Králíky moravské modré chováte už třicet let, čím je váš chov jedinečný?

Určitě v mohutnosti a užitkovosti. Moji králíci dosahují až sedmikilové hmotnosti. Králík v šestém měsíci života má mít podle vzorníku hmotnost 4,6 kg, ale moji mají v tomto věku už 6 kg. Stává se, že někteří nezkušení posuzovatelé na výstavách Českého svazu chovatelů nemají potuchy, jak moravští modří rychle rostou, jinak by nenapsali do protokolu, že tetování neodpovídá stáří králíka. Právě mohutnost a váha králíka je mate.

Plemeno má takové přírůstky, že někteří chovatelé registrují únorová králíčata jako lednová, tedy o měsíc starší. Je to lepší, protože mohou dříve králíky připouštět. Když dávám samici starou osm měsíců na výstavu, špatně se připouští, protože je už zatloustlá. Moji králíci jsou přesně podle vzorníku s tělem masivního válce, stejně širokého zepředu i zezadu, s robustní, širokou hlavou. Vybírám do chovu dominantní samce, kteří svými vlastnostmi zlepšují kvalitu tohoto plemena.

Proč jsou tak mohutní?

Jen v genetice a krmení to není. Králík musí být především žravý. Proto držím v chovu zvířata, která mají velké přírůstky. Stane se, že koupím nového samce na osvěžení krve, ale váhu 5,5 kg neudělá. Můžu mu do misky nasypat, co chci, ale on prostě nežere. Takový králík hned skončí v kuchyni, i když nebyl laciný.

Kdy začínáte chovnou sezonu?

Nedá se říct, že začínám, trvá po celý rok, protože králíky připouštím pořád. Potřebuju velkou základnu, abych měl z čeho vybírat. Od roku 1992 jsem členem Klubu chovatelů králíků moravských modrých. Třikrát do roka pořádáme výstavy: v květnu jarní speciálku chovných samců, pak národní výstavu mláďat a nakonec v listopadu celostátní výstavu. Například na té jarní jsou nejlepší loňští zářijoví králíci, protože v květnu dosáhnou věku osmi měsíců. Mají hotovou srst i váhu. Špatné pouze je, když jsou přes zimu velké mrazy, to jim tolik nerostou uši, které mají být dlouhé 14-15 cm a masité. Ale zkušený posuzovatel tento problém zná.

Čím krmíte?

Vojtěškovými granulemi a přidávám k nim dva díly jarního ovsa a po jednom dílu ječmene, pšenice a tritikále, obilniny, která je ideálním krmením pro hospodářská zvířata. Touto směsí krmím dvakrát denně, ráno napájím a večer ještě přidávám seno. Rozdíl mezi krmením v létě a v zimě nedělám. Pouze chovné kusy dostávají večer vodu a oves, aby nezatloustly. To pak mají málo králíčat. Zelenou pící nepoužívám, ovšem ne kvůli kokcidióze jako mnozí chovatelé, ale kvůli nedostatku času. Prozradím, že v době, kdy ještě nebyly granule, krmil jsem králíčata kozím mlékem. Chutnalo jim a velmi dobře přibývali na váze.

Jak velkou chovnou základnu máte?

Záleží na času a mnoha dalších okolnostech, třeba na financích nebo na prostoru. V současné době mám šest samců a čtrnáct samic. Ale někdy jich mívám i dvacet. Samice jsou plodné a dobré matky. Měl jsem králici, která jednou měla 17 mladých! Nechal jsem jí 11 králíčat, která vychovala. Byla ovšem malá. Samice připouštím většinou odpoledne a zjistil jsem, že když má v sobě hodně mláďat, okotí se přesně na den. Když jich má méně, opozdí se až o dva dny. Stane se někdy, že se okotí dvakrát, za týden porodí znovu. Králice má dvě dělohy, takže ji někdy po několika dnech znovu připustím. Ale porod pak není dobrý. Je to pro ni nezvyklé a stresové a obě hnízda roztahá.

S připouštěním tohoto plemena jsou mnohdy problémy, proto nechávám samce v chovu jen tři roky. Je to velké plemeno a zřejmě proto méně temperamentní a řekl bych až chladné na páření. Samice ponechávám čtyři roky, ale z vyprávění vím, že osmiletá samice ještě rodila zdravá mláďata. Dával jsem králíkům před připouštěním celer, ale byly případy, že nepomáhalo nic. Letošní zima však byla na rozmnožování příznivá. Jakmile polevily mrazy a bylo pár dní slunce a teplo, králici dostali chuť se pářit.

Jak důležitou roli hraje barva srsti?

Má být ocelově modrá se světlým odstínem, ale někdy se vyskytují odstíny světlejší, nebo naopak tmavší. Chov se pak musí kombinovat, ale barva zřejmě nikdy nebude ucelená. Srst je hustá s výraznými, stejnoměrně rozmístěnými pesíky dlouhými 3,5 cm. Moravští modří - ale králíci s modrou barvou vůbec - jsou na srst velmi citliví. Když po sobě lezou, lehnou si do moče nebo na ně svítí slunce, srst jim rezaví. Abych se tomu vyhnul, držím chovné kusy po jednom v menších kotcích, a když je slunečno, stíním chovatelský areál plachtou.

A co plány do budoucna?

Chovatelství je moje velká láska a mám to štěstí, že mě podporuje rodina. Péče, kterou chovu věnuju, mi přináší různá ocenění. Získal jsem několik titulů Mistr České republiky, mnohokrát jsem zvítězil v klubové soutěži a cením si také pohárů, které jsem získal za výborné ocenění králíků na evropské výstavě v Lipsku. Řadu let je můj chov zařazen do kategorie chov plemenný a někteří moji králíci jsou šampiony republiky. Nikdy jsem však nezískal evropský titul, protože pro jeho udělení se musí s vystavovaným plemenem zúčastnit alespoň dvě země. Jenže moravského modrého králíka chováme jen u nás a v menší míře na Slovensku. O králíky z mého chovu byl zájem v Polsku, Německu, Litvě i na Ukrajině, ale tamní chovatelé je nechovají cíleně. Potřebovali je pouze pro masné účely na křížení v užitkovém chovu s jinými králičími plemeny, protože taková mláďata rychle rostou a přibývají na hmotnosti.

Chovatelství ale nejsou jen výstavní úspěchy, je to také kamarádství a vzájemná pomoc při výměně chovných zvířat. Proto si vážím přátelství jiných chovatelů, třeba Oldřicha Smutného, Jaroslava Kliky, Ivana Křešničky nebo Štefana Pavlíka ze Slovenska…