Kudlanky působily vždy záhadně. Dnes jsou taje jejich života víceméně odhaleny a jsou dokonce oblíbenými obyvatelkami domácích insektárií. Jejich vzhled je vskutku zajímavý, zrovna tak jako chování. Zavěšené na větev dokáží dlouhé hodiny vydržet bez jediného pohybu, takže jim opravdu uvěříte, že nejsou hmyzem, ale pouhou větví. Pokud jim na to však skočí i kořist, jsou najednou bleskurychlé. Samy se ovšem ani nemusí pohnout, pohotovým lovícím nástrojem je jejich maska – speciálně uzpůsobené ústní ústrojí. Málokterá kořist tomuto důmyslnému zařízení unikne.

Samičky kudlanek jsou také pověstné svým zvykem ukousnout samečkům při kopulaci hlavu (a poté si je dát k večeři celé). Důvod je takový, že když sameček ztratí hlavu, kopuluje bez kontroly a tudíž mnohem déle. A večeře se samozřejmě také hodí.

Kudlanky jsou poměrně nenáročné a to, co potřebují ke spokojenému životu, jim snadno připravíte i na malém pracovním stole.

Chované druhy

Kudlanky mohou být velké jen 1, ale také až 20 cm. Mezi běžněji chované druhy patří nenáročná kudlanka karolínská (Stagmomantis carolina), africká kudlanka dravá (Sphodromantis gastrica), kudlanka různobarevná (Cilnia humeralis), jihoasijská kudlanka okatá (Creoboter pictipennis) či kudlanka přilbová (Empusa fasciata), volně žijící i na jihu Evropy.

U nás se ve volné přírodě vyskytuje druh jediný – vzácná a chráněná kudlanka nábožná (Mantis religiosa), která běžně chována není.

Jak ubytovat kudlanku?

Menším druhům postačí i velká zavařovací láhev. Ovšem prosklené insektárium vám poskytne lepší pohled, musí však být dostatečně vysoké.

  • Nádoba by měla by délku kudlanky převyšovat alespoň třikrát – výška je důležitější, než šířka.
  • Shora ji zabezpečte materiálem dobře propustným pro vzduch.
  • Nezbytným vybavením jsou dostatečně velké větvičky, na než se kudlanka může zavěsit. Umístěte je vertikálně a našikmo.
  • Vodu kudlanka získává převážně z potravy, přesto větve a stěny terária pravidelně roste, aby se mohla i napít. Z nádoby pít neumí.
  • Většině druhů vyhovuje teplota kolem 25 °C a dostatek světla.

Upozornění:

Kudlanky chovejte zásadně jednotlivě, neboť neváhají sníst vše, co se hýbe, včetně svých příbuzných! Jsou to samotářky, až na dobu rozmnožování, ale i ta je, jak již víte, pro zúčastněné značně riziková…

Jídelníček

Jako potrava poslouží vcelku jakýkoli druh hmyzu a jeho larev, jehož velikost nepřekračuje šestinu délky kudlanky. Podle vzrůstu tedy krmte octomilkami, mšicemi, drobnými cvrčky, dospělé kudlanky velkých druhů i větším hmyzem. Pozor však na překrmování, v přírodě také nemá kudlanka přísun potravy nepřetržitý.

Tip: Pokud do insektária umístíte kousek ovoce, cvrčci, mouchy či mouční červi zde vydrží déle.

Rozmnožování

Několikrát během růstu kudlanky dochází ke svlékání, neboť hmyzí pokožka, kutikula, je pevná a neumí růst. Hmyz ji proto musí odložit a vytvořit si novou, když je mu těsná. Po posledním svlékání je kudlanka dospělá.

Pokud dva týdny po posledním svlékání umístíte samičku a samečka do jednoho terária, pravděpodobně dojde do jednoho dne k páření. Pokud ne, pokus můžete zopakovat za týden.

Samičku před pářením bohatě nakrmte. U dobře živených a předem najedených samiček snížíte riziko, že při kopulaci samečka samou láskou sní. Navíc samičky před tvorbou vajíček potřebují potravy více. Kladou je v pěnovitém, na vzduchu tuhnoucím pouzdru - ootéce.

  • Ootéku umístěte do samostatné nádoby s relativní vzdušnou vlhkostí 70 % (pomůže jakýkoli materiál odpařující vodu).
  • Z vajíček se líhnou malé nymfy, které se po mnohém svlékání (podle druhu a pohlaví sedm až deset) promění přímo v dospělce.

Jak rozlišit samičku od samečka? Samička má šest břišních článků, sameček osm.

Samičky kudlanek se dožívají přibližně šesti měsíců, samci umírají často již měsíc po dosažení dospělosti.