Mainská mývalí kočka má svůj původ mezi kočkami na farmách severovýchodní části Spojených států a Kanady. Z dochovaných pramenů víme, že tyto kočky byly od doby založení novoanglických států na severovýchodě USA a Kanady nejčastějšími domácími kočkami. Jejich genetická výbava a drsné podnebí způsobily, že se hustá a dlouhá srst udržela a dále vyvinula. Tvrdé podmínky přirozeného výběru přežili jen ti nejsilnější a nejodolnější jedinci. A tak se tyto pracovní farmářské kočky postupně staly symbolem síly, krásy a sebevědomí.
mainské mývalí kočky
Impozantní vzhled kočičích siláků
obrázek z archivu ireceptar.cz
Kocouři v dospělosti dosahují váhy až osm i deset kilogramů.
Mainské mývalí kočky se vyvinuly ve velké a robustní plemeno s mimořádně odolnou konstitucí. Kočky i kocouři vynikají širokým hrudníkem, silnou kostrou, svalnatým tělem a dlouhým, bohatě osrstěným ocasem. U dlouhých uší vyrůstají krásné rysí štětičky. Oči mainských koček jsou velké, posazené daleko od sebe, mírně oválné. Ve standartu plemene je povolena jakákoliv barva. Osrstění je dlouhé a volně vlající. Srst je hustá, odolává jakémukoli počasí. Na hlavě, lopatkách a končetinách je krátká, na bocích se pozvolna prodlužuje, vytváří také hřívu na krku. Vyskytují se všechna přírodní zbarvení a různé poměry bílých skvrn.
Zlatá povaha
- I přes velkou mohutnost jsou mainské mývalí kočky milé a přítulné, přirozené, dobrosrdečné.
- Jsou velmi klidné a vyrovnané, společenské, a hravost si zachovávají do vysokého věku.
- Mají mnoho způsobů komunikace. Nejpřirozenějším z nich je předení. Vyjadřují jím sounáležitost s lidmi i intimní pouto s koťaty. Pro člověka je tiché a spokojené předení mainských koček blahodárné, uklidňující i povzbuzující.
- Mainky vzhledem ke své velikosti překvapivě tiše mňoukají.
- Rády si hoví a spí někdy v neuvěřitelných polohách.
Milující a oddaná kočka
obrázek z archivu ireceptar.cz
Jako matky jsou mainky bezproblémové, pečlivé a starostlivé.
Mainské kočky potřebují pevné přátelství s lidmi, velmi rády se mazlí. Velkým a aktivním rodinám s dětmi jsou schopny dělat perfektní společnost. Své majitele milují a pokud mají náladu, rády mu vyznávají lásku – ať už něžným hlazením packou, vášnivým otíráním hlavou, či jemným kousáním do nosu nebo spokojeným předením na klíně. Dokáží vycítit náladu člověka, oddaně se stávají utěšovateli i zpovědníky. Není divu, že jsou na celém světě tak oblíbené.
mainská mývalí kočka
Mainská historie, vzestupy a pády
Prvním mainským mývalým kocourem, kterého vzpomíná americká literatura, byl černobílý Captain Jenks of the Horse Marineo z roku 1861. Jemu podobné kočky se staly velmi populární na prvních zemědělských výstavách v Bostonu a v New Yorku. Když se v Americe na přelomu 19. století objevily exoticky vypadající perské kočky, popularita mainských mývalích klesla k nule.
Tento stav vydržel až do roku 1953, kdy byl založen Central Maine Cat Club. Oficiální standard byl vypracován v roce 1967. Až v osmdesátých letech minulého století byla mainská kočka uznána všemi mezinárodními organizacemi chovatelů koček. Od té doby se toto majestátní plemeno těší obrovskému zájmu nejen v USA, jeho popularita stoupá i v celé Evropě i u nás.
Mainky jsou v Česku novinkou
První kocour a dvě mainské mývalí kočky byli do Československa přivezeni v roce 1989. Od té doby importy do Čech narůstaly. Česká plemenná kniha koček registrovala již v roce 1991 14 dovozů, v roce 2004 bylo vydáno více než 300 rodokmenů na u nás narozená koťata.
Obrovského úspěchu v chovu tohoto plemene dosáhla česká felinologie na Světové výstavě koček v dánské Kodani. Tam mainská mývalí kočka z českého chovu získala titul Světového vítěze 2003.
