Předci dnešních koní po Zemi běhali již ve starších třetihorách. Tito prakoníčci však byli sotva půl metru vysocí a na nohou měli oddělné prsty s kopýtky, které jim umožnily chodit po často rozbahněné půdě lesů. Zuby byly stvořené ke spásání měkkých listů, s tuhou trávou by si neporadily. U některých větví potomků tohoto prakoně zvaného Eohippus se nohy začaly prodlužovat, a váhu nohou pomalu přebíral prostřední prst.
Jak kůň přišel na svět?
Když na konci třetihor došlo k velké proměně krajiny a místo pralesů se objevily velké plochy travnatých stepí, předci koně se dovedli v průběhu miliónů let skvěle přizpůsobit. Prodloužil se jim krk, aby pohodlně dosáhli na zem a mohli spásat trávu, nohy se měnily tak, aby dovedly co nejrychleji běžet a unikly šelmám – postupně se proto váha přesunula na jediný prst chráněný kopytem. Také oči se měnily a posunovaly na hlavě, aby zabraly co největší úhel okolí. Tak se na Zemi před pěti milióny let objevil Pliohippus, ve kterém bychom již rozeznali koně jak jej známe. Přibližně před třemi milióny let se z něj vyvinul rod Equus, což je již dnešní kůň. Došlo k tomu v Americe, ale po tehdejší pevnině se koně rozšířily i do Asie a Evropy. Zvláštní je, že po uzavření pevninského mostu koně v Americe vyhynuli a vrátili se až spolu se španělskými dobyvateli.
kůň Převalského
Divocí koně Evropy a Asie
- Divokým koněm, který vládnul asijským stepím, byl kůň Převalského. Tento málem vyhubený druh se dnes na mongolské pláně díky chovu v zajetí a reintrodukčním programům pomalu vrací, i když již nese i geny koně domácího. Obrovskou zásluhu na úspěšném návratu převaláků do přírody má Zoo Praha. Koně, kteří se z Prahy navrátili na mongolské pláně, už mají i hříbátka a daří se jim zde.
- Stepi východní Evropy obýval subtilnější tarpan. Na pláních byli tito koně světle hnědí, v lesích žili tarpani tmavší. Tarpan již dnes volně nežije, jen se výjimečně chovají stáda, jež jsou mu geneticky podobná.
- Na severu Evropy žil údajně těžký, robustní kůň, obývající tajgu a bažiny. Panoval názor, že dal vznik chladnokrevných plemenům, ale patrně vymřel již v době ledové a nikdy domestikován nebyl.
novodobý tarpan, získaný zpětným křížením
Pouto mezi koněm a člověkem aneb domestikace
Podivuhodné sepjetí člověka s koněm vzniklo již někdy před pěti tisíci lety, kdy byl kůň domestikován. Předtím jej pravěcí lidé lovili pouze pro maso a kůže. Kočovníci si však některá stáda postupně ochočili, zvykli je na přítomnost lidí a polodivoké koně chovali pro maso a mléko, z kůží si stavěli obydlí a sušeným trusem topili. Koně s klidnější povahou začali lidé postupně využívat i k dopravě věcí při stěhování tábora a nakonec na nich začali sami jezdit.
S rozvojem civilizace byli koně využívání pro nejrůznější účely, pomáhali v zemědělství (i když mnohde neodváděli těžkou práci, pro niž byli příliš vzácní a cenění – tu zastali voli), sloužili k rychlým přesunům lidí v sedle i kočáře a bohužel byli využívání a vystavováni utrpení i ve válkách.
Plemena koní
Již tisíce let lidé divokého koně šlechtí. Vznikla proto velmi různorodá plemena. Tažní koně, těžcí a robustní chladnokrevníci, mají ohromnou sílu, lehký a štíhlý plnokrevník zas vyniká rychlostí. Teplokrevníci mají původ v ušlechtilých orientálních koních, z nichž legendou je kůň arabský, kůň s něžným profilem a ladným držením těla. Dalším křížením získal na síle, velikosti a rychlosti.
arabský kůň
Kdyby vedle sebe stál nevyšší kůň na světě, shirský, a shetlandský miniponi, nesahal by mu poník ani po břicho – tak rozmanitá plemena vznikla v průběhu času. Zrovna tak barva srsti dnešních koních obsahuje celolu škálu od bílé po čistě černou.
První podkova byla ukuta před naším letopočtem
Koně poprvé okovali patrně staří Keltové. Ve vlhkém evropském klimatu byla kopyta koní jemnější než na suchých stepích Asie a na tvrdých starořímských silnicích se příliš opotřebovávala. Okování byl proto geniální vynález, který jejich nohy šetřil a chránil před zchromnutím. Dobrý podkovář dovede navíc na míru ukovanou podkovou vyrovnat i různé vady nohy a chůze a tak přispět k lepší pohodě i výkonu koně.
Život ve stádě
Kůň je společenský tvor, odedávna zvyklý žít ve stádě. Proto koním vyhovuje když jsou chováni společně, a pokud netvoří přirozené stádo na pastvině, mají alespoň ve stájích v blízkosti další jedince svého druhu.
Členové stáda se spolu dorozumívají nejen řehtáním (které se nese do dálky), ale především dotyky, postavením uší, pachy. Vzájemné čištění srsti tlamou je přínosné nejen pro srst samotnou, ale také upevňuje dobré vztahy, zkrátka je oběma příjemné. Stádu obvykle velí nejsilnější hřebec a o místa na výsluní spolu koně bojují. Celé stádo pak chrání hříbata, která se umí postavit na vratké nohy téměř ihned po narození a držet krok s ostatními. Klisny jsou starostlivé matky, svá hříbata kojí, čistí a statečně brání proti všem nepřátelům.
matka s hříbětem
Bystrý zrak a rychlé nohy
Stáda divokých koní, která se proháněla po stepích, se před nepřáteli zachraňovala útěkem. Koně jsou neuvěřitelně rychlí, jistí v rychlém trysku i skoku. Důležité je však nebezpečí i včas rozpoznat, aby bylo možné utéci. Velké oči koní, které si nás tolik podmaňují, mají proto skvělé rozlišovací schopnosti a díky umístění po stranách hlavy vidí kůň dopředu, dostrany a do velké míry vnímá i to, co se děje za ním. K tomu se přidává jemný sluch, který podporují pohyblivé ušní boltce, a citlivý čich. Čichem koně bezpečně poznají druha ze stáda, svůj domov a nejen svého chovatele, ale i jeho náladu.
Řeč uší
Poznatky z etologie koní, nauce o jejich chování, jsou užitečné pro každého chovatele a jezdce. Například z postavení uší je zřejmé rozpoložení koně:
- V běžných situacích jsou uši vzpřímené nebo se mírně natáčejí podle zvuku, který přichází ze stran.
- Když koně něco velmi zaujme, naklopí uši dopředu (a často také odfrkává).
- Když kůň uši sklopí zcela dozadu, znamená to velmi špatnou náladu, nespokojenost až hrozbu (položené uši však má i když odpočívá, ale nejsou těsně přitisknuté k hlavě, jenom uvolněné).
- Když kůň ušima stříhá, jako by člověku říkal: poslouchám tě a dávám pozor.
chladnokrevní - tažní koně
Chov koní v současnosti
I dnešní svět přeplněný technikou v určitých oblastech stále potřebuje pomoc koně. Například při stahování dřeva v těžko přístupném horském terénu. A v mnoha částech světa na koních stále ještě závisí lidská existence. Ve velké míře se však dnes tato krásná zvířata chovají čistě pro potěšení a pro sport.
Touha chovat vlastního koně provází dospívání nejednoho mladého nadšence, ale velké zvíře vyžaduje opravdu hodně prostoru, financí a zkušeností. Naštěstí existují jezdecké kluby, kde si mohou všichni zájemci práci s koňmi i ježdění na nich vyzkoušet. Oblíbené je také ustájení vlastních koní ve stájích, kde je jim poskytnut kompletní servis. Pak již koníček jménem kůň nevyžaduje vlastní prostor, ale o to více financí a samozřejmě i času. Koni je třeba se denně věnovat, jinak vztah a společná práce postrádá smysl.
Jinak se chovají odolní a houževnatí koně, například otužilí huculové, kteří mohou být téměř po celý rok na pastvině ve spokojeném stádě (postačí jim otevřený přístřešek a slouží nejvýše k projížďkám), než například koně závodní. Ti se nemohou pouze pást, protože by jejich tělo nebylo připraveno na velkou zátěž – jsou opečováváni ve stájích a krmeni kromě sena i vysokoenergetickou stravou, zrním a speciálními granulemi. Odlišnou péči zase potřebují těžcí koně pracovní – sestavit jídelníček sportovních i pracovních koní vyžaduje hodně znalostí, aby byl energeticky vyvážený a koním poskytoval vše, co potřebují.
fríský kůň
Koně ve stáji
obrázek z archivu ireceptar.cz
Koně potřebují očkování proti závažným nemocem, kontrolování výskytu parazitů a preventivní prohlídky zdravotního stavu. Veterinární medicína je v léčení koní na velmi dobré úrovni, provádějí se i operace pohybového aparátu.
Koním, kteří již nežijí po celý rok v přirozeném stádě, musí vzájemnou péči nahradit člověk. Zatímco venku chovaných koním na pastvinách prospívá ochranná tuková vrstva na srsti a stačí jim vzájemná péče, jejich bratry chované ve stájích je třeba důkladně čistit, aby pod lesklou a zdravou srstí kůže dobře dýchala. Srst se kartáčuje speciálními kartáči, uhlazuje jelenicí nebo vhodnou textilií, nozdry i zadek se otírají vlhkou houbou, speciálními nástroji se čistí kopyta a olejem poté ošetřují. Koně také vyžadují kvalitní podestýlku a samozřejmě stálý přísun čerstvé vody. Ideální jsou napáječky, které se velmi snadno naučí sami obsluhovat.
Sportovní disciplíny pro dvě hlavy a čtyři nohy
Sportovních odvětví, kde vítězství záleží na koni i člověku a jejich dokonalé souhře, je dnes velmi rozmanitý výběr.
parkurové skákání
- Klasické jezdecké umění má kořeny již ve starém Řecku a v Evropě se plně rozvinulo v renesanci. Dnes má v různých evropských zemích rozmanité směry. Ve všech však jde o dokonalou souhru jezdce a bystrého, učenlivého koně, který reaguje na nepatrné povely, ovládá různé druhy kroků, výskoků, pozic. K dokonalosti je toto umění dovedeno v takzvané drezúře, v jejímž umění jsou pořádány celosvětové soutěže.
- Od kovbojů ze Severní Ameriky pochází ježdění westernové, kdy jezdec už nechytá do lasa koně či dobytek, ale třebas sudy. Koně i jezdci musí být rychlí a obratní.
- Z honebního ježdění se až poměrně nedávno vyvinuly skokové soutěže, parkury. Koně a jezdci musí nejen v co nejrychlejším čase urazit určitou vzdálenost, ale i ladně a bez zaváhání překonat velké množství rozličných překážek.
- Asi nejznámější jsou dostihové soutěže – závody vozíků byly pořádány i ve starém Řecku a Římě. Dnes spolu jezdci soutěží jak v lehkých kárách zapřažených za koně, tak v sedle. Dostihy mohou být rovinné, kdy koně cválají tryskem, skokové – obohacené o překážky, nebo klusácké, kdy koně jež vezou kočár nesmí přejít do cvalu.
- Ani pólo, hra jezdců na koních s míčem, není vynález moderní doby. Obdobou této hry se bavili již staří Peršané. Míček se do branky snaží dostat jezdci na obratných ponících.
Pro různé sportovní disciplíny jsou vhodná odlišná plemena koní, která k nim mají vhodné dispozice. Dobře vedeného koně musí sport i soutěžení bavit, jinak nikdy úspěšný nebude.
