Zakrslý králík pochází z Nizozemska, kde byl ve 30. letech minulého století vyšlechtěn z bílých hermelínů a divokých králíků malého vzrůstu. V roce 1938 bylo plemeno poprvé vystaveno a o dva roky později uznáno nizozemským svazem chovatelů. Od té doby si získává přízeň po celé Evropě.

Králíček pro syna

Dlouholetý chovatel zakrslých králíků Jaromír Pešula z Hořešovic na Kladensku se zhlédl v barvách bílopesíkaté černé, havanovité a marburské. A proč si zvolil právě tento druh, který se dnes z velké části prezentuje jako domácí mazlíček?

„Abych pravdu řekl, zvolil jej můj syn Jan. Zasvěcoval jsem ho do chovu drobného zvířectva odmala, a tak jsme spolu jezdili na výstavy. Jednou ukázal prstíkem na králíčka a poprosil mě, abych mu ho koupil. I když jsme měli doma králíky jiných plemen, chtěl jsem mu udělat radost a zvířátko zakoupil. Byl to zakrslý králík s ruskou kresbou. Postupně jsme k němu přikoupili další a chov rozšiřovali, protože se nám zakrslíci líbili vzhledově i povahově.

Králičí šampioni

Chovali jsme je společně dobrých dvacet let, dokud se syn neoženil a neodstěhoval. Celý chov tak zůstal na mně a já se mu intenzivně věnoval. Když se konala v Brně evropská výstava drobného zvířectva, tak jsem ji obeslal. Chtěl jsem se přesvědčit, zda můj chov v takové konkurenci obstojí. Dopadlo to výborně. Za jednoho zakrslíka jsem obdržel titul mistr Evropy a za kolekci králíků titul evropského šampiona. Úspěch mě tak povzbudil, že jsem u tohoto plemena už zůstal,“ usmívá se hořešovický chovatel.

Zakrslí nejsou ekonomické plemeno, jsou především chováni pro zábavu a potěšení. Díky malým proporcím a milé povaze jsou vhodní i jako čtyřnozí kamarádi pro děti. Jejich standard jim předepisuje hmotnost v rozmezí mezi 0,8–1,5 kg. Zvířátka, která mají pod tuto váhu, se vůbec neklasifikují, a která ji překročí, jsou na výstavách ČSCH vyloučena ze soutěže. Chovatelé tvrdí, že nejlepší hmotnost výstavního králíka je 1,1–1,2 kg.

Napínavý chov

„Výhodou je, že se zakrslí mohou chovat v malých prostorách a nespotřebují tolik krmiva jako jiná králičí plemena. Také chov je zajímavý. Zvířata mají zavalité tělo, krátký, téměř neznatelný krk a krátké končetiny. Hlava se vyžaduje zakulacená, se širokým čelem a krátkou tupou tlamičkou. Oči jsou velké a vypouklé, uši mají délku 5–5,5 cm, jsou vztyčené a blízko u sebe. Srst je krátká a vyznačuje se leskem a hebkostí. Udržet tyto předepsané normy, když samice porodí třeba jen jedno mládě, vyžaduje chovat větší počet samic, aby bylo z čeho vybírat kvalitní králíčata. Ale stane se, že najdete v hnízdě tři i čtyři, a to je pak svátek, to jsem spokojený. Ale jak jsem říkal, většinou se narodí jedno nebo dvě mláďata.

Pozor na mráz

Problém také je, když přijdou na začátku chovné sezony silné mrazy. Ty dokáží mnohdy zlikvidovat všechna králíčata. I když dvířka obaluji igelitem, je to málo, protože jedno mládě se v hnízdě nezahřeje. Řeším to i tak, že sezonu zahajuji později a králíky připouštím až v březnu, když je mírnější počasí. Pokud mám eminentní zájem na některém vrhu, namontuji do kotce nad hnízdo žárovku a králíčatům svítím celou noc, aby byla v teple. Je to podobné, jako když svítím v odchovně kuřatům či kachňatům.“

Králíčci pro výstavu

Zkušený chovatel doporučuje také vybírat do chovu a na výstavy zakrslé králíky až ve druhém roku věku, kdy jsou stoprocentně vyvinutí po stránce tvaru a typičnosti. Plemeno se dožívá sedmi osmi let, ale na chov a výstavy chovatel vybírá zvířata maximálně čyřletá. Zejména samce, protože samice jsou v tomto věku poznamenané porody a zpravidla mají na prsou lalůčky, tedy vytahanou kůži, za niž ztrácejí výstavní body. Samice je proto lepší vystavovat především mladé, dokud ještě neměly králíčata. Pohlavně jsou vyspělé v šesti měsících a mohou se připouštět, po prvním přelínání mohou i na výstavu.

Králíček v bytě

A co je zapotřebí k chovu zakrslého králíka jako domácího mazlíčka? Především prostorná dvoudílná klec, jejíž spodní část je plastová kvůli snadnějšímu čistění. Měla by být vysoká asi 15 cm, aby zabránila zvířátku vyhazovat podestýlku. Vrchní část klece je nejlepší drátěná, tedy vzdušná. Její vybavení nesmí postrádat misku na krmení, napáječku a jesličky na seno. Výborný je také prostorný dřevěný domeček pro úkryt. Klec se zvířátkem nesmí být na přímém slunci ani v průvanu. Ochočený králíček se do klece po proběhnutí sám vrací jako do svého útočiště.

A doporučení na závěr: Králíčka je nejlepší zakoupit u chovatele, který poradí s krmením, ošetřováním a třeba i s metodikou ochočování a výcviku. Je u něho rovněž záruka, že nový zvířecí kamarád bude i v dospělosti králíčkem opravdu zakrslým.