Krátký život psů
Zdroj: Pixabay

Psí plemena, která se dožívají nejnižšího věku

Přepočet lidského věku na ten psí je nepřesný a násobení sedmi neudává výsledek, který by odpovídal skutečnému věku zvířete. Ve dvou letech se malá plemena dají považovat za patnáctiletá, větší psi sotva za dvanáctileté. Na druhou stranu fenky dosahují po dovršení druhého roku ekvivalentu, který lze přirovnat k pětadvaceti. Rozdíly jsou tedy značné a je lepší zaměřovat se na predispozice, dědičnost, zdravou stravu a dostatek pohybu. Některé faktory bohužel ovlivnit nelze. Patří mezi ně dlouhodobé šlechtění, které ničí psí zdraví a výrazně zkracuje jejich plnohodnotný život.

Nejhorší bilanci mají extrémy - trpasličí a příliš malá plemena a psi, kteří patří mezi největší obry. Často je trápí zdravotní problémy, které jsou čím dál častější, léčba je nákladná a šance na úplné uzdravení mizivá. Statistiky jsou sice neúprosné, ale každé plemeno má svého rekordmana a milou výjimku, která porušuje pravidlo. Pokud už se člověk rozhodne pro plemeno, které nedostalo do vínku dlouhý život, neznamená to, že nepřekoná desetiletou hranici. 

Anglický mastif 

Anglický mastif patří mezi největší plemena na světě a do konce 17. století byl využíván jako bojový pes. Miluje svoji rodinu a není rád sám. Kolem devátého měsíce prochází obdobím dominance a je důležité, aby byl jeho majitel při výchově důsledný. Může vážit i sto kilogramů, s tím se bohužel pojí vysoké nároky na speciální stravu a mnoho zdravotních komplikací. Občas se dožije deseti let, ale průměr se pohybuje kolem šesti. 

Anglický mastif

Irský vlkodav 

Irský vlkodav je na pohled děsivý a jen těžko si ho člověk může splést s jiným plemenem. Je ale přátelský, věrný a odevzdaný. Do Česka byl poprvé dovezen v roce 1975 a od té doby si získal mnoho příznivců. Výcvik je možný jen systémem pozitivní motivace a odměn. Křik u psa posílí jeho lhostejnost. Plemeno je ale vysoce náročné na pohyb a stravování. To musí majitel korigovat od štěněcího věku, aby došlo ke správnému vývinu kostí. Bohužel se jen málokdy dostane přes sedmiletou hranici. 

Bloodhound 

Bloodhound patří mezi robustní a mohutná plemena a lovecké psy. Jako jeden z mála ale kořist nezadáví, jde mu jen o proces stopování. Na své rodině je závislý a těžce snáší samotu, je rozvážný a váhavý. Péče o něj je náročná a týká se stravy, pohybu a pravidelného čištění uší, které mu "překáží" během lovu. Do vínku ale dlouhověkost nedostal a po šestém roce zdraví schází. 

Bloodhound

Lapinkoira 

Lapinkoira byla vyšlechtěna v 17. století a samostatným druhem byla uznaná až v roce 1920. Má nulové lovecké pudy, ale ráda o sobě dává vědět a je známá pro svůj štěkot. Je přátelská ke zvířatům i k lidem. Během výcviku, který by měl probíhat formou hry, je nutné seznámit psa s cyklisty, vysavači, běžci apod. Výdej energie je pro lapinkoiru klíčový. Pokud se nudí, začne demolovat a ničit všechno ve svém dosahu. Ani jí se ale nedostává dlouhověkosti a zlom přichází už v sedmém roce. 

Lapinkoira

Pyrenejský ovčák 

Pyrenejský ovčák připomíná "pouliční směsku". Už za první světové války byl ale vužíván pro svůj perfektní čich.  Je téměř nevyčerpatelným zdrojem energie, má přátelskou a veselou povahu a je závislý na své rodině. To vede k separační úzkosti. Dominanci uplatňují jen při ochraně majetku nebo majitele. Bohužel se nedožívají vysokého věku, často jen krátce přes pět let.

Pyrenejský ovčák

Akční letáky