Králík se jmenuje rex malý kuní modrý a v Evropě je velmi populární, zejména v Německu, kde jsou rexi všeobecně velmi oblíbení a chovaní ve vysoké kvalitě. Vyskytují se ve dvou barevných rázech – modrém a hnědém. Jsou živé, kamarádské, zvídavé povahy a dobří skokani, kteří se uplatňují v soutěži králičí hop. U nás se však s nimi na výstavách příliš nesetkáváme, zřejmě proto, že jejich chov je obtížný.
Králíka plemene modrý kuní rex
Ve vrzích se rodí tříbarevné kombinace králíčat. Je to podmíněno genetikou. Výstavně vhodní jsou světlí heterozygotní králíci s výraznou kuní kresbou (rodí se rovněž v několika odstínech - světlí, střední a celkově tmavší), další se rodí tmaví homozygotní králíci bez kuních znaků, kteří se neoceňují na výstavách, ale jsou chovu schopni, a třetí jsou opět homozygotní bílí králíci – albíni, kteří se v chovu nevyužívají.
Albín králíka plemene modrý kuní rex
Králík se světle modrou srstí
„Šlechtění kuních modrých a nově i hnědých rexů je velmi zajímavé a s pomocí mojí maminky, zkušené chovatelky meklenburských králíků, se této disciplíně teprve učím. Srst výstavního králíka musí mít světle modrou barvu. Kuní znaky tvoří tmavý hřbetní pruh, tmavé zbarvení uší a nosní maska. Patří k nim také tmavé zbarvení očních kroužků, končetin a pírka, tmavé skvrny na skráních a světle čelní partie, takzvané zrcadlo. Barva očí je šedomodrá a drápky na nohou musí být tmavé. Mělo by být zcela jasně patrné, zda se jedná o samce či samici dle tvaru hlavy. Samci mají široké tváře a samice jsou spíše útlejší. Vybrat na výstavu kolekci takto vybarvených králíků není vůbec jednoduché a chovatel musí mít širokou základnu kvalitních jedinců, aby uspěl.“
Chovatelský zákon
Rex kuní modrý není však pouze výstavní plemeno. Chová se samozřejmě i kvůli kvalitní svalovině. Přípustná výstavní hmotnost je 3,75 kg, ale nejvíce bodů králík získá s váhou 3,25-3,50 kg. To obdrží plných 10 bodů. Když jde hmotnost nahoru, body naopak ztrácí. Ideální váha odpovídá i postavě podle Vzorníku plemen králíků, protože tělo musí být pouze mírně zavalité s kratšími, středně silnými končetinami, krátkou hlavou a téměř neznatelným krkem.
Chovatelka Katrin Hellerová
„Chovná sezona u nás začíná po Novém roce. Připouštíme králíky v lednu a únoru, během roku maximálně třikrát. Sezona končí počátkem října a samičky mají tři měsíce na to, aby si odpočinuly. Vzhledem ke své váze mívají 4-5 mladých, ale stalo se, že měla samice i 14 králíčat. Nechala jsem jí osm a ostatní rozdělila jiným samičkám, protože jich připouštím víc najednou. Po poradě s maminkou ve více početných vrzích vybereme špatně vyvinuté jedince, které z hnízda odstraníme, aby se netrápili. Králíci do tří let jsou nejvíce plodní, pak jde plodnost dolů, mají méně mléka, tím hůře krmí a mnohdy ztrácejí i na kondici. Ale výstavní a chovní králíci u nás dožívají, to je náš chovatelský zákon. Například Bobině je šest let a našemu nejstaršímu králíkovi Šimonovi bylo jedenáct roků. A staráme se o ně stejně dobře jako za mlada, protože nám dělali na výstavách radost. Na celostátní výstavě v Lysé nad Labem moji králíci obdrželi hodnocení 95 bodů a získala jsem pohár Mladého chovatele“ dodává Katrin Hellerová.
