obrázek z archivu ireceptar.cz

Mioritský ovčák, oddaný hlídač a silák s decentní povahou

V České republice žije jediný zástupce tohoto zajímavého rumunského plemena, u Jitky a Michala Jurových z Malého Rečkova na Mladoboleslavsku. Rozhovor o ovčákovi Navarovi je poutavý i napínavý příběh…

Chováte slovenské čuvače a dlouhosrsté kolie, s nimiž dosahujete znamenitých úspěchů na výstavách. Proč jste si ještě zvolili mioritského ovčáka?

Bydlíme v hájence na samotě, a tak jsme potřebovali dobrého hlídače, psa, který bude „svůj“, neublíží dětem ani zvířatům, ale bez našeho vědomí k nám nikoho nepustí. Při hledání vhodného typu jsme narazili na článek o rumunských mioritských ovčácích. A to byl přesně typ psa, který nám vyhovoval: neúplatný, ostražitý hlídač s velkou láskou k rodině, v níž žije. Protože jsme pejskaři tělem i duší, chtěli jsme o něm vědět víc a také si tohle neznámé plemeno vyzkoušet.

Můžete mioritica stručně charakterizovat?

Je to starodávné rumunské plemeno, které bylo odedávna chováno na ochranu stád proti divokým zvířatům a jako výborný hlídač majetku svého pána. Impozantní síla, odvaha a oddanost zvířete a samozřejmě zájem rumunských pastýřů o zachování a rozvoj plemena mu daly přežít až do dnešní doby. Výhodou je i to, že se dokáže přizpůsobit novému prostředí a podmínkám. Dožívá se až čtrnácti let a netrpí zvláštními zdravotními problémy. Zajímavé je, že byl v Evropě oficiálně představen až v roce 1995, a to na mistrovství Evropy hobby chovatelství v Belgii. FCI ho zařadila do skupiny 1 k ovčáckým a pasteveckým psům. Charakteristická je jeho srst, která je bohatá, rovná a dlouhá nejméně deset centimetrů s velkou škálou barev. Psi se vyskytují grošovaní, kdy jejich základní barva je bílá s ohraničenými černými nebo šedými znaky, a jednobarevní. Jsou také šedí, bílí a vyčetli jsme, že i černí. Ideální výška psa je v kohoutku 75 cm, feny minimálně 65 cm. Hmotnost odpovídá výšce.

mioritský vlčákmioritský vlčákAutor: Archiv ireceptar.cz

Získat štěně z Rumunska jistě nebylo snadné, a nejen kvůli jazykové bariéře.

Získat informace opravdu nebylo snadné. Články na internetu byly v rumunštině, Rumuni se nesnaží překládat do angličtiny nebo němčiny. Na internetu FCI je vystaven pouze standard plemena s tím, že je oficiálně uznáno a vedeno pod číslem 349. Po dlouhém hledání se nám podařilo objevit chovatelku mioritských ovčáků, s níž jsme si začali dopisovat. Informovala nás, že štěňata příliš často nemívá, protože především dbá na kvalitu chovu. Takže jestli chceme štěně, musíme si prý počkat. Později jsme se dokonce setkali v Bratislavě na světové výstavě psů a domluvili konkrétní věci. Podstatná byla informace, že její fena bude brzy rodit. A tak jsme si po čase do Rumunska pro štěně jeli.

Převoz zřejmě nebyl pro štěně jednoduchý?

Navaro, jak jsme mu bez ohledu na vznešený původ a jméno v rodokmenu začali říkat, byl během převozu bezvadný, ale potíže nastaly doma. Nechtěl k nám jít, vůbec jsme ho nezajímali. Byl už desetitýdenní a tudíž fixovaný na svoji chovatelku. Ochomýtal se jen kolem mne, protože jsem ho v autě nejvíc opečovávala, ale k manželovi a dceři nešel. Bylo mi to líto, jsme zvyklí na naše psy, kteří se s námi mazlí a pořád nás obskakují. Ale Navaro nic. Uvědomili jsme si, že se u něj projevuje povaha plemena – silná odměřenost k cizím lidem. A my jsme pro něj cizí byli! Museli jsme víc dbát na jeho socializaci. Chodili jsme s ním všude možně, na nákupy, procházky, výlety, brala jsem si ho do práce. Začali jsme chodit i na cvičák. Naštěstí si na nás brzo zvyknul.

mioritský vlčák s kostičkoumioritský vlčák s kostičkouAutor: Archiv ireceptar.cz

Takže jeho chování odpovídá standardu?

Ano. Má opravdu úžasnou povahu. Přes svou mohutnost – po roce už má 60 kg – je k nám jemný a velice pozorný. Neútočí na zvířata, dokonce ani na psy. Výborně hlídá. Neznámého návštěvníka do svého teritoria nepustí, intenzivně ho vyštěkává, jako by mu říkal: Tady hlídám já, nechoď sem! Než zaútočí, dává možnost cizinci, aby odešel. Zvláštní je, že když se Navarovi něco nelíbí, například na výstavě ho rozhodčí prohmatává déle, než je mu příjemné, začne mu červenat bělmo.

Jaký je to pocit být majitelem jediného psa svého druhu v republice a jak se na něho koukají pejskaři, například na výstavách?

Víte, že na výstavách psů nevzbuzuje zájem? Lidé, protože tohle plemeno neznají, si myslí, že je to bobtail nebo jihoruský ovčák. Ale nám je líto po stránce chovatelské, že jsme u nás osamoceni, že nemáme srovnání s jinými psy této zajímavé rasy. Ale i když se toho dočkáme, Navaro pro nás pořád bude tím nejkrásnějším pejskem bez jediné chybičky!

Akční letáky