Straky jsou hojné, vidíme je téměř všude. Ovšem dozvědět se něco o jejich životě není snadné. Patří mezi krkavcovité ptáky, kteří jsou proslulí inteligencí. Chytit a kroužkem opatřit dospělou straku je velmi obtížné, asi stejně jako nahlédnout do jejího hnízda, pro které si vybírá obzvlášť nepřístupná místa.

Chytrá a přizpůsobivá

Straka obecná (Pica pica) obývá celou Evropu i obří rozlohy Asie, dovede přežít u polárního kruhu i na rovníku. U nás původně žila v otevřené krajině s vysokými stromy, přizpůsobivost ji však zavedla do měst, ve kterých ji nepronásledují konkurenti ani lovci. Straky byly v různých evropských zemích opakovaně téměř vyhubeny a zase se vzpamatovaly. U nás jsou nyní velmi hojné, i když spočítat je není snadné, údaje mohou být nadhodnocené. To proto, že mají v teritoriu několik hnízd. Stejný pár tak může být započítán několikrát.

Velkolepé stavitelky

Hnízdo si straky staví každým rokem nové. V opuštěných stavbách pak hnízdí poštolky a kalousi ušatí. V oblastech, kde byly straky vyhubeny, vymizeli i tito ptáci.

Straky žijí v trvalých párech, pravda, ne zcela věrných, protože sameček občas létá i k sousedce. Hnízdo umístěné dvanáct a více metrů nad zemí pár připravuje často již v zimě. Základem jsou hrubší klacíky, vnitřní miska vymazaná hlínou ztvrdne a hnízdo zpevní. Kotlinka je vyložená větvičkami, stébly, měkkými chlupy a pírky. Hotové hnízdo straky ještě klacíky zastřeší, takže vznikne koule. Materiál na stavbu nosí sameček a nešetří na něm, protože tím samičce zároveň ukazuje, jak je schopný. Hlavní stavitelkou je však samička, a pokud má šikovného partnera, bývá hnízdo velkolepé.

Strakatá stračata

Vajíčka klade straka v závislosti na počasí v dubnu či květnu, vysedí je a věnuje se mláďatům, zatímco sameček opatřuje potravu. Po měsíci začnou mladé straky létat. Nedorůstá jich však více než čtyři, mnohým párům se totiž nedaří mladé vychovat kvůli nedostatku potravy, predaci či nepříznivému počasí. Odrostlá mláďata se přes měsíc drží pospolu s rodiči, kteří je učí, dokrmují a chrání před krahujci či jestřáby, přičemž neváhají nasadit život. Po osamostatnění se stračata dají dohromady s mladými sousedy a ve skupinkách se vydají do světa. Část z nich se spáruje a zahnízdí již další jaro, ale většina až o rok později.

Zlodějky ptáčat

Zvyk obohacovat si stravu o cizí ptáčata staví straky do špatného světla, pohled na vypleněná kosí hnízda je zarmucující. Řada rozsáhlých studií z různých zemí však dokázala, že úbytek drobných pěvců jim za vinu dávat nelze. I když byly straky někde téměř vyhubeny, ptactvu to nijak nepomohlo. Straky na něj totiž mají méně zhoubný vliv než třeba kočky, prosklené budovy, elektrické vedení, automobilismus a především než nedostatek potravy a úkrytů na jednotvárných polích a zahradách ošetřovaných insekticidy. Straky maso potřebují především na jaře a hnízdí pouze jednou do roka. Drobní pěvci to zvládají dvakrát i třikrát, vypleněnou snášku tedy nahradí a podruhé obvykle uspějí až do konce. Zásadní tedy je, že přežijí rodiče.

Ovšem i v době hnízdění se straky živí především bezobratlými, drobní obratlovci včetně ptáčat tvoří nejvýše 3 % z celkové kořisti. V létě a na podzim zobou plody dřevin, v zimě semena. Loví i menší hraboše a přiživují se zdechlinami. Městské straky nedostatek hmyzu nahradily odpadky a likvidují i přejetá zvířata.