech 20. století, ale psi podobného vzhledu a povahy se v této oblasti vyskytují už více než 200 let. Je to odolné a nenáročné plemeno zvyklé na tvrdé podmínky. Proto má i dobré zdraví, netrpí dědičnými poruchami, tito psi se dožívají běžně až 15 let a jsou většinou vitální po celý život.
Karelský medvědí pes je odolné a nenáročné plemeno zvyklé na tvrdé podmínky.
Co se vzhledu týče, tak „kareláci“ patří mezi psy střední velikosti, měří v kohoutku až 50 cm a váží mezi 20–24 kg, samice je trochu menší a lehčí než samec. Mají lehkou, ale velmi dobře osvalenou kostru a hustou srst, která má výborné termoregulační vlastnosti a chrání svého nositele i proti vodě. Karelský medvědí pes je vždy černobílý, bílý má hrudník a část předních nohou. Na hlavě jsou dominantou vztyčené uši a bystré malé hnědé oči. Má vysoko posazený ocas, který je v akci i v klidu zatočený nad hřbetní linií, což prozrazuje jeho příslušnost ke skupině špiců.
Povahově je to pes vyrovnaný, sebejistý a inteligentní, ale obvykle není hravý, ani když je ve věku štěněte, není tedy zrovna prototyp mazlíčka. Naopak je vážný a hrdý a své city k majiteli příliš neprojevuje. Je to takový samostatný samotář. Poslouchá vždy jen jednoho člověka, takže se hodí spíš pro chovatele jednotlivce než například rodinu. Pokud už žije v rodině, měla by být spíš se staršími dětmi, psem vhodným k batolatům karelský medvědí pes rozhodně není. Je také dobré mít na paměti, že zvlášť samci se špatně snáší s ostatními psy, ale obecně i jinými zvířaty. K cizím lidem se chová neutrálně, ale nesmí být agresivní nebo nevrlý.
Již z popisu povahy je jasné, že je to pes pro zkušené chovatele, nikoliv pro začátečníky nebo ty, kdo si přejí do bytu pořídit společníka. Hodí se spíš pro kynology a myslivce, protože se jedná o plemeno náročné na výcvik, výchovu a pohyb. Základem jeho výchovy je důslednost, ale nikoliv tvrdost, ta by v tomto případě neprospěla. Je to rozený lovecký pes, ale také dobře hlídá. Potřebuje hodně prostoru, není to pes do bytu. Nevadí mu být celoročně v boudě, ale podmínkou je velká zahrada, aby měl pořádný výběh.
Úplně první karelští medvědí psi se do tehdejšího Československa dostali na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy si je přivezli nezávisle na sobě dva Češi pracující ve Finsku. Ani dnes u nás není toto plemeno příliš rozšířené, jeho chov zastřešuje jediný klub, Klub karelských medvědích psů a lajek Praha, který vznikl až v roce 1990 a dneska sdružuje 100–130 chovatelů a majitelů těchto psů. Klub organizuje výstavy a setkání a zajišťuje také chovatelský servis pro ty, kdo propadli kouzlu tohoto svébytného plemene.
