Říká se, že si kočka v podstatě dělá, co chce. Je to tak?
Neměla by si dělat, co chce. Ve starověku lidé pěstovali obilniny a kolem sýpek se shromažďovali hlodavci. Ti přilákali kočky, které je začaly lovit. Tehdy si člověk řekl: to je šikovné a chytré zvířátko, které mi pomáhá chránit úrodu. Tak přemístil kočku do svého obydlí. Kočka se dlouho chodila domů jen vyspat a jíst zbytky jídel, kterými ji člověk obdarovával. Teprve před sto lety - a to je téměř jako včera - začala žít s námi v domácnosti. Takže je stále důležité jí vysvětlovat, jak se má chovat.
První kočku jste si přinesla ze zoologické zahrady, kde jste pracovala jako trenérka zvířat.
V zoo být toulavé kočky nesmějí. Ať už kvůli nemocem, nebo aby se nepřemnožily, takže si je většinou někdo vezme, aby se nemusely utratit. Jmenovala se Garfinka a byla miláček, ale projevily se u ní divoké prvky, tudíž jsem se začala o kočky zajímat hlouběji. Nejvíc mi pomohl můj vedoucí ze zoo František Šusta a také kolegové ze zahraničí. Třeba Karen Pryor, zakladatelka klikr tréninku prostřednictvím pozitivní motivace.
Jak takový trénink vypadá?
Klikr je malinká krabička, která vyluzuje po zmáčknutí tlačítka zvuk (cvaknutí, pozn. red.) a je určená k tomu, abyste zvířeti označili okamžik, kdy něco udělalo dobře a dáte mu za to odměnu. Většinou to bývá pamlsek.
Kočky potřebují zábavu
Chováte ke kočkám respekt?
Kdykoli jedu ke svému „kočičímu klientovi“, mám ze zvířete respekt, protože je cizí a nevím, jak bude reagovat. Rozhodně se na něj nebudu vrhat, tím ho jen vyděsím. První, co udělám, je, že když přijdu, sednu si na podlahu, abych byla pro zvíře menší, a dělám, že tam nejsem. Pak vyndám svůj kočičí kufříček, který je plný bylinek, hraček a všeho možného. To kočku většinou zaujme. V momentě, kdy ke mně přijde a začne očichávat mě nebo kufr, vím, že se mnou chce komunikovat.
Hovořila jste o vůních, používáte tedy aromaterapii?
Taky. Většinou ji aplikuju v mém cestovním difuzéru. Naliju do něj vodu se směsí esenciálních olejíčků a rozpráším to nenápadně do vzduchu. Nejčastěji používám sadu nejoblíbenějších kočičích bylinek.
Které to jsou?
Levandule, heřmánek, máta, měsíček, kozlík lékařský - ten kočky zbožňují a dávám jim ho vždycky až jako poslední. Stejně tak šantu.
Některé kočky ji mají rády, jiné zase kozlík. Najdou se i takové, kterým jsou příjemné obě bylinky?
Takových je jen málo.
Vypovídá to něco o jejich charakteru?
V podstatě nic. Šanta obsahuje nepetalakton, který ale pro kočky není přímo halucinogen, a kozlík má zase kyselinu valerovou. Obě látky jim navozují příjemné pocity, velmi podobné, jaké způsobuje THC z marihuany. Kočka se těmi bylinami uklidňuje. Je to vlastně droga, ale ne návyková. Zajímavé je, že když dám kočce vybrat z pěti základních vůní, které mám, a zvolí levanduli, je ve stresu a potřebuje uklidnit. Navíc mám vypozorované, pokud si ji vybere a posléze jí dám čichnout k růži, která je pro hodně aktivní zvířata, většinou mě sekne.
Ale na rukou moc škrábanců nemáte…
Tenhle (ukazuje) je od mého kocoura, když jsme se byli fotit do knížky a leknul se. Od cizích koček moc šrámů nemám.
Kolik doma chováte koček?
V současnosti tři. Dva kocoury a jednu kočičku.
Jak se spolu srovnaly?
Původně jsem měla psa. Když jsem k němu přivedla první kotě, vznikl problém, že ho začal vychovávat a pomalu se z něj stával pejsek. Neumělo komunikovat po kočičím. Pak jsem se přestěhovala, tam už jsem pejska neměla, a udělala jsem klasickou chybu: aby se kočička přes den doma nenudila, pořídila jsem jí kocourka. Jenže ona o kamaráda nestála, propukaly mezi nimi boje, až jsem musela zasáhnout. Jestliže chcete udělat kočce radost, přiveďte jí psa, který pro ni nebude znamenat teritoriální nebezpečí. Druhá kočka je konkurent.
Co je častější: kočičí značkování, nebo ranní buzení?
To je půl napůl. Navíc jde o to, jestli kočky po bytě značkují, nebo čurají, protože to jsou dvě rozdílné činnosti, které lidi spojují do jedné. Kočka někdy čurá proto, že má nemocné ledviny nebo močový měchýř. Na tahle onemocnění je dost náchylná. Takové zvíře pak nepotřebuje něco odnaučovat, ale lékařskou pomoc.
Kočka spí skoro dvacet hodin denně. Proč nás tedy budí v pět ráno?
Ona celou noc většinou nespí. Zhruba každé dvě hodiny se vzbudí, prochází se po bytě a kontroluje, jestli v jejím teritoriu není narušitel. Přitom sní pár granulek a pak si jde zase lehnout. To, že člověka budí nad ránem, bývá naučené chování. Těší se na kapsičku nebo konzervu, takže nás vzbudí, protože ví, že když vstaneme, jdeme dát jako první jídlo jí, jelikož chceme mít od jejího mňoukání pokoj. A když nevstáváme, tak si nás prostě vzbudí. Druhý důvod může být ten, že se nudí.
Jak dlouho by se měl člověk kočce věnovat?
Minimálně půl hodiny denně, aby se mentálně zabavila a fyzicky vyčerpala. Ta půlhodina by měla být zaplněna aktivní hrou, při níž kočka běhá a skáče.
Takže zapeklité otázky z matematiky neocení…
Ty ocení kočičí senioři, kterým už se běhat nechce (smích). U nich se to řeší hlavolamy. Vyrábějí se hry, nad kterými musejí kočky přemýšlet. Třeba krabice s papíry, mezi nimiž se ukrývají dobroty.
Dá se naučit, aby se k vám kočka přišla pomazlit?
To se nenaučí. Když chcete kočku na mazlení, pořiďte si kocoura, který je sice zamlada „zabiják“, ale k stáru je líný a mazlivý. Mám na mysli vykastrovaného kocoura. Nevykastrovaný vám bude chodit za „holkama“ i v pokročilém věku (smích).
Klára Vodičková Nevečeřalová
Klára Vodičková Nevečeřalová
Narodila se 3. května 1989 v Praze. Její maminka je tenisová trenérka, tatínek elektrotechnik. Vystudovala střední školu chovatelství exotických zvířat a v roce 2010 nastoupila do zoo, kde byla až do roku 2017. Na České zemědělské univerzitě Praha studovala obor kynologie. Je trenérkou koček, spoluuvádí (s Rudolfem Desenským) pořad Kočka není pes (ČT). Je členkou American behavior management aliance, což je americká asociace, sdružující po světě trenéry zvířat. Byla také vizážistkou. Je vdaná (její manžel jí pomáhá s výchovou a tréninkem koček), mají spolu syna Vojtěcha (2017).
