Toto plemeno má bohatou historii spojenou s tvrdým životem v arktickém prostředí Aljašky. Vzniklo u původních obyvatel severu, kteří potřebovali silné a odolné psy k tažení těžkých břemen v náročných arktických podmínkách. Až do 19. století byli malamuti jediným plemenem psů chovaným na Aljašce.
Jejich odolnost, síla a vytrvalost byly klíčové pro přežití v extrémním prostředí zasněžené krajiny. Malamuti se tak stali nenahraditelnými společníky původních obyvatel v jejich každodenním životě.
Během druhé světové války aljašští malamuti opět prokázali svůj výjimečný potenciál. Byli využíváni pro přepravu munice v náročném terénu a také jako záchranářští psi. Po skončení války se stali klíčovými při tažení saní během expedic v Antarktidě.
Jedna z nejznámějších událostí spojených s tímto plemenem je epidemie záškrtu v roce 1925 v Nome na Aljašce. Malamuti sehráli klíčovou roli při převozu vakcíny v extrémních podmínkách a tato událost dala vzniknout závodu spřežení Iditarod, který se koná dodnes.
V současnosti jsou malamuti nejen skvělými společníky, ale také úspěšnými účastníky různých psích sportů a soutěží, především psích spřežení, a také běhu se psem (canicrossu) a jízdě na kole se psem (bikejöringu). Na krátkých tratích je sice už vystřídali kříženci určení pro tento sport, na těch dlouhých však mohou malamuti stále ukázat svou odolnost a sílu.
Aljašský malamut je skvělým společníkem pro aktivní rodiny
Velký pes s velkým srdcem
Malamuti jsou známí svou majestátností a přátelským vztahem k lidem. Od počátku jejich chovu bylo dbáno na loajalitu a absenci agresivity vůči lidem. Přestože jsou přátelští, je důležité je od štěněte socializovat a vychovávat s jasnými pravidly. Potřebují férové zacházení a dostatek trpělivosti během tréninku. Při správně zvolené motivaci jsou velmi ochotní a rychle se učí.
Mají silný lovecký instinkt, a proto je potřeba nepouštět je z vodítka tam, kde by se mohla vyskytovat volně žijící zvěř. Především v chladnějších měsících mají hodně energie a je potřeba jim zajistit dostatečný pohyb a aktivitu.
Pokud se nudí, mohou vám ze zahrady udělat tankodrom. Milují dlouhé procházky, ale psychicky je lze unavit i učením triků nebo psími hlavolamy. Někdy mají sklony k dominantnímu chování k ostatním psům, ale socializace to může to jisté míry zmírnit.
Život s malamutem
Malamut může díky své otužilosti žít celoročně venku. I když mu postavíte závětrnou a zateplenou boudu, často ho uvidíte spát na její střeše – rád se chladí a má rozhled. Na druhou stranu, pokud je dostatečně zaměstnaný, může žít i v bytě – neměl by být však přetopený.
Oplývá neuvěřitelnou škálou různých hlasových projevů, které zahrnují různou intenzitu a tóny houkání, vytí, brumlání i štěkání – někdy to vypadá, jako kdyby se snažil mluvit.
Je velmi kontaktní a miluje společnost svého majitele. Ten by však měl být také připraven na to, že aljašský malamut má obrovskou sílu a nebojí se ji použít. Někde v hlavě má zakódováno, jak rozpohybovat těžký náklad na saních – udělá skok jedním směrem, pak druhým, čímž předmět rozhýbe, a pak tvrdě vyrazí dopředu. Zkusí-li to pes na svého majitele, ten pak může rychle přijít o rovnováhu a skončit jako závaží na konci vodítka.
Malamuti oplývají obrovskou škálou hlasových projevů
Jelikož se v těle aljašského malamuta skrývá nejen dobrá duše, ale i touha objevovat a být všude první, může mít s taháním na vodítku problém. Proto je dobré ho to učit už od štěňátka. Případně ho naučit, že na postroji má tahání povolené, ale na obojku ne.
Říká se, že ho zvládne vychovat i šikovný začátečník. Celkově lze říci, že aljašský malamut je skvělým společníkem pro aktivní rodiny, které mu mohou poskytnout lásku, pohyb a správnou výchovu.
Co ještě zahrnuje péče o malamuta
Aljašský malamut má hustou srst s podsadou, která vyžaduje pravidelnou péči. Klíčové je pročesávání srsti zejména během období línání, které přichází dvakrát ročně – na jaře a před zimou.
Během této doby může pes ztratit opravdu velké množství srsti, a proto je důležité ji pravidelně pročesávat, aby se odstranila ta odumřelá a zabránilo se tvorbě kožních problémů. Stříhání srsti se obvykle nedoporučuje, a pokud je nutné, povoluje se pouze vystříhání chlupů mezi prsty na tlapkách.
Koupání malamuta by mělo být spíše vzácné, aby srst neztrácela svou přirozenou kvalitu. Po koupání je důležité zajistit důkladné usušení srsti, zejména v husté podsadě, aby nedocházelo ke vzniku zapařenin na kůži. V letních měsících může být srst malamuta kratší a méně hustá, což přispívá ke snížení tepelného zatížení.
Pokud žije venku, měl by mít k dispozici vhodnou podestýlku, aby byl chráněn před nepříznivými povětrnostními podmínkami (na závodech psích spřežení se používá sláma, do které se pes zatočí do klubíčka). Stejně jako každý jiný pes velkého plemene má zvýšené nároky na stravu. Je také nutné zajistit mu dostatečnou kloubní výživu a nepřetěžovat ho minimálně do prvního roku věku.
V čem je jiný oproti sibiřskému huskymu?
Aljašský malamut a sibiřský husky jsou severská plemena psů, ale jsou mezi nimi výrazné rozdíly, zejména co se týče velikosti, vzhledu, povahy a historického účelu chovu. Aljašský malamut je větší a mohutnější plemeno s robustní konstitucí.
Jeho hlava je široká, uši jsou trojúhelníkovité a ocas je nesen přes hřbet. Sibiřský husky má naproti tomu menší a lehčí postavu. Jeho hlava je proporcionálně menší, uši jsou stojící a ocas je nesen nad hřbetem ve tvaru oblouku.
Co se týče historie, byl aljašský malamut vyšlechtěn pro tahání těžkých břemen a tažení saní v extrémních arktických podmínkách a často i na dlouhé vzdálenosti. Je znám svou silou a vytrvalostí. Sibiřský husky byl původně chován Sibiřany pro tažení lehkých břemen na střední vzdálenosti. Jeho rychlost a odolnost byly klíčové.
Co se týče povahy, je aljašský malamut obvykle o něco klidnější. Bývá přátelský a loajální k rodině, ale může být dominantní vůči jiným psům, zejména stejného pohlaví. Sibiřský husky je často aktivnější, hravější a může být více nezávislý.
Má také sklony ke komunikativnímu štěkání a vyjádření svých potřeb. Odlišnost můžeme najít třeba i v barvě očí – aljašský malamut má obvykle tmavě hnědé oči, modré oči jsou u něj nežádoucí v souladu se standardem plemene.
Sibiřský husky má různorodé barvy očí, včetně modrých, hnědých, a nejsou neobvyklé dokonce ani různobarevné oči, tzv. heterochromie.
Aljašský malamut je oproti huskyům větší a mohutnější plemeno s robustní konstitucí
V kostce
Původ: USA
Velikost feny: cca 58 centimetrů
Velikost psa: cca 63 centimetrů
Váha feny: cca 34 kilogramů
Váha psa: cca 38 kilogramů
Barva: Světle šedá přes střední odstíny šedé až po černou, sobolí a odstíny sobolí až po červenou. Barevné kombinace jsou přijatelné v podsadě a na okrajových částech těla. Jediná jednotná povolená barva je celá bílá. Bílá je vždy převažující barvou na spodní straně trupu, částech končetin, tlapách a části znaků na obličeji. Na přední straně hlavy lysina anebo límec či skvrna na šíji jsou atraktivní a přijatelné. Malamut má plášť a skvrny rozkládající se po trupu, nerovnoměrné skvrny jsou nežádoucí.
Skupina FCI 5: Špicové a primitivní plemena
Chovatelské kluby:
Alaskan malamute klub ČR (amkcr.eu)
Klub severských psů, z. s. (polardogs.cz)
Související články
Únorové číslo časopisu Receptář.
Zdroj: časopis Receptář
Sledujte nás v Google Zprávách