Liščí námluvy začínají již v lednu a pokračují do dubna. Samotářské lišky po liščím způsobu štěkají a sdělují tak ostatním svou jarní touhu, samičky lákají samce i pižmovou vůní. Pár si najde vhodnou noru a v ní se oddává hlučným zásnubám (pokud se usadí v části jezevčího hradu, nebohý jezevec rámus často nevydrží a raději odejde).
Nora plná liščat
Samička po téměř dvouměsíční březosti vychovává mladé sama. Liščat je nejčastěji 4–5, výjimečně až 10. Narodí se slepá a zcela bezbranná, oči otevřou až po 14 dnech. Matka je měsíc kojí a brzy jim začne nosit i maso. Když jsou liščata spokojená, v teple a s plným bříškem, spokojeně vrní. Dovedou ale i kňučet a štěkat.
Liščata jdou do světa
Po měsíci liščata poprvé opustí bezpečnou noru a vydají se na průzkum okolí. Matka je přitom bedlivě hlídá. Když se vydá na lov, liščata mají zákaz vycházení, a opravdu jej dodržují, i když někdy mámu nedočkavě vyhlížejí na kraji nory. Liščí výrostky s sebou liška později bere na lov, aby se naučili vše, co budou v životě potřebovat. Lišky dospívají již před svými prvními narozeninami. Mohou se dožít až devíti let, ale v přírodě málokterá žije více než šest let.
Liška uklízí les
Jak rostou, musí liška shánět stále více potravy. Nejraději loví na polích i v lese hraboše, smlsne si i na lesních plodech, a až v největší nouzi se odváží na nebezpečný lup do kurníku. Uloví i zajíce, králíka a další menší zvířata, ale zároveň v lesích funguje jako zdravotní služba, neboť loví slabší a nemocné kusy a nepohrdne ani zdechlinou.
Liška, která svým mladým sháněla hračky
Liška je matka vskutku obětavá. Liščata nenechá nikdy hladovět a také je srdnatě brání, třebas i před psem. Pokud se jí místo přestane zdát bezpečné, v tlamě mláďata jedno po druhém přenese jinam. A dokonce se stará i o jejich zábavu! V německému Föhrenu byla kolem liščího doupěte nalezena spousta bot, které matka donesla mladým na hraní. Lodičky i tenisky přičinlivě odnášela ze zápraží domů.