Velký vliv na rozvoj těchto exotických ptáčků měli tyrolští chovatelé, kteří je v 17. století začali cílevědomě šlechtit. Vedle zpěvných kanárů vyšlechtili i další linie: kanáry postavové, kteří jsou různě velcí a mají rozdílné postoje, kanáry barevné a posléze také křížence kanárů s jinými pěnkavovitými ptáky. Divocí kanáři, kteří dodnes žijí na Kanárských ostrovech, Madeiře a na Azorách, jsou převážně olivově zelení s černohnědými křídly. Šlechtěním však vznikly nové mutace a zbarvení pěří, například žluté, oranžové, bílé, červené, hnědé, achátové či strakaté.

Jak je chovat?

Jestliže se rozhodneme pro společný chov více kanárků, nejen jednoho páru, nenecháváme v jedné voliéře pohromadě samečky, protože by se mezi sebou prali. Je lepší dát k jednomu samečkovi dva až tři samičky. Pokud jsou samičky i bez samečka, celkem se snášejí. Jinak jsou kanáři velmi skromní. Spokojí se i s menší klecí (100 cm širokou, 60 cm hlubokou a 100 cm vysokou, větší prostor jim samozřejmě jen prospěje), v níž v páru zahnízdí, stačí na její stěnu zavěsit malý košíček nebo otevřenou budku a sameček se družce začne dvořit. Hnízdo staví samička z materiálů, které jí předložíme, například z přírodních vláken, mechu či cupaniny. Do hnízda pak snese 4-6 vajíček a sedí na nich 13-14 dní. Vylíhlá mláďata krmí oba rodiče asi tři neděle. Citlivý chovatel nechá hnízdit pár pouze třikrát za chovnou sezonu.

Jídelníček

Pro zdravý život kanárů je důležité krmivo, které musí být pestré. Jen tak budou mít ptáci zajištěný přísun všech potřebných látek. V obchodech s potřebami pro zvířata můžeme zakoupit různé krmné směsi přímo pro kanáry, ale většina chovatelů si je míchá sama a recepty drží v tajnosti. Základem směsí jsou semena řepky, lesknice, lnu, slunečnice, máku, nigeru či loupaného ovsa. Kanáři rádi i zelené krmení (ptačinec žabinec, pampelišku, klásky travin), ovoce a zeleninu, a to od jablek, hrušek přes mrkev až po meloun, banány či bobule hroznového vína. Ptáčkům předkládáme také sépiovou kost, čisté drcené skořápky a v době hnízdění vaječné směsi, které obsahují živočišné bílkoviny. Ale pozor, kvůli zdravotnímu stavu kanárů je důležité odstraňovat zbytky krmiva, aby nezačalo plesnivět a zahnívat.

Jak se k nám dostali?

Chova kanárů (Serinus canaria) má bohatou a dlouhou historií. Do Evropy se dostal již v roce 1478, kdy Španělé dobyli Kanárské ostrovy a tyto zajímavé pěvce přivezli do své vlasti. Asi o sto let později se rozšířili do Itálie. Historici tvrdí, že příčinou byla havárie španělské lodi u ostrova Elba. Kromě různého zboží vezla i kanáry, kteří ulétli a začali na Apeninském poloostrově hnízdit.

Slavní zpěváci

Chov kanárů je velká věda. Odborná literatura popisuje, že nejstarším šlechtitelským počinem je právě chov zpěvných kanárů tak, aby dokonale zpívali. Nejznámějšími zpěvnými plemeny jsou harcký kanár, španělský timbrados či belgický malionis. Dělení, kam který kanár patří, je poměrně složité a zvládne je málokterý chovatel. Připomeňme si alespoň to základní: kanáři se dělí do skupin melaninové a lipochromové. První skupina má v peří obsažen stejně jako divocí kanáři druh barviva – melanin, druhá v barvě žádný melanin nemá, pouze základní barvivo – lipochrom. Velikost kanárů závisí na mutacích, ale ptáci v průměru měří 14 cm a mají hmotnost 15-20 g. V zajetí se dožívají asi osmi let. „Obyčejného“ kanárka na ptačí burze pořídíme za 200 Kč, ale za toho výstavního a s rodokmenem zaplatíme i několik tisíc. Nám, kteří nehodláme chovat kanáry kvůli soutěžím ve zpěvu, ale pouze pro radost, jásavým zpěvem potěší i jediný sameček chovaný v páru.