Divoké zaječí námluvy

Pokud je mírná zima, zajíci začínají námluvy (honcují) třeba již v lednu a mohou pokračovat až do srpna nebo do září. Převládá u nich noční aktivita s výjimkou doby honcování, kdy se potulují po kraji celý den. Není zvláštností, že ve svatebním průvodu za jednou zaječkou napočítáme i šest potenciálních ženichů.

Zajíci se během námluv rvou, koušou a bijí předními běhy. Když se samec přiblíží, zaječka se obrátí proti němu, postaví se na zadní a předními běhy svého nápadníka doslova fackuje. Toto divoké chování je podněcováno zvláštním pachem samce – zaječky mají tzv. provokovanou ovulaci, kdy se zralé vajíčko uvolňuje teprve při sexuální stimulaci.

  • Zaječí samice má dvojcípou dělohu, proto může být během březosti znovu oplodněna. V jejím těle se pak nezávisle na sobě vyvíjejí zárodky nestejného stáří.

    Potomci se rodí po 42–44 dnech, v každém vrhu pak bývají 2–4 mláďata, která mají ihned po narození srst a vidí.
  • Zaječka vrhá mláďata na holou zem a během roku může mít 3–4 vrhy.

Mláďata nakojí velmi výživným mlékem (obsahuje až 24 % tuku) a odejde od nich, aby k nim svým pachem nepřilákala vetřelce. Během noci se k nim ale vrací, aby je opět nakojila. Na rozdíl od jiných savců je zaječka schopna nakojit i cizí mládě.

Zajíčci po 10 dnech začínají přijímat zelenou potravu a přibližně po třech týdnech se osamostatní. Pohlavně dospívají v 10 měsících.

Kňour, bachyně a markazíni

Ve sněhu můžeme spatřit i selata černé zvěře. V myslivecké mluvě je samec černé zvěře kňour, samice bachyně a mládě sele, přičemž selata až do konce března následujícího roku se nazývají letošáci a potom lončáci, roztomilá pruhovaná selata jsou označována jako markazíni. Kňour je ve třetím roce života sekáč, později pak silný, kapitální nebo hlavní kňour. Jeho vyčnívající zuby jsou zbraně, na spodní čelisti páráky, které jsou delší, a v horní čelisti klektáky.

  • Říje černé zvěře se nazývá chrutí a trvá zpravidla od listopadu až do ledna, ale často i v jiných ročních obdobích.
  • Selata se rodí po 16–20 týdnech březosti bachyně.
  • Bachyně může mít 3–12 selat, starší samice mívají mláďat více než mladé samice.

Pokud vodící bachyně uhyne, její mláďata přijme jiná samice, která pak vodí dvoje selata někdy i rozdílného stáří.

Lišky vyžadují soukromí


Již před časem začalo a nyní pokračuje tzv. kaňkování lišek, jejichž táhlý hlas provázející námluvy můžeme slyšet během noci. Pár se uchyluje pod zem do nory, aby se pohlavně spojil (svázal), lišky se nepáří venku jako jiné druhy zvířat.

Rys samotář

Námluvy má také rys ostrovid, který se opět vrátil na Šumavu. Rysi žijí samotářsky po celý rok, s rysicemi se setkávají pouze v době říje a potom krátký čas žijí společně. Samice po deseti týdnech porodí pod vývratem nebo ve skalních štěrbinách 2–4 mláďata, která jsou na matce závislá až do dalšího páření. Dospívající mláďata si pak hledají nová území vzdálená často i desítky kilometrů.

Těchto krásných šelem, které regulují stavy vysoké zvěře (a loví především nemocné a slabé kusy, čímž jejich populace ozdravují) je však na našich horách stále velmi málo a nemají na růžích ustláno. Jak probíhá jejich reintrodukce i mnoho dalších zajímavých informací o jejich životě se dozvíte například na stránkách www.selmy.cz.