Mezi nejkrásnější barevné rázy montaubánců patří bílí holubi

Montaubánec: krásné, starobylé a vzácné plemeno holuba

Pocházejí z jihofrancouzského města Montauban, a i když se rozšířili do dalších států Evropy, jsou stále velmi vzácní. Jeden z mála našich chovatelů se dělí o dlouholeté zkušenosti.

Také u nás se s montaubánci setkáváme zřídka. Tělesnými tvary připomínají největšího chovaného holuba římana, ale jejich proporce nejsou tak rozměrné. Spodní hranice hmotnosti je vzorníkem plemen holubů stanovena na 800 g a rozpětí křídel na 90 cm. V chovech se vyskytuje v celé řadě barevných rázů, například v bílé, černé, červené, žluté, modré i strakaté. Bílí montaubánci jsou považovaní za nejvzhlednější ráz a patří z hlediska velikosti a prošlechtěnosti k nejmohutnějším. Od římanů se liší bohatě propeřenou, širokou chocholkou, zakončenou po stranách růžicemi. Důležitá je velikost a délka holuba, svalnatost a šíře hrudi, nízký postoj a téměř vodorovné držení těla s mírně spadajícím, úzkým ocasem. Dnes se kvůli predátorům preferuje voliérový chov, ale mohou se chovat i volně. Mezi vzácné chovatele vzácných holubů patří i Jaromír Červený ze Zdic.

Nevýhody vzácného plemene

Montaubánci se pyšní nápadnou chocholkouMontaubánci se pyšní nápadnou chocholkouAutor: Jindřich Spěvák

„Protože jsou montaubánci málopočetným plemenem, je při jejich chovu velký problém s obnovou nové krve. U nás se jejich chovatelé dají spočítat na prstech jedné ruky, stejně tak na Slovensku. Navštěvoval jsem výstavy v Rakousku, Německu a Maďarsku, ale viděl jsem jen pár bílých nebo stříkaných holubů, takzvaných strak, což jsou bílí holubi, kteří mají v sobě peříčka jiné barvy, například hnědé či černé. Chovám patnáct párů bílých montaubánců, ale pouze jedna třetina je nepříbuzných. Sháněl jsem se po nich i v jejich kolébce Francii, ale chovatel, s kterým jsem se seznámil, je na tom s jejich krví stejně. Tento problém je zřejmě příčinou malého zájmu o jejich chov, ale také se odráží v ceně. Ve Francii stojí jeden montaubánec okolo 100 eur. Někteří chovatelé proto pro zlepšení typologie chovu využívají římany. Takové šlechtění je ovšem záležitost mnoha roků.

Montaubánci jsou dobré chůvy

Montaubánci jsou krásní, silní holubi, kteří dobře vychovávají holoubata. Podle mých patnáctiletých zkušeností jsou ještě lepší chůvy než například holubi košoa, kteří touto vlastností vynikají. Když ve voliéře hladem pískají cizí holoubata, obvykle je nakrmí. Samozřejmě - chov velkých užitkových holubů je oproti jiným plemenům náročnější a dražší. Především potřebují množství kvalitního krmení. To znamená dostatek hrachu, kukuřice, slunečnice, přidávám proso i lesknici. Směs pro holuby si míchám sám podle toho, co v dané etapě chovu potřebují. Hlavně, když krmí holoubata, potřebují kulatinu. Bez ní se holoubata hmotnostně nevyvedou. Navíc potřebují vitaminy a stopové prvky, to řeším holubím gritem. Abych holuby ochránil před predátory, chovám je ve voliérách, a tak si nemohou nasbírat na poli důležité živiny. Holuby krmím jednou denně, odpoledne, když přijdu z práce. Ale jen, když mají vyžráno. V opačném případě s krmením ještě počkám. Mnozí chovatelé přikrmují holuby granulemi. Občas jim také přilepším, ale předkládám jim granule pro krůty. Holoubata pak pěkně rostou a nabírají na váze.“

Montaubánci se vzorně starají o vajíčka i mláďataMontaubánci se vzorně starají o vajíčka i mláďataAutor: Jindřich Spěvák

Mít vždy čisto

Ke kvalitnímu zázemí velkých plemen holubů patří například i velikost budníků. Jaromír Červený nepoužívá keramické misky, ale velké bedýnky na zeleninu: papírové nebo ze slabé překližky. Do nich vkládá vysokou vrstvu sena či slámy, protože těžcí holubi zpravidla rozmačkávají vajíčka a mnohdy ušlapou i holoubata. Po vylétnutí holoubat bedýnky spálí a chovným párům připraví nové, čisté. Toto řešení přispívá k dobré hygieně holubníku, protože zdravotní stav holubů je základním předpokladem úspěšného chovu.

Akční letáky